V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
Jízlivý popis obchodní dohody mezi Spojenými státy and Evropskou unií podepsané tento weekend:
V hodinách po nedělním oznámení přelomové obchodní dohody, na níž se dohodly Spojené státy a Evropská unie, se na Starém kontinentu začala projevovat palčivá realita: Brusel mrknul a vedení EU bylo naprosto zničeno prezidentem Donaldem Trumpem a jeho Bílým domem.
Hrozby proticelními opatřeními a „obchodními bazukami“ nakonec v neděli vyšly naprázdno, když znatelně rozladěná šéfka EU Ursula von der Leyenová usedla po boku prezidenta Trumpa v jeho golfovém resortu Turnberry ve Skotsku, aby oznámila dohodu, podle níž se Evropa zavázala nakoupit americké energie za 750 miliard dolarů, investovat dalších 600 miliard dolarů do podniků se sídlem v USA a utratit „stovky miliard dolarů“ za vojenské vybavení.
Přestože se blok vyhnul hrozbě 30procentních cel, kterou vyslovil prezident Trump, bude EU stále čelit základnímu clu ve výši 15 %, včetně cla na automobily, a 50procentnímu clu na ocel a hliník. Ačkoli se von der Leyenová snažila dohodu prezentovat jako „dobrou dohodu“, rychle se ukázalo, že EU se tváří v tvář Trumpově tvrdé taktice zhroutila a že USA vyšly z jednání, která byla k dovršení všeho uzavřena v brexitové Británii na Trumpově vlastním golfovém hřišti Turnberry, jako vítěz.
Šéfka EU tak zjevně uznala, že její strana během několikaměsíčních rozhovorů nezískala žádné ústupky: „Výchozím bodem byla nerovnováha, přebytek na naší straně a deficit na straně USA, a my jsme chtěli obnovit rovnováhu obchodních vztahů a chtěli jsme to udělat tak, aby obchod mezi námi probíhal i přes Atlantik, protože dvě největší ekonomiky by mezi sebou měly mít dobrý obchodní tok.“
Jiní se o výsledku pro Evropu vyjadřovali mnohem méně lichotivě. Bývalý koordinátor Evropského parlamentu pro brexit a bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt zuřil, že „dohoda mezi EU a USA je skandální... katastrofa... s jediným ústupkem z americké strany... špatně vyjednaná“.
V Německu mezitím Dirk Jandura, šéf Svazu zahraničního obchodu, označil dohodu za „bolestivý kompromis“ a prohlásil, že „přirážka představuje existenční hrozbu pro mnoho našich obchodníků“.
Německý deník Die Welt poznamenal, že v letech 2000 až 2024 činila průměrná celní sazba na zboží z EU vstupující do USA přibližně dvě procenta. Blok se sice vyhnul 30procentní sazbě, ale zvýšení na základní 15procentní sazbu bude významné.
Berlín však byl jedním z hlavních zastánců toho, aby se s Trumpem raději dohodl, než aby přijal odvetná opatření, což je důkazem slabosti kdysi pevné německé ekonomiky, která se potýká s rostoucí konkurencí levných čínských elektromobilů, ztrátou levné ruské energie a neúspěchem zeleného programu na podporu své průmyslové základny.
Podle globalistických novin Financial Times jeden z evropských velvyslanců údajně prohlásil, že Brusel byl „převálcován Trumpovým nájezdníkem“.
Dohodu kritizoval také bývalý francouzský ministr financí a bývalý eurokomisař pro vnitřní trh Thierry Breton, který pro deník Le Figaro uvedl: „Nevím, jestli se tomu dá říkat dohoda.“
Breton uvedl, že dohoda ukazuje, že „prezident Spojených států chce celému světu vnutit... svou vizi mezinárodního obchodu, která je nyní zaměřena hlavně v zájmu Spojených států“.
Ačkoli Německo bude pravděpodobně těžit ze zvýšených nákupů americké energie, 15procentní sazba uvalená na automobily ve srovnání s 2,5procentní sazbou za Bidenovy administrativy bude pravděpodobně i tak bolet ekonomický motor EU, který se potýká s problémy.
Na Brusel údajně tlačily i další evropské státy, například Irsko, aby se s Trumpem dohodl, protože se obávaly cílených cel na průmyslová odvětví, jako je například obchod s whisky. Jeden evropský diplomat údajně řekl: „Trump přesně zjistil, kde je náš práh bolesti.“
Velký význam měla pro jednání také obrana, což odráží Trumpův osobitý přístup, který spojuje ochranu, kterou Amerika poskytuje svým spojencům, s ekonomickými záležitostmi. Evropští představitelé se údajně obávali, že pokud budou příliš tlačit na obchod, bude Trumpova administrativa usilovat o stažení amerických vojáků z Evropy nebo o omezení dodávek zbraní na Ukrajinu.
Ačkoli se osobnosti jako francouzský prezident Macron chlubily návratem evropské zbrojní výroby, údajné „stovky miliard“, které EU vyčlenila na nákup zbraní a vojenského vybavení americké výroby, popírají skutečnost, že vybudování takových dodavatelských řetězců v Evropě bude pravděpodobně trvat roky, ne-li desetiletí, a proto má blok jen málo pák, pokud jeho hlavní ochránce požaduje ekonomické ústupky výměnou za zajištění jejich obrany.
Viceprezident USA JD Vance k náladě v Evropě po oznámení dohody poznamenal: "Celý evropský tisk nyní pěje na prezidenta chválu a žasne nad dohodou, kterou vyjednal jménem Američanů.
„Zítra se v amerických médiích nepochybně objeví titulky jako
‚Donald Trump dostal jen 99,9 procenta toho, o co žádal‘.“ 
