Rozcestník >> Společnost a komunity >> Amerika, američané, americké zvyky

No vidíš to. Liberec. Tam jsem byl taky od mala jako doma. Máma je z Liberce (ročník 1947). Ještě do loňska jsem tam měl sestřenici Jolanu a její mámu, moji tetu (sestru mé mámy). Rodiče mámy byly původně z Dlouhého Mostu, to je hned u Liberce. Babička zemřela v roce 1986 a děda, to byl hudebník, tak ten zemřel když mi byly 3 roky. Ale logicky nejenom Ještěd, přehradu atd. vše o čem jsi psal znám.
Ale holt loni nejdříve zemřela sestřenice Jolana (58 let) a za necelé 2 měsíce její máma (84 let).
Už tam je jenom syn sestřenice Michal a jeho otec Petr.
Takže na libereckém krematoriu jsem byl loni 2krát a mohu ti říci, že ten interiér je stejný, jako byl v roce 1986. Je to prý i nějaká památka, liberecké krematorium je nejstarší.
A ten nápis na něm, tak ten se mi vryl do paměti od mala a ani ten se tam nezměnil, je za mne pořád děsivý, stejně jako ty dlažební kostky do toho kopce nahoru.

Moji rodiče jsou spolužáci ze sklářské průmyslovky v Železném Brodě.
Tady z té školy: https://www.supss.cz

Ja tam ma na hrbitove v Liberci braqtrance ktery se zabil hned po vojne pri svtavbej jeho garaze Tetka byl take uz na hbitove kdyz jsem byl poprve z 5 v cechach. v '80. Styc zemrel v Praze, a mozea se je pochovany vedle jeho manzelky.Ja ted v Liberci uz davno nikoho nema.

Zajmave ze v '92 jsem na ulici potkral kajarare z Ml. Bolky. A ted obcas vidim jeho dceru ve vysledcich ze zavodu na bezkach. Zuzana Kocumova je docela zname jmeno. Snoje pribuzne/ /vzalenejisi/ v NBK ale nait nejak nemuzu, Moc je nehledam..

Psal jsi liberecká ZOO, ta je pořád krásná, ale i třeba botanická je fajn.

Botanickou v Liberci jsem navstivil naposledy v '92 dokonce ii lanovkou Jested ale prvni tyden v Kvetnu byla silena mlha.
Z Liberce autem do Plzne na oslavy osvoboreni Plzne US Army. Docela zazitek i pro americanku.

Nejak vic me z minula utvely v pameti Liberecke vystavni trhy. Estrady a asi nejka muzika.
V zime bezky, Bedrichov a Severak, Janov,Jablonec. Znam dobre i obe prehrady. Slunecni plaz ha-ha.
Tam se to dost zmenilo diky vystavbe.

Lanovka teď není. Po tom neštěstí, co se stalo před lety nejezdí. Ale již ji vlastní město Liberec, budou stavět novou.
A ano. LVT. Tak tam jsme jezdili pravidelně od mala. To je již minulost a ani Textilana i LVT již neexistuje.

Ja v Liberci nejaky cas bydlel.
U jezirka pod ZOO byla fajn hospoda "U Jezirka", mistni tomu rikali "pod Kastanama" fajn sezeni v lete a dobry pivo ... tam jsem chodili za sklolu Vedle ZOO byla dalsi hospoda nevim jak se officielne jmenovala, ale my ji rikali "Za Vopicema". Tam se kazdy patek schazeli lezci a planoval se vikend kam jet lezt.

Liberec

A táta tu osudovou noc, kdy ta chamraď přijela, tak otec byl v té době v Milovicích na vojně jako chemik (jeho zařazení) u vrtulníků v Milovicích.

Miloovice Bozi Dar? Tam jsem neco kdysi stavel neky v '63 roce. Dreveny prefibrikovany panely se vyrabely v dilne velkou cast zimy.
.

Na druhy strane toho podloubi kde je ten tank v baraku je fajn hotel "Radnice", ve stredu mesta, dobra obsluha, slusna cena. Mam tam jeste par kamaradu a tak se tam vetsinou stavim kdyz jedu za rodinou.

Psal jsi sport. Otec lezl. To víš, ze Železného Brodu to je na pískovce kousek. Táte je jeden ze 4, co založili horolezecké družstvo v Železným Brodě v 60. letech.
Velmi dobře znal i tady ty, do rána co mi vždy říká poslouchali rádio, jestli tehdy někdo přežil, bohužel marně.

Horolezci maji vzdy dobrou party. Oncas viseji na stejnym lanu...odnich sem se ucil improvizovanemu vareni na cundry.

Kdyby na jednom lanu. Otec když mi vypráví, jak to měli tehdy v 60. letech. To víš, dnes je doba jiná, je vše nejenom na lezení. Ale tehdy? Otec a ti další 3 lezli prvovýstup (rovněž taky všichni spolužáci ze sklářský průmky), fakt těžká stěna na pískovci a tam spára, pod nima 100 metrů kolmá stěna a další chyt vysoko. Tak to vyřešili, že udělali uzel na lanu, to lano s uzlem do spáry a otec jediný co ho drželo byl ten uzel tak stál a jeho kamarád mu bez jišténí vlezl na záda, tím pádem dosáhl na chyt, vytáhl se nahoru a tam teprve zatloukl skobu a jistící kruh.
Kdyby se ten uzel vytrhl ze spáry a opakuji je to pískovec (co jinýho by to bylo, když je to Český ráj), tak by se oba proletěli těch 100 metrů a konečná. To nerozchodíš.

Taky mam uz par znamejch kluku vodaku pod drnem. Z pomerrne maleho US. kanoe kajak Teamu z OH v Mnichove,'72
Ctyri kluci a ani jeden znich nezemrel prirozenou smrti starim. Rakovina a hypotermie i utopeni.
Z NBK kanoe odilu ktery byl dost malej, dva co chodili semnou do skoly a treti je na vozejku. Zrejme neni schopny ani psat na kompu a pise me jeho manzelka. Stimhle borcem jsem se jednou vyboyural, obratil na strechu Hadraka! Jo to bylo vozitko. Malem jsme narazly smykem v blate do topolu. Mohly jsme to mit zasebo oba jiz '64 rocel

Z tech mist znam docela dobre Jizeru. Jednou jsem to tam jel sam. Pro vetsinu kamosu z NBK jsem zacinal bejt silenec.
V oddilu v Ml. Bolce jsem ale nasel odvazlice. A jarni Jizerka musela byt pokorena.
V '60 letech opravdu skoro zadne poradne vybaveni jeste nexistovalo v ledas jakych sportech.
I vychodni nemci byly natom lepsi, jak jsme videli o zavodech.

Karaniny, lana, krosny vsechno lepsi bylo z ciziny. Otec obcas poslal dolary. Predpokladal ze v Tuzexu kupujem saty bo potraviny.
Ja si o nic nepsal ale take jsem se jemu nikdy pozdeji nepriznal ze kupuju v Tuxexu bezky a vosky. Nebo obcas i LPicka!

Mejdany byli vzdy dobry. V Ceskem Raji jsme chodili na hrad Valdstejn kde byla pekna hospoda s vyhledem. V zime velkem kazdy patek byl nekdo "Za Vopicema" pokecat a vypot povko.

My lezli jen ve dvou, mozna jednou jsem lezl ve trech. Ve trech to jde pomalu ... moc cekani. Na lanu se nikdy nevisi, to je jen na jisteni. V Cechach byly vsechny vystupy zmapovany a mely zabudovane jistici kruhy ve vrvholatejch mistech. Tam se nesmely pouzivat vlastni skoby, to by nicilo tu skalu. Kdyz jsi lezl, tak jsi se toho kruhu nesmel dotknout az kdyz jsi mel bradu na jeho urovni. Tam byli fajn lidi. Nekdy blazni, ale co se charakteru tyce, byli 100% cestni a spolehlivi. Tam se nadelalo hodne silnych pratelstvi na zivot. Muj partak skonvil taky v New Yorku, tak jsme se dal pratelili. Nakoupoli jsem si tu dpkonce i nadobicko, lezli jsme jednou v Adirondaku, NY, ale meli jsme jiny starosti ... jako drzet hlavy nad vodou delat a makat ... a tak jsme to povesili. On zemrel ve 2019 v Seatle. Ani jsem to nevedel. On se rozvedl a jeho prvni zena mi nezavolala, a tu druhou jsem ani neznal. No dost ... konec vzpominani