„Česko je nejkrásnější zemí na světě. Jen je škoda, že zde žijí Češi.“ — Vlasta Burian
Vlasta Burian, stejne jako Adina Mandlova a Lida Baarova se provinili hlavne tim, ze prilis vycnivali a byli prilis uspesni a to se zejmena v Cechach nikdy neodpousti. Vlasta Burian byl vyjimecny, neprekonatelny a na ceske pomery i znacne bohaty. To mu umoznilo vest vyjimecny zivot, zaoupil si dustojnickou hodnost, mel osobniho kuchare, vlastni dostihovou staj, privatni autosalon, tenisoveho trenera a fotbalovou jedenactku. Ve svem divadle poskytl azyl mnoha umelcum, pratelum a kolegum. Pozdeji, byl zatcen, odsouzen ke ztrate divadla, vetsiny majetku a zakazu jakekoliv umelecke prace. Zatim co on jinym pomahal, jemu nepomohl nikdo. Mozna tato slova pronesl z horkosti.
Vlasta miloval Cechy, ale nemohl prekousnout pozdeji, jak se k nemu zachovali.
Taky si myslím....toto asi řekl až po Vítězném únoru 48....kdy se dostali komunisté k moci a začala se " budovat " chudoba a bída ....komanči dokázali ničit život každému - a ve své blbosti i sami sobě ..... ti méně duševně zdatní to oslavují dodnes
Presne tak, prohlasil to az po unoru, kdy ho oskubali a nikdo se ho nezastal. Vsichni meli strach.
Incident za železnou oponou.
18. září 1986 – tragédie jménem Johann Dick.
Bohužel,na hranici ČSSR docházelo v dobách studené války i k
tragédiím,kdy přišli o život i nevinní lidé...
Byla to tragická událost u železné opony. Případ se podařilo
zrekonstruovat díky českým i německým archivům:
Když odcházel do důchodu profesionální voják německé armády Johann
Dick, rozhodl se, že se ve svém volnu bude věnovat turistice. Na životní
turistický podnik se připravil s pravou německou důkladností. Rozkreslil si
plánované trasy na mapky, ty označil čísly a pak někoho nechal losovat z
hrnce. „Před každou túrou si vytáhl lístek, kam půjde," říká
vyšetřovatel Adolf Rázek, kterému o osudném losování vyprávěla Dickova
manželka. Vlastně vdova.
Devětapadesátiletý Dick si totiž 18. září 1986 vylosoval smrt.
Ten den vstal kolem osmé, posnídal, rozloučil s manželkou a v 9.00 sedl
do svého auta. Zaparkoval, vzal si svůj modrý batoh a na opasek si důkladný
turista připjal zvláštní přístroj: krokoměr. Díky němu se podaří
zjistit, že jeho poslední životní túra byla dlouhá pouhých 9 km. V batohu
měl kompas a mapové listy, do nichž si pečlivě plánovanou trasu vyznačil
oranžovým fixem.
Cesta na smrt však zpočátku vypadala příjemně: Vedla hlubokými lesy
směrem k pohostinství Vogl u Treppensteinu . Samota leží skoro na hranici. K
ní už nedošel. Zatímco na německé straně železné opony Dick kráčel
vstříc svému osudu, na české straně se k hranici blížili dva polští
uprchlíci. Devatenáctiletý Marek Majko a stejně starý Andrzej Gwizdoň.
Vojáci je spatřili až hluboko v pohraničním pásmu, necelý půlkilometr
před hranicí, když přebíhali lesní cestu. Osm se jich hned vydalo za nimi.
Divoké pronásledování začalo.
„Kolem poledne byl vyhlášen na jednotce poplach," vyprávěl později tehdy dvacetiletý voják Pavel Čada. On a další vojáci se měli rozmístit na samotné hranici, aby odřízli Polákům cestu. Rozběhli se. Minuli skupinu českých dřevorubců s povozem, kteří v přísně střeženém pásmu díky zvláštnímu povolení těžili dřevo. Jeden z vojáků k nim přišel a řekl: „Tady to bude hodně ostré. Schovejte se." Dřevorubci jim ještě stačili říci, že na hranici viděli nějakého muže v červené kšiltovce. Byla to kšiltovka, kterou nosil Dick na své horské túry. Vojáci běželi dál. Někde dole před sebou spatřili postavu. „Celá skupina odbočila z cesty ve směru k postavě a začali jsme volat výzvy k zastavení. Osoba na výzvu nereagovala, naopak zabočila ještě více vlevo a začala utíkat. Na to jsme vystřelili první výstražné dávky," vyprávěl Čada. Ale postava se jim náhle ztratila v mlází. Tak utíkali jen tak, nazdařbůh. Až doběhli na cestu a tam ho znovu uviděli. Pořád utíkal. Jako o život. O smrt.
„Osoba nezastavila. Protože přes veškeré výstrahy osoba nezastavila,
použil jsem já, stejně jako další, cílenou střelbu v dávce na osobu. Po
této střelbě osoba padla na zem a naše skupinka se k ní, už bez střelby,
rozběhla zjistit, co se stalo," pokračoval Čada. Právě se přiznal, že
vystřelil na člověka. Viděl těžce zraněného, uviděl, že má
průstřel. Vyhrnul košili a pomocí zdravotního balíčku se pokoušel
poskytnout první pomoc. K ničemu to nebylo. „Zraněný ležel myslím na
zádech a vůbec na naši činnost nereagoval. Nevzpomínám si, že by vůbec
vydával nějaké zvuky..."
Zatímco se Čada marně snažil zraněného obvázat, jeho kolega jen sledoval
v břiše dírku po kulce. „Všiml jsem si otvoru na jeho obleku.
Poznamenávám, že ničeho dalšího jsem si nevšiml, protože se mi udělalo
nevolno," vyprávěl později pohraničník Josef Číla. Šel se vyzvracet. Pak
půjde ještě několikrát.
Ale v té chvíli za nimi doběhl další voják a křičel, že už prý jsou v
Německu.
Vojáci chytli umírajícího a vlekli ho nahoru k asfaltové cestě. Přitom
minuli ceduli. Německou ceduli... Na cizím území se dostali skoro 200 metrů
hluboko. Ale to už před nimi stál velitel a křičel: „Odneste ho honem na
naše území, jste v Německu!" O kus dál muže naložili na koňský povoz,
který jim půjčili dřevorubci. Povoz kodrcal lesem a z těžce zraněného se
pomalu vytrácel život. Jeden voják šel za nimi a nesl jeho batoh a tašku s
čerstvě nasbíranými houbami. Přijeli na asfaltovou cestu, muže sundali a
položili na zem. Jen tak. Až když dřevorubci vojákům řekli, že
prochladne, podložili pod něj maskáče a deku. „Muž ještě dýchal a
chrčel," vzpomněl si dřevorubec František Smolnický. Vysílačkou zavolaná
vojenská sanitka přijela za půl hodiny. Za zraněným mužem zaklapla
dvířka. Až přijedou do cíle, bude už mrtvý.
V Německu po něm zůstane žena a tři děti. Dva synové a dcera. Na ně
možná myslel. Ještě předtím, než ho naložili do sanitky, se totiž
pokoušel něco říci. Německy. Samozřejmě mu nikdo nerozuměl.
Sám Čada se až po dvou dnech dozvěděl, že zastřelený muž byl opravdu Němec a že tam asi byl nešťastnou náhodou. Bylo to na něj dost. „Po události jsme byli všichni takoví zaražení, i já jsem z toho byl dost špatný, protože to byla první akce, ke které jsem se dostal, a nebylo mi lhostejné, že při ní byl těžce zraněn člověk."
V pondělí 22. září 1986 se přes hraniční přechod Waidhaus vracelo tělo turisty a houbaře Johanna Dicka zpět do vlasti. Byla to hodně smutná pohřební cesta. Kolem třetí odpoledne ho převzali němečtí úředníci. A také Dickovy osobní věci. Když však na rozkaz vrchního státního zástupce Dickovo tělo znovu pitvali němečtí odborníci, zjistili, že některé části těla, například žaludek, jednoduše chybějí. Ale to už na případu dávno pracovali českoslovenští tajní policisté, velitelé pohraničního vojska a jejich nadřízení v Praze. Smrt cizince se totiž stala mezinárodním skandálem. 3. října se zástupci české i německé vyšetřovací komise setkali u hraničního kamene km 24/9 u obce Mähring. Československá delegace si vymyslela následující verzi: „Nejsevernější hlídka kolem 12.50 dorazila k lesnímu průseku, slyšela asi 50 metrů západně na území SRN výkřiky, respektive sténání a musela vycházet z toho, že je to uprchlý Polák. Za účelem poskytnutí pomoci proto vstoupila na německé území a na popsaném místě našla zraněného. Aby přivolala své kolegy, vypálila dávku do vzduchu..."
Němci vzali československé představitele na místo činu. Ukázali jim
prázdné nábojnice, stopy kulek ve stromech. Vše bylo perfektně
zdokumentováno. Zasažen byl dokonce i posed německých myslivců. Nábojnic
bylo pětadvacet. Ale také: na německé straně byly nalezeny zbytky
československého obvazového balíčku a ztracený zásobník do pistole. A
ještě něco. Němci našli svědka, který událost sice neviděl, ale
dokonale slyšel. „Kolem jedné jsem náhle uslyšel samopal. Slyšel jsem
zřetelně 7 nebo 8 dávek ze samopalu a domníval jsem se, že se nestřílí
přímo na české hranici, nýbrž více na bavorské straně," vypověděl
bavorský sedlák. „Když dozněl poslední výstřel, slyšel jsem křik
nějakého člověka, Hlasitě křičel: „Aaaaahhh!" Výkřikem toho člověka
jsem byl šokován."
Ani šokující výpověď nepomohla. Českoslovenští představitelé trvali
na svém. „Může jít o provokaci, nábojnice tam mohly být položeny
později," nadhodili.
Při dalším setkání Němci přitvrdili: přednesli žádost o vydání
zbraní, z nichž se střílelo, vydání pitevní zprávy, předání jmen
pachatelů a žádost paní Dickové o rozmluvu s vojákem, který viděl
jejího muže naposledy živého.
Byli odmítnuti. Němci se museli spokojit s vydáním pitevní zprávy a
zbylých částí Dickova těla. Byla to ostudná záležitost. Na plzeňskou
patologii přijeli němečtí lékařští odborníci, aby vyslechli české
kolegy. Odvezli si „domů" žaludek mrtvého, který prý byl vyňat z těla
kvůli dalšímu zkoumání.
Pitevní zpráva však potvrdila, že Dick zemřel po zásahu střelou a zemřel
na následky vnitřního krvácení do břišní dutiny kolem 13.00. Jako místo
smrti byla uvedena nemocnice v Plzni.
Taky to je už dlouho co jsem ho viděla ale dnes to dávali na nova Cinema tak jsem koukla...moc hezký film romantika
Pavel Tigrid Z nacisty okupovaného Československa odešel i spisovatel, publicista a politik Pavel Tigrid (vlastním jménem Pavel Schönfeld). V Londýně spolupracoval s předsedou londýnské exilové vlády Janem Šrámkem a podílel se na exilovém vysílání rádia BBC. Do Československa se vrátil bezprostředně po válce v červnu 1945. V roce 1948 opustil Československo jen hodinu poté, co na něj byl vydán zatykač.
Po ročním pobytu v Mnichově odjel spolu se svojí ženou do Spojených států, kde se živil jako číšník. V roce 1959 přesídlil, už jako americký občan, s celou rodinou do Paříže. Do Československa se vrátil na konci prosince 1989 na popud Václava Havla. Zemřel v roce 2003 poblíž Paříže.
tak už mi ta kurvička dala ban i vedle, jsi píča, vytáhnu svoji místnost "Rosomáčkovo" a mrdám na tebe, ty kravko
už ho vyšoupla a tak se ho zastávaly obě, co obě i Marička mu fandila.. hlavně Kopretina ..ta se bvybarvuje...
Ferdinand Peroutka Spisovatel a novinář Ferdinand Peroutka patřil k velmi otevřeným kritikům nacistické i komunistické totality. Jako šéfredaktor názorového listu Přítomnost a komentátor Lidových novin se stal součástí takzvaných pátečníků (skupina kulturních i politických osobností, které se scházely u spisovatele Karla Čapka - pozn. red.).
Během nacistické okupace byl vězněn v koncentračním táboře. Po únorovém převratu odešel do exilu, nejprve do Anglie a posléze do Spojených států. Vedl české oddělení rádia Svobodná Evropa a byl členem Rady svobodného Československa, pro kterou vytvořil ustavující deklaraci. Jeho dílo bylo v Československu zakázáno. Zemřel v roce 1978 v New Yorku.
Kovaní komunisté mu nedali pokoj nikdy - stačí si připomenout soudruha Zemana - jak se ho snažil poškodit
Peroutka byl porad komunisty nenavideny a ti hloupi priznivci komousu ho nenabideli taky, aniz by vedeli proc. Hloupe ovce ...
Včera u nás dávali v kině premiéru filmu o Bratrech Mašínech - to zase bude keců )
Chci si to najit nekde na netu a podivat se na ten film. Je jasne, ze tady to roznesou nekteri, hlavne nektere na kopytech.
Nevím jestli to je někde na netu.....ale komanči můžou akorát tak držet hubu.....nikdy nikdo nezavraždil více lidí jak oni s tou jejich stranou )
Mivam stesti, ze naleznu, tak se vecer pustim do hledani. Komousi maji ruce od krve a znicili spousty zivotu, to vi kazdy normalni clovek, ale tech ovci opakujicich stranicke poucky a propagandu je jeste porad dost.
Nekterym vadi, ze zabili lidi, ale ze komunisti umucili spoustu lidi , to jim nevadi, nekteri nebyli ani regulerne pochovani..zasnu kolik lidi stale je pro komunisty. Pravdepodobne vsichni ti, kteri ziskali snadno za komunistu majetek a meli i diky clenstvi v KSC vysadni postaveni.
Je to vidět i dnes - ti samí lidé fandí Putinovi - na jehož rozkaz Rusáci vraždí v sousedním státě - unáší děti - znásilňují ženy - kradou co můžou - zabíjí civilisty.......soudruzi se nikdy nezmění -hnusné povahy
Máš pravdu..děly se strašné prasárny ale tohle byla vražda..tak to vidím..já svázat chlapa a zabít není hrdinství.
Nevim, jak to bylo, doufam, ze se mi podari shlednout film, jsem v jine domene a v te nelze ceske porady poustet, tak snad az pojedu do Ceska... jestli to pro nezajem publika neprestanou davat. Dost pochybuji, ze by dostali vyznamenani, kdyby byli jasni vrazi.
Jedni je berou jako vrahy druzí hrdiny..pro mě kdo zabije druhého je vrah.
Ja si myslim, ze nekteri vzpominaji na komunisty jen ze setrvacnosti a vetsinou lide, kteri nejsou zrovna moc inteligentni. Proste jen papouskuji, co slyseli predtim a vlastne nic jineho neznaji.
Nepodcenuj to, premyslela jsem o tom, podle me se plno lidi vychlubuje, jaky ma majetek, slysel jsi uz nejakeho Nemce se tak vychloubat? Ja tedy ne, je to nevkusne, domnivam se, ze prisli k majetku nejak prilis snadno, dely se preci vselijake podvody a kradeze, temto lidem bylo za socialismu dobre, umeli v tom chodit, dnes se jim, nebo jejich detem tak az dobre nedari, proto porad skuhraji a vzpominaji na dobu, kdy byli privilegovani. Dal je naprosto nezajimalo, jestli nekoho z politickych duvodu zavreli, nebo mu aspon znemoznili pracovat v jeho profesi.
Nepodcenuju v zadnem pripade a diky ceskemu netu, respektive komunikacnim serverum, poznavam jak nekteri lide premysleji. Staci i tady na chatujme. Hloupost je povysena na moudro a maji vzdy pravdu....Tu svou pravdu.
Já nikomu svůj nazor nevnucuji..vím jak se mi žilo do revoluce a po ní beru tada léta 1973 když jsem si založila svoji rodinu.
At ma kazdy nazor jaky chce, ale kdyz to prechazi k vedomemu lhani, tak to uz neberu.
https://www.denik.cz/regiony/predseda-senat-milos-vystrcil-vnuk-vyhrozoval-skola-trest-strelba-20231026.html Takže vnouček Vystrčila změní školu,vyhrožování se zamete pod koberec a nic se nestalo...
..a už se okecává,že tady mažeš,že by šlo o soukromou konverzaci bezzubce nedojde..
Dnes jsem si zajel do Ikea, protoze jsem potreboval par malickosti koupit. Vlezu dovnitr a za chvili jsem objevil neco zajimaveho. Tak udelam fotku a chci ji poslat pres whats-up, ale ouha, zadny signal v obchode. Tak jdu dal a obcas kouknu do mobilu, stale bez signalu. Prisel ke me borec a rika, ze se marne snazim, Ikea totiz schvalne nedava signal na mobily v jejich obchode. V dnesni dobe a bez signalu a wifi v takovem kolosu jako je Ikea. Napadlo me, jestli to je tak schvalne....
Zajima me, jestli to je tak i v jinych zemich. V podstate to je omezovani...