Rozcestník >> Společnost a komunity >> Emigranti a cesky mluvici cizinci.

Psala mi jedna sledovatelka, ze si vsimla, ze se tady v posledni dobe nepise, tak to napisu tady, kdyby se jeste nejaka sledovatelka ptala....... Mam ted relax a nebojte se soudruzky, bude se casem pokracovat v psani dal, at mate co cist a koho pomlouvat. Vydrzte jeste chvili....

Dnes si vzpominame na nedozite narozeniny Milady Horakove.

JUDr. Milada Horáková byla česká politička, popravená během komunistických politických procesů v 50. letech minulého století za údajné spiknutí a velezradu. Byla jedinou ženou popravenou v rámci těchto soudních řízení. Díky své neústupnosti během svého soudu se stala symbolem odporu proti vládnoucí komunistické straně.

Narodila se v Praze a vystudovala práva na Univerzitě Karlově. Promovala v roce 1926 a nastoupila k Pražskému městskému soudu. Ve stejném roce také vstoupila do Československé národně socialistické strany. Po nacistické okupaci Československa v roce 1939 působila v odboji, v roce 1940 ji zatklo gestapo. Byla odsouzena k smrti, ale později jí byl trest změněn na doživotí. Byla vězněna v Terezíně a později i v různých vězeních po Německu. O svém věznění v Terezíně podala svědectví v procesu s bývalým státním tajemníkem a říšským ministrem pro Čechy a Moravu K. H. Frankem.

Po osvobození v květnu 1945 se vrátila do Prahy a znovu vstoupila do své strany. Byla zvolena členkou parlamentu, ve kterém působila až do komunistického puče v únoru 1948, kdy rezignovala. Přestože jí přátelé radili, aby opustila Československo, Horáková ve své vlasti zůstala a byla stále politicky aktivní. 27. září 1949 byla zatčena a označena za vůdkyni hnutí, které se mělo snažit svrhnout komunistický režim.

StB, československá tajná bezpečnost, neblaze proslulá svými brutálními způsoby vyšetřování, se snažila rozbít údajnou skupinu kontrarevolucionářů a donutit je přiznat se ke spiknutí a velezradě. Užívala k tomu jak fyzického, tak ve větší míře i psychického mučení (např. ji izolovali do malé místnosti bez světel, dostatku potravy a spánku…).

Proces:
Milada Horáková před soudem.Proces s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy začal 31. května 1950 a byl zinscenován jako veřejný „politický proces“ po vzoru sovětských velkých čistek ve 30. letech. Proces měl svůj vnucený „scénář“, podle kterého se měli obžalovaní chovat, ale v některých momentech jednali obžalovaní mimo něj. Obzvláště Horáková se zcela nepoddala a místy bránila sebe a své ideály, i když věděla, že tím svoje šance na mírnější trest jen snižuje.

Proces trval osm dní. Během procesu nosili příslušníci do soudní síně koše s rezolucemi lidí žádajících tresty pro obviněné. Po závěrečné řeči státních zástupců Viesky, Urválka a Ludmily Brožové Polednové byly vyneseny rozsudky: čtyři tresty smrti, čtyři tresty doživotního vězení a pět trestů od dvaceti do dvaceti osmi let.

Přestože se mnohé slavné osobnosti, například Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová, snažili svými dopisy získat pro souzené milost, byla Milada Horáková se svými třemi kolegy 8. června 1950 odsouzena k trestu smrti oběšením. Poprava byla vykonána 27. června 1950. Jak ukazují nedávné studie, Horáková byla zabita zvláště brutálním způsobem, když ji nechali několik minut dusit se s provazem okolo krku.

Charlie Chaplin " Diktator"

Lituji, ale já nechci být vládcem. To není můj úkol. Nechci nikomu vládnout ani nikoho dobývat. Raději bych měl všem pomáhat, židům, křesťanům, všem bez rozdílu barvy pleti. Vzájemně si chceme pomáhat. Lidé jsou takoví. Chceme žít ve vzájemném štěstí, ne ve vzájemném utrpení. Nechceme se vzájemně nesnášet nebo sebou opovrhovat. Na tomto světě je dostatek místa pro všechny. Země je bohatá a zajistit může všechny. Život může být svobodný a krásný, ale tento život jsme ztratili... Chamtivost zkazila lidské duše, zahltila svět nenávistí, zavedla nás trápení a krveprolití. Vyvinuli jsem rychlost, ale uzavřeli se. Stroje, které nám dávají nadbytek, nás nechaly v nedostatku. Naše znalosti z nás udělaly cyniky, naše chytrost nás učinila zlými. Příliš přemýšlíme a málo cítíme. Více než stroje potřebujeme lidskost. Více než chytrost potřebujeme vlídnost a laskavost. Bez těchto vlastností bude život násilný a vše bude ztraceno. Letadla a rádia nás přivedla k sobě blíže. Podstate těchto vynálezů volá po dobrotě v lidech, volá po všeobecném bratství po jednotě nás všech. Můj hlas právě proniká k miliónům lidí, miliónům beznadějných mužů, žen a malých dětí. Obětem systému, kteřý nutí lid trýznit a věznit nevinné. Těm, kteří mě slyší vzkazuji: "Nezoufejte!" Bída, která se nad námi nyní stahuje, je jen odcházející chamtivost, rozhořčení lidí, kteří se bojí lidského vývoje. Lidská nenávist pomine a diktátoři zhynou. A moc, kterou vzali lidem, se k lidem opět vrátí. A dokud budou lidé umírat, svoboda nezanikne. Vojáci, nedejte se zapůjčit surovcům, kteří vámi pohrdají a kteří vás zotročí, kteří budou řídit vaše životy, říkat vám co dělat, co si myslet a co cítit. Nedají vám najíst, jednají s vámi jako s dobytkem, budete pouhou potravou pro děla. Nezapůjčte se těmto nepřirozeným mužům, těmto můžským strojům, se strojovou myslí a strojem místo srdce. Vy nejste stroje! Nejste dobytek! Jste lidé! Ve svých srdcích máte lidskou lásku. Ne, vy nejste nenávistní, jen nemilovaní nenávidí. Jen nemilovaní a nepřirození. Vojáci, nebojujte za otroctví, ale za svobodu! V 17. kapitole Lukáše psáno jest: "Boží králoství je mezi vámi!". Ne mezi jednotlivcem, ne mezi skupinou lidí, ale ve všech lidech! Ve vás! Vy, lidé, máte moc. Máte moc vytvářet stroje, máte moc vytvářet štěstí! Vy, lidé, to by máte sílu učinit život svobodným a krásným, učinit tento život nádherným zážitkem! Ve jménu demokracie, použijme tuto sílu, spojme se! Bojujme za nový svět, za lepší svět, který dá lidem šanci pracovat, který vám dá budoucnost, dlouhý život a bezpečnost! Slibem těchto věcí se surovci stali mocnějšími, ale jsou to lháři! Neplní svůj slib a ani nikdy nebudou! Diktátoři osvobozují sami sebe, ale zotročují lid! Nyní bojujme a splňme tento slib. Bojujme za osvobození světa, za zrušení národních bariér, zrušení chamtivosti, nenávisti a netolerance. Bojujme za svět rozumu. Za svět, ve kterém věda a pokrok povedou ke všeobecnému lidskému štěstí.

Preji vsem, kteri tady obcas nakouknou, ale i tem ostatnim, Hezke vanocni svatky....

Zajimave to videt po tolika letech.

2. prosinec - Mezinárodní den boje za vymýcení otroctví
2. prosinec - Světový den počítačové gramotnosti

Jeden z mnoha pribehu.

Děd Mráz

Sborník pro 1.-4. třídu osmiletých škol, vyd. Svaz československo-sovětského přátelství a Svět sovětů, Praha 1953.
... Děda Mráz je symbolisovaná přírodní síla, pohádková bytost. ... Stará lidová slavnost zimního slunovratu, která dochází nového vyjádření v pohádkové postavě oblíbeného Dědy Mráze, jehož se nebojíme, nýbrž kterého jsme učinili symbolem dětské a všeobecné lidské radosti a sbratření národů světa míru -- to je náplň našich besídek s Dědou Mrázem. Ve starší době, hlavně za carského Ruska, nebyl Děda Mráz vždy dobrý a laskavý. Staré carské pravoslaví jej učinilo nástrojem pro potlačení všeho pokrokového, učinilo jej záměrně zlým a obávaným pro děti chudých a utlačených a dobrým Dědou Mrázem jen pro bohaté a mocné, jejichž děti bývaly obdarovávány Dědou Mrázem o hlavních pravoslavných církevních svátcích 24. a 25. prosince, tak jako v našich zemích chodíval nadělovat bohatě a štědře zase jen dětem bohatých rodičů Ježíšek. V sovětské společnosti má ovšem Děda Mráz docela jiné poslání a jiný význam. V Sovětském svazu je součástí dětských radovánek celý měsíc a slavnosti s Dědou Mrázem vrcholí vždy na přelomu roku, v noci z 31. prosince starého roku na 1. ledna nového roku. Z dřívějšího zlého Dědy Mráze, který býval krutým vládcem a vykonavatelem vůle zlé zimy, stává se Dědou Mrázem jiným. Proměňuje se nám v laskavého a dobráckého přítele dětí. Je nositelem myšlenky míru, sbratření mezi národy celého světa a u nás vděčnosti a lásky k Sovětskému svazu a jeho lidu a šiřitelem jeho poznání.

Jak tem detem vymyvali mozky ve skolach...

O duševní kráse
autor: J. Kononěnková
vydal: SNPL, Praha 1961

Dobrých lidí je na světě mnoho. A v komunistické společnosti budou všichni lidé dobří, budou mít vysokou komunistickou morálku, budou silní, smělí a optimističtí. Práce jim bude potěšením a láska k člověku smyslem jejich života a činnosti.
A dnes je takových lidí dost.... Vede je hluboká víra ve vítězství komunismu, duševní krása, láska k vlasti, k svému lidu, ke každému pracujícímu člověku.

Spějeme ke komunismu. Pro přechod ke komunistickému uspořádání života je jako vzduch, jako voda zapotřebí vysoké úrovně uvědomělosti každého člověka. Tomu nás učí naše komunistická strana...,,,,,,,,,,,,