Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Ano, neuvěřitelné se stalo skutkem.
Ale víš co, když si vzpomenu na svá mladá léta za volantem, kolik takových zázračných vyváznutí z kolizních situací jsem zažila...
Nebo můj vnouček poté, co začal chodit do školky. Předtím, když jsem mu říkala básničku Chodí pešek okolo, tak na konci nabíral: "Póč paštíme ho kotětem?" Přijeli příště, měl za sebou měsíc školky, a když jsme došli k "praštíme ho koštětem", vnouček vzal plechovou lopatičku a ostrou hranou jí plnou silou praštil ročního brášku do hlavičky. Ani jsem to snaše neřekla, ale hodně rychle jsem plechovou lopatičku uschovala na věčné časy.

Nic na tomto světě se neděje bez příčiny.......a chudák můj anděl strážnej, ten si oddechne až kopnu do kýble ale hlídal mě celej život dobře a vytáhl z neuvěřitelnejch průserů.

To mi povídej!
Poprvé v životě jsem slaňovala, ze skály v Rejštejně. Byla jsem v šestém měsíci těhotenství. Nějak blbě jsem se chytla lana, přetočila jsem se hlavou dolů a visela jen na sedáku. Nahoře mě jistil můj muž. Udržel mě až dolů, ale krk měl sedřený do krve.