Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Dnešní realita-státu i rodiny.

No, dnešní...
Znáš tu českou moudrost:
Jedni rodiče uživí 10 dětí, ale 10 dětí neuživí jedny rodiče.

Hlavu vzhůru , ne všude a ve všech rodinách! Ono drobet záleží i na tom, jak jsme si je vychovali , jakým jsme jim šli příkladem. (Jak jsme se např. i my, chovali ke svým starým rodičům.)

Třeba já jsem byla předurčena k dochování svých prarodičů... Taky m| převážně vychovávali oni a naštěstí mi bude v případě potřeby poskytnutý neomezený servis jak finanční tak i pracovní... Ale nejvíc se obávám až je budu muset koupat. Takový stud... Jenže nic jiného nezbyde.

Budu si muset aspoň na několik hodin denně zaplatit nějakou paní. Nevím jak je to třeba u Charity... Zatím je to předčasné ale ta doba bohužel jednou přijde.

Já jsem 98 leté tchyni přispívala na skvělý soukromý pečovatelák , kde se jí opravdu hodně líbilo .Měla tam svůj malý byteček , ale kdykoliv mohla zazvonit na sestry , pravidelně chodil i lékař.. Byla tam krásná zahrada, terasa , knihovna a samozřejmě jídelna . Často jsme tam i s jejími vnoučaty jezdili .

Tak to je samozřejmě skvělé řešení. Jenže já bych neměla to srdce dát je z domu... Správcová by řekla Matka Tereza.

Tchyně tam sama chtěla , protože jí sousedky řekly, jak je to tam skvělé. 🙂 Do svých 96 bydlela ve svém bytě , ale když si při vaření zlomila nohu a nemohla se dovolat pomoci , už se po vyléčení bála vrátit. Tak byt pronajala a spolu s tou mojí dotací si mohla to pěkné zařízení dovolit.(Důchod měla na vlastní potřebu). Rok jí zbýval do stovky , když ve spánku zemřela. Přežila manžela i své tři děti a zůstala jí jen jedna nepříliš oblíbená snacha (moje maličkost) , ke které pak náramně přilnula.🙂

Vždyť jo)) ale nic neříkám, nám maminka zemřela v 75 letech -náhle...na srdce. Do té doby byla v pořádku a soběstačná.
A tatínek zemřel u nás doma v nedožitých 91 letech. Nikdy jim nepřestanu být vděčná, za to jak nás vychovali a jak nám pomohli.

Jde to, pečovatelka dojde 3krát denně- a třeba doveze oběd, zkontroluje tlak, píchne injekci a podobně.

Tak to bych zvládla. Spíš asi pomocí s koupáním... Ale nechci to přivolávat.

Nejlepší je sehnat si někoho z okolí. Na občasnou pomoc. My měli štěstí, že už byly naše děti velké, tak když já byla v práci, dcera studovala a v klidu doma pomohla. stejně tak i kluci...
A pořád na dědu vzpomínají- v dobrém...