Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Dovolím si citovat jeden odstavec
První příčinu (znechucení politou)bych nazval "historickou": Jde o českou variantu úkazu, který v různé míře a podobě potkal všechny země, které se zbavily komunismu. Tento úkaz by se dal nazvat postkomunistickým marasmem. Že něco takového přijde, musel vědět každý soudný člověk. Málokdo z nás ale předvídal, jak hluboké, vážné a dlouhodobé to bude. S komunismem se totiž ze dne na den zhroutila i po desítiletí udržovaná struktura životních hodnot a s ní pochopitelně i způsob života z této struktury vyrůstající. Skončil "čas jistot", sice malých, tupých a veskrze pro společnost sebevražedných, ale přesto jistot, a byl náhle vystřídán časem svobody, která se mnohým musela zdát po předchozích zkušenostech bezbřehá, a tudíž ke všemu svádějící. S touto svobodou pochopitelně nastal i čas úplně nových nároků na individuální odpovědnost. Odpovědnost, která se mnohým zdá být k neunesení. Nejednou jsem tento zvláštní stav přirovnal k postvězeňské psychóze, kdy člověk zvyklý žít po léta v úzkém koridoru detailně vypracovaných pravidel se náhle ocitne na podivném prostranství svobody, které v něm nutně vyvolává pocit, že je na něm vše dovoleno, a které ho zároveň zavalí nesmírnou tíhou nutnosti od rána do večera činit jakási rozhodnutí a odpovídat za ně. Pevně věřím a doufám, že mladí lidé, kteří vyrůstali už po pádu komunismu, nejsou tímto strašným syndromem postkomunismu zasaženi, a těším se na dobu, kdy věci veřejné převezmou oni do svých rukou. Zatím je však ve svých rukách nemají a nám nezbývá, než se znovu a znovu divit, jak dlouho trvá adaptace společnosti na nové a samozřejmě přirozenější podmínky života a jak hluboce totalitní éra zasáhla naše duše.

Ty malinkatý ubohoučký chudáčku hlupáčku z pomocné školy, ta tvoje generace vyrůstající ve svobodě viděla na obrazovkách celostátní televize prostitutku souložící v přímém přenosu s mnoha chlapy, hezky jeden po druhém, viděla porno, o kterém jsme my vyrůstající v tom hrůzném duši likvidujícím socialismu neměli ani ponětí, v rámci svobody žijí s tím, že je normální, aby někteří lidé prostě neměli domov, protože asi nejsou dostatečně lidé. Atd.
Za všechny duše zdevastované hrůzným socialismem můžu prohlásit, že mi to a ještě další věci normální nepřijde a nikdy nedopustím, aby mi to normální přišlo.
Bez ohledu na jakékoliv vzletné kecy, lidi, kteří takovouto takzvaně svobodnou společnost obhajují, považuju za duševní zrůdy.

....

Takhle tě hladili rodiče, nebo učitelé?
Vlastně, nač ten minulý čas, že.

Já s tebou souhlasím.
Ale příště to napiš bez toho osobního hodnocení. Díky.

Příště to napíšu přesně tak, jak uznám za vhodné.
Jdi si okřikovat děti do mateřské školy. Díky.