Je vidět že světového policajta a největšího zloděje a vyděrače ,už mají všichni plné zuby.
Je vidět že světového policajta a největšího zloděje a vyděrače ,už mají všichni plné zuby.
Formální a oficiální omluva Německa Čechům za válečné škody a
utrpení během druhé světové války nikdy nepřišla; otázka byla řešena
spíše prostřednictvím reparací a mezinárodních dohod, přičemž Česká
republika i SRN se dohodly v 90. letech, že minulost nebude zatěžovat jejich
budoucí vztahy.
Historický kontext a reparace
Po druhé světové válce Československo uplatňovalo nároky na reparace
vůči Německu, které měly částečně nahradit materiální škody a
ztráty způsobené okupací. Celková výše požadovaných reparací byla
stanovena na více než 17 miliard USD (přepočteno na hodnotu z roku 1938), z
čehož Československo skutečně obdrželo jen zlomek – zhruba 4–5 %
. Způsob vyrovnání zahrnoval mimo jiné odpočet hodnoty konfiskovaného sudetoněmeckého majetku
, a tak se prakticky žádná oficiální finanční „omluva“ či satisfakce formou peněžité kompenzace neuskutečnila.
Odsun německého obyvatelstva z Československa byl proveden na základě
rozhodnutí vítězných mocností a Postupimské konference (srpen 1945).
Celkově tedy může být řečeno, že Čechům nebyla oficiálně vyjádřena
omluva Německa,
Já chápu že se děly při odsunu ne moc pěkné věci ,ale při odsunu čechů ze Sudet to nebylo o mnoho lepší. Tedy bych od tlusťocha Posselta očekával omluvu. A ne že se mu budou omlouvat naši kolaboranti a dezolé scéna.
Dost dobré zamyšlení na aktuální téma sjezdu sudeťáků v Brně
Očima Saši Mitrofanova: Zloděj křičí, chyťte zloděje
Vraždili ženy, děti a staré lidi, batolata házeli do řeky i s kočárky, nutili lidi, kteří nic neudělali, aby si kopali hroby, a pak je vraždili a shazovali do vykopaných hrobů. O kom to mluvím? O německých nacistech za druhé světové války? Ano. O některých Češích ihned po ukončení druhé světové války? Ano.
Právě tito političtí zástupci, kteří mají momentálně vládu a většinu ve Sněmovně, předvedli v dolní komoře parlamentu několikahodinový hysterický záchvat kvůli tomu, že sudetští Němci budou mít v Brně svůj sjezd.
Pohleďme ještě jednou na dispozici.
Na straně sudetských Němců jsou lidé, kteří si nedělají nárok na zpětvzetí těch proslulých chalup, které kdysi dostali předkové dnešních podporovatelů vlády a koalice od státu, který byl benevolentní k nacistickým masakrům v českém národoveckém hávu.
Na druhé straně stojí česká vládní koalice, která šíří nenávist k sudetským Němcům jako takovým, přehlíží tehdejší zločiny české chátry a tím se k jejich přípustnosti hlásí. Úpí, že sudetští Němci jsou nebezpečím pro Českou republiku, o to intenzivněji, oč potřebuje přehlušit svou oddanost skutečným největším nepřátelům české státnosti, kterými jsou dnešní agresivní obyvatelé Ruské federace vedení válečnými zločinci navazujícími na pachatele obdobných sovětských zločinů na občanech SSSR a dalších zemí.
Zloděj křičí, chyťte zloděje. Nic se v porovnání s dobou před 81 lety v tomto smyslu nezměnilo. Tehdy se někteří příslušníci Revolučních gard slastně koupali v krvi sudetských Němců s ospravedlněním, že jde o největší nepřátele mladé republiky. Dnes vládní koalice zavile vyje ve stejném duchu.
https://www.facebook.com/photo/?fbid=980326184733153&set=a.192713606827752
"Ve škole nám při svých demonstracích vymlátili kamením okna, nadávali nám ‚české svině‘ a podobně. Napadali nás fyzicky cestou do školy a zpět domů. Museli jsme spát u zdi pod okny, neboť to bylo trochu bezpečnější místo před kameny a někdy i před střelbou,“ popisuje jeden z pamětníků z Českého Krumlova situaci v pohraničí v září 1938. Násilí ze strany takzvaných sudetských Němců se stupňovalo a provolávali, že chtějí „Heim ins Reich“, domů do říše. Situace začínala být neudržitelná, a kdo z českých občanů mohl, z pohraničí odjel. Ti, kteří zůstali, odešli po přijetí Mnichovské dohody 30. září 1938. Celkem své domovy kvůli nacistickému fanatismu muselo opustit téměř půl milionu Čechů a Slováků. Válku často prožili v provizorních podmínkách, ve stodolách, malých bytech a u příbuzných ve vnitrozemí. Po válce pak nacházeli své majetky často vybrakované a nenávratně poničené.
Dobrácké německé sousedy zfanatizoval Henlein. Začali vytloukat výlohy
i plivat na české děti
„Do roku 1937 vše probíhalo v klidu a v pořádku, než Henlein zfanatizoval
sudetské Němce. Ti se pak k nám chovali nepřátelsky, docházelo ke
střetům jak mezi dětmi, tak mezi dospělými. Vyvrcholilo to v září 1938,
kdy nám Němci vyhrožovali pověšením na telegrafní tyče,“ vzpomíná v
knize Vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938 Růžena Větrovcová z
Omlenice. „Sousedé i kamarádi byli Němci. Velice dobře jsme s nimi
vycházeli. Nikomu z nich nevadilo, že jsme chodili do české školy a do
Sokola. To se však změnilo, když se objevil Henlein. Německé děti se nám
začaly posmívat, přestaly s námi kamarádit, někdy i na příkaz rodičů.
Stalo se mi, že otec mé kamarádky na mě plivl. Bylo mi tehdy čtrnáct
let,“ popisuje pamětnice ze Stříbra.