No, s tím moc nesouhlasím, myslím s tím komentářem.
Vůbec není pravda, že dříve rodiče a škola spolupracovali. Je však
otázka, co znamená to dříve. Za Marie Terezie byla škola pro rodiče zlem a
rodiče jí házeli klacky pod nohy, protože škola jim odváděla děti od
práce. Učitel nebyl v obci příliš obíben.
Asi nejlepšího postavení a úcty měl učitel na počátku dvacátého
století a za první republiky. Pan řídící učitel patřil k
nejuznávanějším osobnostem, společně se starostou, farářem a
nejbohatšími sedláky či živnostníky tvořili místní smetánku.
To skončilo po komunistickém puči, kdy ctihodné pány učitele nahradily
soudružky učitelky. Spolupráce školy s rodinou byla, ovšem byla vynucená
(SRPŠ) a téměř vše se odehrávalo na poli přetvářky. Tresty byly, ovšem
jako vše za komunistů nespravedlivé. Trest žáka byl stanovován ne podle
míry provinění, ale podle postavení, či loajality jeho rodičů vůči
komunistickému zřízení. Jinými slovy, dítě tzv. nekalých živlů bylo
trestáno i za to, co neudělalo a naopak, parchant z komoušké familie si
mohli dělat co chtěl, protože učitelka se jeho soudruha tatínka bála. O
nějaké autoritě si většina soudružek a soudruhů učitelů mohla nechat
akorát tak zdát, byli to pro nás jen komouši za katedrou. Ne všichni,
pochopitelně. V každé době byla i řada skvělých kantorů a jen těm se
dostalo daru oné přirozené autority.
Tolik k minulosti, která určitě nebyla tak idylická, jak mnozí nostalgicky
vzpomínají.
Současnost není lepší, myslím co se těch škol týče. Místo komoušů se
učitelé bojí zbohatlíků, kteří si myslí, že za peníze mohou všechno.
A spousta dalších problémů, na která je těžké hledat řešení. Což jen
potvrzuje, že minulost nebyla dokonalá, neb kdyby byla, nevychovala by
problémové rodiče, kteří neumí vychovávat své děti.

