Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury je utopie

Dlouhosrstého jezevčíka nám přivezli známí od své rodiny z ČB, kterou byli požádání o utracení údajně nevyléčitelně, terminálně nemocného pejska (ten náš známý byl hajným). Zubožený pejsek papal jen piškotky a párky, měl stálé průjmy, zvracel, měl splihlou a místo vypelichanou srst bez lesku.

Já se do něj zamilovala na první pohled. Tak ho u nás nechali. Pejsek žral zbytky našeho jídla, a jak mu šmakovalo. Průjem a zvracení bylo minulostí. Začala se mu lesknout srst, zhoustla a zesílila. Chodila jsem s ním na dlouhé procházky po polích a lesích.

Asi za 2 roky k nám přijela ta rodina, jejíž Kikina původně byla.
Jinak vždy přátelská a přítulná Kikina zalezla pod gauč, do nejzazšího místa, a srdceryvně naříkala, kňučela strachy a hrůzou. Holky z té rodiny z toho byly zoufalé, tekly jim slzy jak hrachy, plakaly jak želvy. Evidentně si Kikina spojovala své bývalé majitelky s utrpením v tehdejší nemoci.

Když se jdu se svými psy projít k řece. Beru si vodítka na rameno.Psi volně pobíhají.Rózy se málokdo bojí. Aris (NO), volně pobíhající pes však mnohým nahání hrůzu.Když potkám nějakou "hysterku" kterých je mezi námi lidmi (i tady) docela dost, přivolám si Aris k noze a Rózu vezmu na ruce. Když je dotyčná stále nervózní, prostě psy připnu na vodítko. Milostivá projde a já můžu pokračovat dál se psy navolno.

Nejradeji mam ty lidi, kteri se ptaji, jestli muzou pohladit psa. At se zkusi psa ptat a ne me.

Neměla jsem to ráda já,ani můj pes.

Taky jsem v přírodě raději psa vzala chvíli na vodítko-ale výhradně kvůli klidu těch event.kolemjdou­cích.Nebo když jsme míjeli neznámého psa.

Můj druhý pes Ir žádné léky nepotřeboval. Byl z dobrého vrhu,žádné zděděné neduhy,ani problematická povaha.V podstatě jsme chodili pouze na očkování.Bylo to ale fin.náročné na stravu,protože byl zvyklý na hovězí maso s rýží a teprve když mu vytrávilo,vzal na milost granule.Nejhezčí na tom všem ale byly naše toulky zdejší přírodou-kopce,lesy,ryb­níky.To jsme milovali oba.

Mam v mobilu krokomer a denne se psy nachodim v prumeru 14km. Psi jsou zdravi a ja taky....

Pak odpočívají,zatímco páníčkové doma navazují na rozdělanou práci.

To je ten "psí" život.

Přesně! Člověk musí vydržet víc,než pes.

Proto jsou pánem tvorstva lidé, a ne psi.

Tak tím panstvím si nejsem jistá. Zajímavý je seriál The Last of Us
https://denikn.cz/1079278/houby-meni-svet-nadvlada-nekterych-muze-mit-fatalni-nasledky-rika-mykolog-k-serialu-the-last-of-us/

K něčemu se přiznám: Mám často dojem, že zvířata, zvlášť ta divoká, jsou mnohem inteligentnější než lidé. Protože lidé ztrácejí instinkty, které jim bůh nadělil pro přežití, které je 1. zákonem všeho živého.

Instinkty i jejich vynikající smysly,ty nám opravdu chybí. Člověk je ale obdařen rozumem - má schopnost překračovat hranice našeho vlastního světa a nahlížet do světů jiných lidí i jiných živých organismů.Je obdařen abstraktním myšlením. Psi se nezatěžují rozjímáním o své vlastní smrtelnosti,ani vazbami na svou původní psí rodinu.

Já mám v autě tachometr a denně s Rózou najezdím xx+ kilometrů. Róza je šťastná. Já už méně.

Náš první ohař jízdu v autě nenáviděl a přiváděl nás k šílenství štěkáním.

Arťas jezdí rád. Sedí na předním sedadle a čumí z okna.

Róza by vydržela v autě 24 hodin denně. Prostě zdechlá Ruska. Když zastavím, ani čůrat nejde. Možná se bojí, že bych jí ujel.

Pes, který očichá prdel druhého psa, žíská tisíckrát víc informací než divák ČT24.

To každopádně!

Stačí mu k tomu jeho genetický vzorek kdekoliv-na trávnících,kmenech stromů,nárožích,na dlažbách.. .