Taťka o případu nehovořil Při podmínečném propuštění na amnestii
museli podepsat mlčenlivost, jinak by si museli odsedět zbytek trestu.
O tom, že případ byl v protokolech popsán pravdivě, mi v 68. říkal
strejda. Chlubil se tím, jak pěkně podvracel režim, jak proti němu osnoval
záškodnické akce a usiloval o jeho svrhnutí, a to za pomoci západních
vojsk. Považoval se za hrdinu, který má ten zločinný režim odvahu
svrhnout.
V následujícím roce 1969 mu přišlo vyrozumění, že po přezkoumání
případu zamítají rehabilitaci, neboť čin velezrady byl prokázán a
potrestán podle práva a přiměřeně i podle současných sazeb.
No, mohla bych tu napsat i o majetkových poměrech, jak strejda, když už
mu stáli tajní pod okny, nechal přepsat svůj majetek (jako nejstarší a syn
měl už přepsán všechen majetek na sebe - k tomu ho donutila manželka,
dcera statkáře, sestra Vejsady, agenta CIA - jeho maminka a sestry nedostaly
ani fenik) rychle zpět na matku, aby mu nebyl zabrán.
On jen šil. Krejčí byl šikovný, po tatínkovi. Držel si i 3 tovaryše. Ale
neměl na daně a někdy ani na výplaty, takže mu na ně musely dávat peníze
sestry a maminka. Sliboval, že jim to vrátí, že jim vyplatí věno jak
princeznám. Dlužno podotknout, že celé hospodářství táhly babička a
mamka. Starší sestra dělala v Budějovicích rodinku, takže se té dřiny
musela ujmout mamka - vyšla ve 13 letech ze školy, kde byla premiantkou. Do
školy začala chodit v 5 letech, školský inspektor jí zfalšoval rok
narození, protože mamka v 5 letech už předčítala tatínkovi noviny, když
šil. Šil i pro toho inspektora, proto to pro dědu udělal. S cílem, aby
mamka mohla dříve pracovat.
Tak tedy pracovala. Dřely s babičkou v práci, pak na záhumenku, v
obrovských sadech vysazovaly aleje třešní, jablek, hrušek,ořechů,
sklízely ovoce, obilí, oraly, sekaly trávu a sušily seno pro kravičku.
Navíc krmili pašíka a samozřejmě chovaly i drůbež. Strejda šil.
No, a když se vrátili z kriminálu, strejda chtěl znovu přepsat majetek
na sebe. Všechen majetek. Řval na babičku jak šílenej, ta chodila k nám s
pláčem. Nechtěla ošidit dcery, bylo jí jasné, že žádného věna se
nikdy nedočkají, natož vrácení půjček na výplaty a daně.
Nakonec povolila, když na ni řvala i snacha, jen co babičku zahlédla.
Babička vždy přišla roztřesená, usedavě plakala. A tak povolila.
Tak.
Sameťák, vrácení polí a hospodářského příslušenství.
Veškerá pole dostal strejda, sestry nedostaly ani metr2. Že nikdy neviděly
byť jen třešínku nebo jablíčko nebo oříšek ze stromů, které mamka
vysazovala, je snad zbytečné povídat. Strejda jezdil prodávat jablka,
třešně, vlašáky, hrušky do Třeboně, kde pracoval - stříhal látky v
Otavanu. Dával si inzerátu, jezdili si pro ovoce lidi z Budějovic, Tábora,
občas i nějaký ten Pražák.
Teta, ta statkářova dcera, manželka strejdy, jako jediný žijící dědic
dostala vše po rodičích. Včetně náhrad za jejích věznění. Strejda
dostal náhradu za věznění rovněž. Byly to pěkné peníze.
No, pomohli si. Ale ty věčné hádky, řvaní a vyčítání jeden
druhému, čí to byla vina, kdo za to mohl, neustaly ani na smrtelné
posteli.
To jen kazím morálku mladým: Peníze vám štěstí nepřinesou, spíš
jen starosti a trápení.
Howgh.