Rozcestník >> Společnost a komunity >> Svobodná diskuse bez cenzury

cikáni je tam tehdy obtěžovali, zahnal jsem je, byla tam se svojí sestrou

její sestru jsem nedávno potkal na Svobodaku, mluvili jsme spolu, nic jsem jí neřekl, Lído ... je to tvá sestra a chce se mnou šukat, jsi blázínek, ji nechci, tebe chci

ona chodila do jiné školy, tak dva kilometry, pamatuješ, Myšáčku, utekl jsem ze své školy a běžel za tebou, té učitelce jsem řekl, že jsem z vedlejší třídy, že potřebujeme křídu ... ty můj blázínku

měl jsem vedle sebe celou dobu zlo, mého otce, byl moc chytrý, ona nebyla první, ještě před Lídou jsem lítal s Janou, ta odešla a nic mi neřekla, Lídu miluji

vzal jsem si Lídu za ženu, to bylo správné, pak zlo začalo dělat svůj plán .... a tak jsem zůstal sám, navždy, nebaví mě žít bez ní

z cizího krev neteče, to chápu

ještě když jsem byl kluk, chtěl mě zabít, Anděl mu to nedovolil

tak mě zabil jinak, udělal mé lásce dítě

vím že toho pak litovala, plakala, já tehdy nevěděl proč, dítě nezmizí, přebije to vše

i přesto, že mě milovala, rozhodla se, že mě opustí

už vím, co je láska, i když už s ní nejsem, přeji ji štěstí v životě ... vždy tě budu milovat

jsme jedno ... dobrou noc, přátelé

a jsem vzhůru, tři hodky stačí v sedm skočím zase do Albertu pro vodku nebyl hloupý, 8 listopadu to budou tři roky, co zemřel, ublížil mi nejvíc ze všech, a přesto mi chybí, když někoho milujete, nezmizí to

když mě má žena opustila, pracoval jsem s ním jako malíř-natěrač, dělali jsme kasárna v Olomouci, seděli jsme tam ve vyklizené kanceláři a mě se zničeho nic spustil pláč, ne jako dítěti, která řve, jen slzy mi tekly po tváři

nechtěl jsem, aby někdo viděl můj smutek, že jsem zranitelný, přísahám vám, nedalo se to zastavit, šlo to přímo ze srdce, slzy velké jako hrách

na pravdu jsem přišel nedávno, těsně před tím, než zemřel, psal jsem mu emaily, nechtějte vědět, co jsem v nich psal chtělo mě to zabít, roztrhnout hrudník, už je to lepší, den ode dne se to zlepšuje

byl to ten nejchytřejší muž, jakého jsem v životě poznal, byl na sebe tvrdý, nikdo se nerodí s nenávistí v srdci, to způsobí zase lidé, když byl dítě, strčili ho do dětského domova, tam ten příběh začíná, proto ti odpouštím

byl jsi i odvážný, kdybych na to přišel dříve, zabil bych tě, věděl jsi to a přesto to uděláš

čas vše smaže, jen jedno jediné zůstane, tvá krev s mojí láskou ne, vyhrál jsi, šachisto

I tobě hezký večer.
Já se chystám ještě na šípky, snad mi některá baterka svítí - zpravidla mě o baterky vždycky pumpnou vnoučata.

Sipky se maji sbirat az po prvnim mraziku...

Oprava: Tesne pred prvnim mrazikem...to jsou pry nejlepsi.

Proto není třeba chodit na šípky s baterkou. Důležitý je teploměr.

Já přemrzlé šípky mlsám jako bonbony, jsou slaďoučké a plné vitamínů.

Je to tak...

Ja jdu za denniho svetla, ale Kamila nema cas, protoze je tady, tak pujde v noci s baterkou. Kapisto ?

Dneska jsem byla dvakrát na nákupu - 2 500 Kč mě ta sranda s jedním nedělním obědem pro celou rodinu stála.

Nesmíš servírovat kaviár, neplést ten v pornu kaviár

Ještě kaviár - vidíš, ten jsem zapomněla! Tož dojdu zítra, jestli ho budou mít.

No tak to už nebude 2500 Kč poslis a jaký koupíš

Nejspíš žádný. Ať si mladí koupí sami, sama mám málo.

Nevíš co chceš nejdřív jo a teď né

Já pravý kaviár stejně ještě nikde neviděla. Do supermarketů nechodím, tam ho možná mají. Na silvestra kupuji ten v malých, nízkých skleničkách, není drahý. Syn ho jednou přivezl z Ruska, červený, celou pikslu. Jé, ten byl!

Červený je dobrý v 15 letech jsem ho měl

To je necelych 100euro, pokud je to jen na vikend, tak to je dost penez..

Češi a zvláště důchodci si žijí jako prasata v žitě. Co si může dovolit český důchodce, nedovolí si málokterý pracující Němec

Náhodou máš pravdu. Vím, jak jsou Němci na korunu - vlastně euro.

Tak setri, ze litaji o dovolenych po celem svete, hmm

Zatímco český důchodce se radši nadlábne a dopřeje si. Proti gustu žádný dišputát. Mě by to netěšilo, kdybych musela celý rok škudlit, abych si pak jednou dvakrát ročně mohla vyjet na dovolenou.

Neziju abych jedl, ale jim, abych zil...

Jsme to co jíme

No právě, a já si radši žiju po celý rok.
Kdybych po zahraniční dovolené až tak toužila, mladí by mi určitě přispěli. Teď se mě snaží nalákat na nějakou cestu k nadcházejícím sedmdesátinám, ale mě už dávno cestování nebaví. Dokud byli kluci doma, jezdívali jsme i na tři čtyři dovolené ročně.

Chapu te, ale asi jsi podlehla nejake propagande, protoze ja sam nevim o nikom v okoli , kdo by skudlil nejak na jidle jen proto, aby mohl na dovolenou. Koluji tady kecy, jak jsou nemci chudobni a je pouze na tobe, jestli tomu veris, nebo ne...

Já to zažila. Jeden čas jsem dělala pečovatelku v Pasově a v Linci. Ty rodiny se řadily k bohatým, ale škudlily přímo nekřesťansky. Proto pořád tvrdím, že my si proti Němcům nebo Rakušákům žijeme jak prasátka v žitě. Totéž, když jsme pracovali v Jižních Tyrolích.

Zijete si jak prasata v zite a porad mektate a porad a porad...

Protože za komoušů bylo líp.

Jasne ze bylo. Ted si podle tebe zijete jak prasata v zite a za komousu jak prasata v kaviaru...

Za komoušů jsme nevěděli, co s penězi.
Dnes je to jiná. I když u mě je to hlavně tím, že jsem sama a platím třípokojový byt.

Jak kdo! Obecně ale platilo,že nic moc nebylo ,většina se musela shánět a tak nebylo zač utrácet.
Na třípokojový byt si buď musíš najít sponzora,nebo se přestěhovat do menšího.

Držím si ho kvůli dětem, aby měli kde spát, když přijedou. Oba mají rodiny až na Moravě, starší vlastně ve Slezsku, abych byla přesná.

Mimo jine, poznala jsi par nemeckych skudlilu a podle tebe jsou vsichni nemci skudlilove. Kdyz prijizdim do CR, pokazde vidim hned kurvy u silnice a taky si nerikam, ze vsechny cesky slapou...

Šlapeme jak hodinky, všechny. Dokud z nás nejsou ležáci.

Učinit si z jídla středobod svého vesmíru je nezdravé především mentálně. Absolutně nejde o nějaké škudlení,protože ženská obvykle vaří pro ostatní.

Já, kdybych musela šetřit na jídle, bych si připadala jak chudák. My jsme v původní rodině chudí byli, co se příjmu týče, ale na jídle se nikdy nešetřilo. Proto jsem si ani naši chudobu neuvědomovala. Až když jsem si začala sama vydělávat a měla jsem vyšší plat než mamka, která z něho živila čtyři krky.

To si nerozumíme.Já nemám na mysli šetření,ale životní priority.

Jo, jasně. Moje priority jsou kromě rodiny počítač, televize, knížky.

Mojí je odjakživa klid v duši ,což přináší jedině láska.Ke svým lidem,zvířatům a přírodě.Teprve pak může člověka bavit vše ostatní. (Samozřejmě se neobejdeme bez zdraví,což s tím předchozím souvisí.)

Ano, také se hlavně snažím o klid v duši. K tomu nějak docházím věkem. Za mlada jsem bývala dost pruďas, mírnost by nebyla zrovna vlastní.

Ja nevim, jsem z Bohumina...

Jen na nedělní oběd. Ale je v tom i jídlo pro mě na 4 dny.

No vidíš,já vařím každou neděli.

To musí být chuťovka v sobotu dojídat zbytky z předešlé neděle.

Teď tvému žertu nějak nehovím. Protože dorazí celá rodina,zbytky nejsou.Když se jó zadaří,odnáší si vejslužku,ale obvykle "jen" ve formě něčeho sledkého.Mohu tě ujistit,že sama pro sebe bych rozhodně nevyvářela.Jsem totiž milovnicí mléčných výrobků a zeleninových salátů.

Já sama pro sebe také nevařím, maximálně si občas usmažím vajíčka nebo když mě honí mlsná, tak krupičnou kaši nebo palačinky. Poslední dobou si chodím pro obědy pro důchodce nebo si je nechám přivážet, když si zapomenu obědy objednat.

Tak nějak to vyznělo, když jsi napsala, že vaříš jen v neděli.....kterou se můžu stavit já?

To já bych neutáhla.
Moji mladí bydlí daleko, všichni přijedou tak třikrát, čtyřikrát do roka, většinou na celý víkend. Mám se co otáčet. Mladší syn, který zdědí můj byt, mi jeden čas přispíval, ale teď si koupili chalupu a sami mají napnutý rozpočet, tak je to na mně. Ale dělám to pro ně ráda. Ráda pozoruji vnoučata, jak rostou a vyvíjejí se, pokaždé přijedou jakoby jiné děti.

To velmi dobře znám,zvlášť když jsem donedávna denně vařila hov.maso velkému psovi.Proto jsem brigádničila v synově trafice (hlavně od kompu účtařinu a objednávky) a nyní v bazénu.

Já bych nějakou brigádu také přivítala, ale zatím jsem na nic vhodného nenarazila. Účtařina by mě snad i bavila, dělávala jsem účetní, hospodářku.

Obchody,vrátni­ce,ale i neziskovky(v jedné sportovní právě pracuju já.)

Tu neziskovku mi doporučuje brácha, abych byla mezi lidmi. Uvidíme, třeba i nějakou charitu.

Já chci dát šípky na věnečky na hrob a do kytic doma. Vnouček mi je totiž o víkendu otrhal.

Kup brusinky a dej je na venecek...

Natrhala jsem si skalník, hloh a ještě takové veliké červené plody, nevím jak se to jmenuje, ale šípky jsou šípky.

Videl jsem krasne udelane a veskera dekorace byla z prirody z okoli. Mestak to tak nevidi, pouze hotovy vyrobek a stejne nevi z ceho to je.

Já se naučila dělat podzimní kytice od jedné sousedky, ta je dává do truhlíků za okna, vydrží až do jara. Hrají všemi barvami a moc se mi líbí.

Libi se mi taky, ale doma je mit nechci a vlastne ani nemuzu...

Proč nemůžeš? Kočičky by ti je zničily?

Bingo

Tak tam nesmíš dávat šantu kočičí.

Moje kocky jsou bojovnice proti alergii, vse co kvete, v zarodku likviduji...

Já vím, co kočičky dovedou. Také jsme je měli, když byli kluci malí.

Blbé je,když hrob vyzdobíš a vzápětí to nějaký kretén ukradne.Už se mi stalo několikrát.A mohu zodpovědně říct,že tohle za komančů skutečně nebylo.Hřbitovy byly pro zloděje tabu- teď tam i bydlí.Tomu se holt říká hospodářský zázrak po česku.

Nám se jednou ztratila z hrobu lucerna. Byla jsem naštvaná, a pak se ukázalo, že ji bráchovo známý opravoval.
Já dávám věnečky a svíčky na 3 hroby, mám to daleko, jezdím jen o Dušičkách, jinak se o hroby stará brácha, který bydlí v blízké vesnici.

Příště jít raději na nějaké představení do Lucerny

V Lucerně jsem ještě nebyla. Jednou jsme byli na Johnny Cashovi, v roce 1996. Byl božský.

Ve městě je holt víc zlodějů .A přitom jde o hezký,romantický hřbitůvek na okraji u lesa.

Právě. Na vesnici si lidé znají, brzy by zjistili, kdo krade.

Tohle je pravděpodobně práce bezdomáčů závislých na fetu.

Asi ano.

Na hraní šipek nemusíš nosit baterky prostě jen hoď a doufej že se někomu netrefíš do oka

to je dobrý, woe

cyklista ale ne, trefil jsi to, kolo mám rád, už dávno, jako kluk, měl jsem sobi20

měl jsem kamaráda, vlastně pořád ho mám, napíšem si třeba na Vánoce, on měl favorita a já to sobi, jeli jsme jako kluci z Brna za Tišnov, rád na to vzpomínám

je to fajn kluk, vzal si Petru, pamatuji, že už tehdy když byla mladá kočena měla velké křečové žíly, miluje ji, dala mu děti a on ji neopustil, naopak, nedávno ji postavil bezbarierový dům, je to zedník a umí

ale to, co je nejdůležitější je to, že se milují

Marcelovi, já mu říkal Macku, nemá zo dnes rád, také mě vždy oslovuje Bohumíre, jemu to vyšlo, mě ne, ale to už je o něčem jiném

ta má láska se jmenovala Lída, miloval jsem ji, pořád ji miluji, ale ne ona, to se mnou přišlo zlo, přišel jsem na to až nedávno

udělala ze sebe i kurvu, šlo jí o to, abych nepřišel na pravý důvod, že to dítě není mé, není to z její hlavy, ale jeho, dlouho mi to trvalo, než jsem na to přišel

miluji ji, ona to ví, ale já nepřišel za ní, to ona za mnou

byli jsme v posteli, prděli jsme před sebou, smrděli jsme jako tchoři

po milování, hladili jsme se nohami, nikdy na to nezapomenu, lásko má

pak jsme byli v člunu na Dalešické, počůrala mě, ona už věděla, že mě opustí

hodně rád se dívám na vlaky, jezdí zasněženou krajinou

Karel Hála - Dej mi pár okovů

pak mi řekl, že má žena na něho vystrčila kundu, nevymrdal ji

Můj otčenáš