Marxistický výklad dějin. Lži o Pražském povstání se
vrací
Ač od Pražského povstání uplynulo 80. let, je dodnes zahaleno
různými nesmysly až bludy. Často jde o důsledek propagandistických
výkladů dějin komunisty, který zarputile přežívá. Část společnosti
historické nesmysly nadále šíří.
Desetiletí se účelově mlžilo či lhalo například o roli Rudé armády
při osvobozování Prahy a o množství padlých sovětských vojáků,
přifukovala se úloha komunistů a obecně překrucovaly zásluhy čelných
představitelů povstání. V současnosti jsou některé lži a nepřesnosti ve
veřejném prostoru cíleně a do jisté míry systematicky živeny. Souvislost
je zřejmá: Ruská válka na Ukrajině.
Připomeňme si nejčastější mýty o Pražském povstání.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-pravda-o-boji-krveproliti-a-rude-osvoboditelce-pri-prazskem-povstani-275443#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=abtest218_mobil_bez_boxiku_firem_varDD&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Slova o Rudé armádě jako osvoboditelce Prahy jsou
mýtus.
Česká metropole se po čtyřech dnech bojů začátkem května 1945
osvobodila od německých okupantů sama. Povstalci svým nasazením a odvahou
při bojích v ulicích města donutili mnohonásobně silnějšího nepřítele
se vzdát. Stalo se tak 8. května. Dohodu o kapitulaci podepsal za německou
stranu velitel jednotek Wehrmachtu v Praze generál pěchoty Rudolf Toussaint,
za českou pak velitel povstaleckého Velitelství Velké Prahy generál Karel
Kutlvašr a členové České národní rady.
Okupanti začali město kvapně a hromadně opouštět záhy po podpisu,
odpoledne i přes noc. Příslušníci Rudé armády dorazili do města brzy
ráno 9. května. S posledními jednotkami ustupující německé armády se
střetli v ojedinělých přestřelkách.
„Osvobození Prahy Rudou armádou je naprosto jednoznačně největším
mýtem spojeným s Pražským povstáním. Říkám to s vědomím, že bych si
nikdy nedovolil snižovat hrdinství řadových vojáků Rudé armády, kteří
bojovali při osvobozování Československa, přišli zde o život nebo byli
raněni. Ale je zapotřebí si uvědomit, že i s nimi již někdo hrál hry,
které byly vysoko nad rozsah jejich chápání,“ upozorňuje vojenský
historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík.