Lépe to snad ani napsat nešlo. Dávám palec nahoru.
Jaroslav Štefec
·
Sledovat
pndoesStro62f747m60
h
91119l33iu338f59i2t
1
g7tu3cg
6i3lt51
9
l28i
·
Petr Kolář je bezesporu člověk velkého záběru, schopností a kontaktů.
Diplomat se silnými vazbami na Demokratickou stranu USA, osobní přítel
zesnulé „Krvavé Madly“ Albrightové, s kontakty na majitele největších
zbrojařských firem v ČR i v zahraničí, ovlivňující nejvyšší patra
české politiky. Neformální osoba v pozadí mnoha dějů, člověk s
historickými kontakty na CIA a FBI, i na FSB a SVR. Od roku 2014 zaměstnanec
jedné z nejvlivnějších amerických právních a lobbistických firem,
působících ve Washingtonu D.C., Squire Patton Boggs. A aby toho nebylo málo,
také člen dozorčí rady české pobočky Aspen Institutu.
Kariéra rozhodně impozantní, s jednou základní vadou. Nulový zájem o
Českou republiku jako o místo, kde žijí normální lidé. Jen „vysoké hry
patriotů“, naplňování osobních ambicí, prosazování zájmů na něho
navázaných firem a politiků, a samozřejmě také hájení zájmů zemí, s
nimiž je spjat pupeční šňůrou pohádkových příjmů a ideologického
souznění. Politický pragmatik a manipulátor, schopný přes své kontakty (a
jejich peníze) prosadit téměř cokoliv.
Kolář také „stvořil“ Petra Pavla. Vybral si ho jako ideální
„nosič“ svých politických a strategických vizí a jak sám řekl,
vybrousil ho do podoby briliantu. Jejich spojení nebylo náhodné, šlo o
pečlivě zkalkulovaný a naplánovaný projekt. Cíleně ho profiloval jako
antipopulistu, nabízejícího řád a klid. Snadno ovlivnitelný, lehce
vydíratelný a politicky naivní generál, s pečlivě budovaným image
válečného hrdiny a lidové „klidné síly“, byl po relativně
jednoduchých zásazích vizážistů připraven zaujmout chytlavou pozici
syntetické reinkarnace Tatíčka Zakladatele. Jen místo koně dostal motocykl
podle vlastního výběru. Jeho zvolením prezidentem ČR se v politickém
prostředí funkčně impotentní a názorově zcela vyprázdněné vlády Petra
Fialy definitivně propojily zájmy politických elit EU, vedení NATO,
kapitánů zbrojního průmyslu a novodobých českých miliardářů. Co to
přineslo ČR a nám, občanům, to jsme mohli sledovat poslední tři roky
doslova v přímém přenosu.
Pavlovi, šachové figurce Kolářem rozehrané politické hry, byla také
určena role jedné z hlavních pojistek proti převzetí moci Andrejem Babišem
v případě jeho volebního vítězství. To neklaplo, alespoň zatím. Hnutí
STAČILO! se sice podařilo eliminovat, ale ANO ve volbách s velkým náskokem
zvítězilo a Pavel byl víceméně donucen pověřit Andreje Babiše
sestavením vlády. Sázka na problémy s jejím formováním nevyšla,
většinová vláda na půdorysu ANO – Motoristé – SPD byla vyjednána
poměrně rychle a Pavlovi tak nezbývalo nic jiného, než Babiše se
skřípěním zubů jmenovat premiérem.
Nevyšel ani pokus zatáhnout do boje proti Babišově vládě Pavlovi, resp.
Kolářovi příznivě nakloněný Ústavní soud. Očekávaná ústavní
stížnost proti odmítnutí jmenovat Filipa Turka ministrem na základě
umělé aféry kolem deset let starých výroků na sociálních sítích se
nekonala. Nová vláda odmítla ústy premiéra hrát hru na nezávislost a
nestrannost ústavního soudu a navíc začala dávat jasně najevo, že
předvolební sliby myslí vážně i bez Filipa Turka v roli ministra. Bylo
třeba najít jinou cestu.
Kolářovi, soukromníkovi bez prověrky, bez zaměstnaneckého poměru k Hradu,
ale zásadně ovlivňujícímu jeho personální politiku a kontrolujícímu
zřejmě i veškerou Pavlovu korespondenci, nahrála na smeč jistá politická
nezkušenost nového ministra zahraničí. Konkrétně jeho rozhořčená,
nepříliš diplomatická reakce na něco, o čem toho zatím moc nevíme, ale
co zřejmě bylo spouštěčem jeho noční SMS.
Hned následující den „dramaticky rozrušený“ Petr Pavel oznámil na
narychlo sbubnované tiskovce chvějícím se hlasem národu a novinářům, že
je ministrem zahraničí vydírán, otázky se nepřipouštějí, odlétám na
dovolenou. Jako komedie dobré, jako politické gesto podstatně trapnější
než tiskovka, na níž oznámil lidu viditelně vyděšený Andrej Babiš, s
tehdejším šéfem vnitra Hamáčkem po boku a za zády s CIA zavázaným
šéfem BIS Koudelkou, že universální ruští agenti, Čepiga a Miškin,
vyhodili do povětří sklad munice ve Vrběticích.
Další kolo „Antibabiš“ tak bylo odstartováno. Těžko říci, jakým
směrem se situace vyvine, ale vypadá to, že Kolář se prostřednictvím
Petra Pavla pokouší vyvolat vládní krizi. Klíčovým momentem bylo Pavlovo
oznámení, že podklady (zřejmě nejen onu poslední SMS) předal nikoliv
policii ČR, ale konkrétně ÚOOZ, Útvaru pro odhalování organizovaného
zločinu. To má zřejmě vyvolat dojem, že vláda jedná jako organizovaná
zločinecká skupina a podpořit tak nejen hlasování o nedůvěře ve
Sněmovně, ale také připravovanou akci tlupy Milión chvilek pro demokracii,
„proslavené“ mimo jiné veřejným roztrháním Ústavy ČR. Je navíc dost
možné, že se Kolář tímto krokem snaží předejít očekávatelnému
oznámení, podanému stejnému útvaru současným kabinetem na bývalou
Fialovu vládu v souvislosti s kauzami Dozimetr, Kampelička, Bitcoiny a
dalšími.
Přes všechny peripetie se ale zdá, že vláda útoky ustojí, protože Andrej
Babiš se dokáže domluvit nejen se zbrojaři a dalšími kapitány české
ekonomiky. Nepřinese to jen změnu orientace domácí a zahraniční politiky
ČR, ale také významné omezení vlivu Petra Koláře na její chod. Ledacos
totiž nasvědčuje tomu, že jeho doba pomalu končí. V boji s novou vládní
garniturou udělal hned několik chyb, a ty se, jak známo, v politice
neodpouštějí.
Tak především nasazení nejtěžší figury, Petra Pavla, do otevřeného
boje proti Andreji Babišovi vedlo k rozbití jeho pracně vybudované image
reinkarnace TGM a objevila se Pavlova pravá podstata snadno ovladatelného
člověka bez vlastního názoru, řízeného svými poradci a "kmotry" v
pozadí, s nulovým diplomatickým a státnickým talentem. Navíc neschopného
rozlišovat mezi reálnou politikou a politickým aktivismem.
Kolářovi se také povedlo pevně stmelit současnou vládní koalici. Pavlovi
nic nebránilo pozvat na Hrad šéfa Motoristů a sdělil mu otcovským hlasem,
že toho Turka tedy schválí. Motoristé, daleko více podobni původní ODS,
než parta postfialovských zoufalců, by mu byli zavázáni a „zlobili“ by
nejspíš Andreje Babiše daleko více, než si budou moci dovolit nyní.
Premiér se za ně totiž postavil, což nemohou jen tak přejít, a Andrej
Babiš, zkušený politický harcovník, to velmi dobře ví.
Největší ránu Kolářovi ale zasadilo zvolení Donalda Trumpa americkým
prezidentem. Podstatně tím ztratily na významu jeho vazby na demokratické
politiky v USA a mnoho z jeho kontaktů nejspíš nenávratně zmizelo. Kromě
ztráty pozice ve zbrojním segmentu, jehož šéfům Andrej Babiš úspěšně
nabídl zachování jejich zisků a „světlých zítřků“, dojde nejspíš
také k omezení Kolářova vlivu v oblasti energetiky. Postupující
„trumpizace“ české politické scény bude zřejmě omezovat jeho vliv i v
dalších oblastech české politiky a ekonomiky. Uvidíme, jak se s tím
dokáže vyrovnat. Stále totiž nejspíš věří, že ještě neřekl
poslední slovo.
V této diskuzi se nacházejí odkazy a příspěvky s manipulativním obsahem, dezinformacemi a fakenews.
1
1
1
