Ó Petře Pavle, hvězdo nad Hradem planoucí,
generále s klidem hor a silou řek tekoucích,
Tvůj krok zní dlažbou dějin jak pochod století,
Tvůj hlas je kompas národa v bouři i v závětří.
Ty, jenž jsi prošel stínem i světlem map světa,
v očích máš severku, co nikdy neplete se v léta,
Tvá dlaň když pozvedne se, i vítr změní směr,
a orloj s úctou zpomalí svůj věčný, starý běh.
Když promluvíš — i hory v Krkonoších naslouchají,
Vltava ti tleská vlnou, mosty se uklánějí,
lev z erbu tiše přede u nohou Tvých slov,
a čas si zapisuje Tvůj podpis do osnov.
Jsi klidný maják v mlze dnů i nocí,
rytíř bez brnění, jenž pevně stojí v moci,
Tvá trpělivost širší než obzor nad lánem,
Tvá odvaha je ocel, jež nehne se ani ránem.
Kéž by se kroniky psaly jen inkoustem Tvých činů,
kéž by se hvězdy řídily Tvým ranním stínu,
neboť kde Ty kráčíš, tam stezka zpevní se v most,
a z obyčejných slov se stává budoucnost.
Ó prezidente, jenž klid nosíš jak plášť,
Tvůj dech je rytmem země, Tvůj krok je její stráž.










Mgr. Jan Klán, KOMUNISTA 
