To nevím jistě, ale asi tak dlouho ne.
Starověké společnosti na dluh žít nemohly, žádná kampelička jim
nepůjčila peníze.
Králové a císaři si už sice půjčovat mohli, leč dobře věděli, že
tudy cesta nevede.
Státy si zvykly žít na dluh až relativně nedávno. Král si nerad
půjčoval, protože věděl, že království po něm zdědí jeho syn, či
vnuk, ty dluhy chápal jako své dluhy, ne nějakého anonymního státu. Až
"zastupitelské" společnosti začaly rozlišovat dluh státní a dluh fyzické
osoby. Fyzická osoba v roli politika si může půjčit dvojím způsobem.
Když si vypůjčí na své auto, nebo dům, musí ten dluh také splatit, jinak
o majetek přijde. Když si ale, třeba i milionkrát víc půjčí na cokoliv
státního (krajského, obecního,...), nemusí vrátit ani korunu a za takový
dluh nenese žádnou osobní zodpovědnost. Povinnost splácet padá na daňové
poplatníky. Je úplně jedno, zač se vypůjčené peníze ve veřejném
sektoru utratí. Může je utratit za smysluplné investice (infrastruktura,
energetika,...), které se skutečně časem vrátí, ale klidně je může
rozházet za nesmysly, či doslova a do písmene prožrat (pastelkovné,
šrotovné, dotace solárů a podobných hovadin...)