Tak nejprve ke Kosovu :
- Území dnešního Kosova bylo až do 1. balkánské války (1912–1913)
jednou z posledních oblastí na Balkáně, kterou ovládala Osmanské
říše.
- Autonomní Kosovská oblast byla na území Kosova vyhlášena poprvé v
roce 1945. Už od počátku byla autonomie značně omezená a ze strany Srbů
docházelo k častým perzekucím. Na straně druhé však Titův komunistický
režim bral půdu srbským sedlákům, které označil za kulaky, a tu pak
přiděloval albánské chudině.
- Autonomii Kosova ukončila nová srbská ústava z 28. září 1990[27] a
Kosovo se dostalo pod přímou srbskou správu.
až někam sem by se dalo hovořit o podobnosti Kosova a Krymu. Od téhle
chvíle už ne, nic takového se na Krymu ani Donbase nedělo.
4. Dne 27. února 1989 byl v Kosovu vyhlášen výjimečný stav. Ze strany
jugoslávské policie nastaly represe, při nichž bylo zabito 83 Albánců a
stovky dalších byly zraněny. O měsíc později Srbsko zrušilo většinovou
albánskou samosprávu. Kosovští Albánci na tento krok reagovali bojkotem
jugoslávských úřadů. Za účelem obnovení a rozšíření autonomie
zakládá Ibrahim Rugova Demokratickou ligu Kosova. Dne 2. července roku 1990
parlament Kosova v Prištině vyhlásil nezávislost na Jugoslávii, během
několika dnů byl však vedením země rozpuštěn a nahrazen novou
regionální vládou.
k ničemu uvedenému na území Krymu roti Krymanům NIKDY!!!! nedošlo.
5.Významným mezníkem v kosovské historii se stalo podepsání Daytonské
dohody 14. prosince 1995, která potvrzovala rozpad Jugoslávie, ale
nepočítala s Albánci v Kosovu, protože Kosovo nemělo status svazové
republiky. To oslabilo politiku LDK, ale zároveň vedlo k radikalizaci
albánského odporu.
6. Roku 1997 vypukla v Kosovu občanská válka mezi UÇK a srbskými
jednotkami. Bělehrad nejprve váhal s rozsáhlou ofenzívou proti povstalcům,
ale když 23. března 1998 označil velvyslanec USA pro Balkán Robert Gebard
UÇK jako „nepochybně teroristickou organizaci,“ prezident Slobodan
Miloševič zahájil vojenské akce
7. Dne 19. března srbské jednotky zahájily další ofenzívu. Srbské akce
proti jednotkám UÇK byly rychlé a agresivní.
8. Obnovená válka v Kosovu současně připravila o domov podle odhadů více
než půl milionu obyvatel, za celou válku Kosovo opustilo podle různých
zdrojů řádově milion lidí, některé zdroje uvádějí, že 800 000
Albánců bylo násilím přinuceno k opuštění země, či že skoro 1,5
milionu Kosovských Albánců muselo opustit své domovy. Tyto válečné
zločiny Srbských ozbrojených složek bylo důvodem, proč NATO - poté, co
Miloševič opakovaně odmítal přestat s válečnými akcemi – schválilo
23. března provedení intervence. Následující den započaly letecké útoky
NATO na Jugoslávii. Akce byla nazvaná Operace Spojenecká síla.
Nic z uvedeného se před invazí rusácké svině na Krymu, ale ani Donbase,
nedělo. Tedy nelze srovnávat.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kosovo
9. Po krachu jednání se NATO kvůli pokračujícím násilným akcím
srbské armády rozhodlo pro leteckou kampaň, známou jako tzv. Operace
Spojenecká síla, v rámci níž bylo bombardováno území Svazové republiky
Jugoslávie. 24. března 1999 zahájila vojska NATO vzdušné údery proti
Srbsku, které trvaly do 10. června 1999, a byly manifestací vojenských
schopností Spojených států. Zásah schválila Rada bezpečnosti OSN,
která situaci v Kosovu označila za hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost
v tamní oblasti, ale v důsledku veta ze strany Ruské federace a Číny nebyla
schválena další rezoluce, která by dala zmocnění užít všech nezbytných
prostředků. Podle některých autorů jde tedy o válku
nelegální[14], podle jiných je však obhajitelná obecně
přijímanou teorií přirozeného práva, které je nadřazené právu
pozitivistickému, jak bylo např. konstatováno v Norimberském
procesu. Tehdejší prezident USA Bill Clinton hovořil o nutnosti
postavit se na stranu trpících obětí a tím zajistit mír, svobodu a
stabilitu v Evropě.
Po zmaření uvedneého rozhodnutí vetem ruska a číny rusko v RB OSN
navrhlo naopak prohlásit akci NATO za nezákonnou. Z 15 členů byli PRO jen 3.
Znamená to, že 12 bylo pro a tedy kdyby neexistovalo právo veta, akc eNATO by
byla schválena v OSN kompelt
Nic uvedeného se na Krymu a Donbase nedělo, tudíž obě události NELZE
SROVNÁVAT ANI OMYLEM.
Kosovo bylo terčem genocidia a potlačování lidských práv, akce byla
akcí řešenou v OSN, podpořenou částečně a nebýt práva veta tak
zcela.
Na Krymu a Donase byl naprostý klid až do chvíle, kdy se na těch územích
nevyrojili ruské svině. Nějaký jazykový zákon, když pominu, že ani
nevstoupil v platnost, rozhodně nemohl být důvodem k rusácký agresi.