Komunismus - hlavně jeho problémy a jeho vůdce - zachycovalo nesčetné
množství vtipů. Před 100 lety sjezd sovětů vyhlásil vznik nového státu,
Svazu sovětských socialistických republik. Následovaly temné doby
stalinismu s novou vlnou vtipů, kterým se nejhlasitěji smál právě Josif
Stalin. I později každá změna v Kremlu nalézala svůj odraz ve vtipech,
které se vyprávěly po celém Sovětském svazu.
Jak podotýká polský server Onet, neštěstím totalitního systému byla
skutečnost, že každý vtip o ekonomice, médiích či společenských
událostech se okamžitě stával vtipem politickým. „Někdo by měl postavit
pomník politickému vtipu. Tento pozoruhodný výtvor se rozvinul v
socialistických zemích, ve kterých lidi odřízli od informací a svobodného
tisku. Potlačené veřejné mínění, spoutané zákazy, nalézá svůj výraz
právě v této formě. Sovětský vtip má stejnou cenu jako svazky
filozofických esejů,“ psal disident Vladimir Bukovskij.
Terčem značné části vtipů byli samozřejmě lidé ve vedení východní
říše. Od prvních dnů revoluce se Lenin a Trockij stali hrdiny spousty
anekdot. Jedna byla o novém nájemníkovi, který se stěhuje do prázdného
bytu. Zdi jsou holé, ale má jeden hřebík a dva obrazy: Lenina a Trockého.
„Tak nevím, koho pověsit a koho postavit ke zdi,“ přemítá.
Týž vtip se vypráví už od konce 18. století, jen hrdinové se mění.
Rozčarování z politiků nebylo vlastní jen komunismu, a tak se na obrazech
střídal Napoleon, Metternich či Talleyrand.
Sovětský diktátor Stalin, snažící se působit dojmem moderního vůdce,
rád žertoval se západními hosty na svůj účet. Když v roce 1944
navštívil Kreml vůdce Svobodné Francie Charles de Gaulle, byl pozván na
recepci, kde Stalin představoval své podřízené. U velitele letectva
Alexandra Novikova Stalin navrhl přípitek slovy „když neodvede svou práci,
tak ho pověsíme“. Při pohledu na znechucení francouzského hosta Stalin
zažertoval: „Lidé říkají, že jsem nestvůra, ale dělám si z toho
srandu. Možná nejsem tak hrozný...“ Maršál Novikov byl o dva roky
později sesazen a odsouzen na pět let.
Jednou si Stalin vyslechl vtip o sobě. To bylo ještě v době, kdy bojoval
o moc a postupně likvidoval jednotlivé soupeře. Jedním z nich byl trockista
Karl Radek, kterého Stalin odstavil tím, že z něj udělal rektora školy pro
asijské komunisty. Jednou na školu zavítal osobně.
Německý komunista Erich Wollenberg vzpomínal, že Radek zrovna debatoval s
hloučkem studentů, když se objevil Stalin se svou suitou. Zeptal se Radeka,
zda o něm vykládá nějaké nové vtipy. „Ne, teď hovoříme o
přerozdělení moci po dalším převratu,“ odvětil Radek. „A co,
skončím ve vězení?“ ptá se Stalin. „Ne, rozhodli jsme se, že vám
najdeme nějakou židovskou školu a uděláme vás rektorem,“ vysvětluje
Radek.“Ale já nejsem Žid,“ odporuje Stalin. „A já jsem snad
Číňan?“ odsekl Radek.
Historka se stala posledním hřebíkem do Radekovy rakve. V roce 1927 jej
poslali do gulagu. Do dějin přešel v jiném vtipu: Na Sibiři si tři vězni
vyprávějí, za co sedí. Jeden říká: „Jsem tu, protože jsem označil
Karla Radeka za kontrarevolucionáře.“ „No prosím, a mne odsoudili za
to, že jsem říkal, že Karl Radek není kontrarevolucionář,“ vykládá
druhý. Koukají se na třetího a ptají se, proč jeho odsoudili? „Protože
se jmenuji Karl Radek.“