Že je vyšetřovaný a pro podezření ze závažných finančních podvodů
trestně stíhaný bývalý český premiér Andrej Babiš, ví u nás nejspíš
každý. Stejně jako to, že v režimu, kdy to bylo výhodné, býval
kariérním komunistou a ve svazcích StB je zapsán (a nadřízenými
estébáky chválen) jako agent Bureš. Kde se to v něm ale vůbec vzalo? Kde
to ten chlapec viděl?
Jak tomu ovšem v případech závadového chování bývá tak často,
odpověď zní: Doma. V rodině.
Otec podezřelý z hospodářské kriminality
Otec Andreje Babiše Štefan zahájil svou pracovní kariéru – jak jinak
– vstupem do komunistické strany. Učinil tak v roce 1952, jen tak mimochodem
v době komunistických poprav, dva roky po popravě Milady Horákové a
umučení vězněného kněze Josefa Toufara.
Poté, co zdárně, jak jinak, prošel politickými prověrkami po okupaci
vojsky Varšavské smlouvy, byl v roce 1969 coby důvěryhodný soudruh
pověřen funkcí obchodního přidělence ve stálé misi Československa u OSN
v Ženevě. (Že by tajemní „švýcarští spolužáci“ financující
neprůhledné kšefty synka Andreje nakonec měli delší historii než
studentskou a fungovali v ní už jejich otcové?)
Brzy nato už získal Štefan Babiš místo ve Strojexportu, podniku
zahraničního obchodu a lukrativní kariéra utěšeně pokračovala až k
ředitelské židli bratislavského PZO Polytechna. A právě tam vzniklo
podezření, že se Babiš starší kromě vedení podniku pilně věnuje i
hospodářské kriminalitě. Vyšetřování se týkalo podezřelého prodeje
licence na výrobu kyseliny citronové do zahraničí. Za nevýhodnými
smlouvami (jaké ale obvykle bývají naopak velmi výhodné pro kapsu toho, kdo
je dojednává) stál podle dochovaných dokumentů právě otec Andreje
Babiše.
StB si na něho založila spis s názvem „Štefan“, ve kterém se mimo
jiné uvádí, že prověřovaný „něco ví“ na svého nadřízeného,
generálního ředitele Polytechny Ballu. Podle spisu ho prý také ochránil
před blíže nespecifikovanými „vážnými problémy“, takže Ladislav
Balla posléze držel zase ochrannou ruku nad Štefanem Babišem. Ruka
(soudruha) ruku myje.
„Babiš využil svých známostí ve vládě a na ÚV KSS a Ing. Ballu
podržel,“ napsal novinář Jaroslav Kmenta ve své knize Boss Babiš, kde se
tomuto tématu věnuje šířeji a podrobněji.
Trestný čin se nakonec nepodařilo prokázat. O pět let později, r. 1984,
už na něj ale Státní bezpečnost založila vedla nový svazek a Štefan se
teď jmenoval „Vedoucí“. Tentokrát šlo o stavbu vládní čtvrti v Iráku
a spolupracovníci StB na Štefana Babiše donesli, že právnímu zmocněnci
německé (tehdy samozřejmě západoněmecké) firmy nabízel úplatek.
Úplateček, který tehdy v přepočtu činil asi tři miliony korun.
Podezření se potvrdilo a Babiš starší měl být souzen. Jenže přišel 8.
květen 1985 a s ním Husákova amnestie…
Soudružka matka, lidová soudkyně
Matka Andreje Babiše, Adriana Babišová (1927–2008), byla od mládí
zapálenou soudružkou, členkou komunistické strany. To na ni se synek Andrej
vymlouval, když byl už coby politik dotazován na svou komunistickou minulost.
To maminka! volal tento dospělý muž. To ona to po mně chtěla. Vstúpil jsem
kvůli matce.
A jeho matka zase kvůli své matce? Tradice jsou tradice… Andrejova
babička Juliana Scheibnerová byla totiž také nanejvýš aktivní a
vychvalovanou komunistkou a také ona se po komunistickém puči v roce 1949
angažovala jako členka Komise lidové kontroly a soudkyně z lidu. Příklady
očividně táhnou, takže v různých komisích ustavených Komunistickou
stranou Slovenska a v lidových soudech posléze zasedala i Adriana Babišová.
A aby zásluh nebylo málo, jistou dobu pracovala jako tajemnice Ústavu
marxismu-leninismu na Univerzitě Komenského v Bratislavě.
Bratr „Miki“ nezůstal pozadu
Rodině se vše zjevně vyplácelo, i přes drobné nepříjemnůstky s
trestním stíháním, takže co mohli synkovi poradit lepšího? Tedy,
přesněji řečeno – synkům. Je tady totiž ještě jeden Babiš. Andrejův
bratr Alexander. Ani ten nepokládal kontakty s StB za nic nepatřičného,
takže jej brzy vedla pod krycím jménem Miki, nejprve jako kandidáta a
posléze jako agenta. To už tak bývá, že mladší sourozenec touží
napodobit a dostihnout staršího.
Zkrátka „s StB styky, měl i bratr Miki“, jak ve svém článku
zaveršoval už zmíněný Jaroslav Kmenta.
Koncem devadesátých let (v době, kterou Andrej Babiš nyní hlasitě
odsuzuje coby mafiánské Palermo) působil Alexander/Miki ve vedení několika
Andrejových firem, např. Slovenského Agrofertu. Ale už dlouho předtím,
koncem osmdesátých let pracoval Miki podle rodinné tradice v podniku
zahraničního obchodu. V té době, jak plyne ze spisů, mimo jiné ochotně
donášel na zaměstnance s „protisocialistickým smýšlením“, o
kterého se StB zajímala a čile je informoval například i o tom, s jakými
cizími státními příslušníky se dotyčný stýká.
K tradici rodiny Babišových ovšem kromě styků se Státní bezpečností
očividně patří i podezření z podvodů, defraudací a finančních
machinací. A tak si Alexander/Miki roku 2015 na Slovensku vyslechl obžalobu z
podvodu. On a jeho společník Karol Farkaš z firmy CTHS čelili obvinění že
firmě ČEZ Slovensko způsobili mnohamilionovou škodu. O rok později je soud
sice obžaloby zprostil a trest neuložil, ale poškozené firmě poradil, aby
po nich škodu vymáhala v občanském, nikoli trestním soudním řízení.
Tedy uznal, že škoda byla způsobena. Firma ČEZ Slovensko to nakonec
neudělala, údajně proto, že CTHS byla de facto na mizině. Bez zajímavosti
není ani fakt, že koncern ČEZ, jehož je poškozená firma ČEZ Slovensko
dceřinou společností, spadá pod Ministerstvo financí ČR, které v
inkriminované době vedl Andrej Babiš.
Skoro to vypadá, že na těch českých příslovích něco bude. Co se v
mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Příklady táhnou a jablko
nepadá daleko od stromu. Zdá se, že v rodině Babišovic to všechno platí
vrchovatě.