Ano v roce 1989 se všechno provedlo sametově, Havel věděl, že to ani
jinak nejde...teprve dnes dochází ke skutečnému boji s ruským bolševickým
organizovaným zločinem a jeho kolaboranty...,,Opravdu jste si mysleli, že
se vzdali bez boje? Nebo, že by připustili bezvládí a skutečnou revoluci?
Od roku 1945 nás sovětští komunisté, za pomoci našich komunistů,
udržovali jako kolonii SSSR. Sověti rozhodovali o všem podstatném a
drancovali zemi. Za zboží a suroviny často neplatili a naši komunisté si
nedovolili nic říct (např. uran těžený na náklady ČSSR a zdarma
vyvážený do SSSR). Ve skutečnosti držela StB/KGB otěže "revoluce" a
následné ekonomické transformace. Rusové nebyli nikdy ochotni se vzdát
vlivu a výnosů naší země!
Po roce 1989 mezi lidmi panuje naivní nadšení, zbídačené masy jásají jak
se vše neuvěřitelně daří. Jsou nakrmeny nadějí a zneužity podobným
scénářem jako po roce 1945. Oficiální politická moc začíná být
předávána do rukou nové třídy, vše pod kontrolou StB. Proto byla velká
část členů OF bývalými členy StB, kterým se často ztratily spisy
(vzpomeňte na nejeden soudní spor s Cibulkou o jména v seznamech). Již 28.
11. 1989 StB vydává: Zásady pro činnost kontrarozvědky v nových
společenských podmínkách, které obsahovaly plán jak se má StB infiltrovat
do nově vznikajících struktur a jak má hlídat dohodnutý podíl na
moci...Přichází osudový okamžik 1992, malá kuponová privatizace, lidu je
rozdáván majetek, který komunisté neuměli využít a který jim
nepřinášel profit. Podobně jako v roce 1945 kdy rozdali bezzemkům půdu
(německá, židovská, panská). Lid jim věří, v roce 1946 komunisté
vyhrávají volby, pevně uchopí moc a o dva roky později přijde hlavní
úder - znárodnění, kolektivizace. Po malé kuponové privatizaci v roce 1992
jim lidé věří (navodili zdání férových odkupů), komunistická mafie
pevně uchopí moc a o dva roky později přichází hlavní úder - velká
privatizace. Otcem velké privatizace byl agent StB Dušan Tříska...
95% všech privatizačních fondů (již při svém vzniku, nebo po fúzích s
jinými fondy) bylo ovládáno agenty StB (např. představenstvo Harvardských
fondů, skuteční majitelé PPF jako je agent StB a člen ÚV KSČ Štěpán
Popovič nebo důstojník StB Jaroslav Čadek /majitel zámečku Hanspaulka,
který mu prodal Pavel Bém z majetku MČ Prahy 6, který Kellner daroval ve
prospěch knihovny a institutu Václava Klause/ aj.) nebo kapitálem z
bývalého SSSR (PPF Kellner /přes Skloexport, vytunelováno Reginou Rázlovou
dcerou komunistického místopředsedy vlády ČSR Stanislava Rázla/, otec
Kellnera pracoval v stálém zastoupení ČSSR v kanceláři RVHP v Moskvě),
Setuza a Český olej Mrázek a Pitr (dle novinářky Slonkové si změnil
jméno z Pitra, příbuzný komunistického předsedy vlády ČSR Františka
Pitra), KKCG Karel Komárek (přes Slovenský SPP, majitelé z Ruska) aj.
Dále k financování nákupu státního majetku sloužily ukradené státní
finanční prostředky z kont PZO (Podniků zahraničního obchodu) v
zahraničí nebo tajných kont StB v zahraničí (Agrofert komunisty a agenta
StB Andreje Babiše nebo Třinecké železárny spolupracovníka StB Tomáše
Chreneka). Odhaduje se, že „PZtky“ disponovaly 500 mil. Kčs na kontech v
zahraničí ve volně směnitelných měnách. Kolik miliard nakradli estébáci
a bylo uloženo v zahraničí asi nikdo nespočítá, zahraniční konta StB
jsou v ČR tabu. Proto tolik tajemných firem ze zahraničí v české
privatizaci (např. Appian) a tajemných sponzorů politických stran (např.
mrtvého Maďara Lajose Bácsiho a na exotickém Mauriciu žijící Radjiv M.
Sinha /Milan Šrejbr byl jen výmluva/).
K úplné dokonalosti bylo rozkrádání dovedeno uzavíráním smluv s FNM,
kdy majetek přecházel na kupujícího podpisem smlouvy a ne zaplacením kupní
ceny (Nanuk, Českomoravské mrazírny, Bomeco, Jemča, Drůbežářský podnik
Libuš a Xaverov komunisty Miroslava Tomana, ministra ve vládě "Zemana"). Tak
se stalo, že majetek byl nakoupen na nastrčenou firmu, obratem prodán a dluh
zůstal za nastrčenou firmou. Dluh později přešel do Konsolidační
agentury, kde byl odkoupen stejnými mafiány, kteří jej vytvořili
(samozřejmě přes nastrčené firmy), za jednotky procent původní ceny
(např. Toman, Charouz, Kellner, Chrenek aj.). Dalším trikem bylo uzavírání
smluv, které stát nemohl plnit, vznikla smluvní pokuta či "škoda", která
přesahovala kupní cenu podniku a ten přešel na nového vlastníka zcela
zdarma. Takto získal Andrej Babiš několikamiliardový majetek Chemapolu
(jediného vlastníka licence na LTO).
Dokonáno! Puč v roce 1994 se zdařil. Komunisté si udrželi vliv, moc a
hlavně majetek. Stále jsou pány v tomto státě. Pokračuje se v kultuře
papalášství, kradení, úslužnosti policie a soudů k vládnoucí
třídě.
Zdroj: https://petrcech.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=285450