Čím víc bude očkovaných, tím větší pravděpodobnost je, že jich
bude větší podíl i v nemocnicích. Nesmysl, nebo důkaz, že očkování
nefunguje? Na první pohled nepoměr může naopak efektivitu vakcín
dokázat.
Článek
Proočkovanost roste, v poslední době však také rychle přibývají
pozitivně testovaní na koronavirus. Je něco špatně? Seznam Zprávy se
pokusí vysvětlit, proč mezi nakaženými a možná i hospitalizovanými bude
přibývat očkovaných lidí a že jich může být i většina. Aniž by to
ovšem zpochybňovalo efektivitu vakcín.
Jako příklad může sloužit Izrael. V zemi bylo k 15. srpnu s koronavirem
hospitalizováno 515 lidí. Necelých 60 % z nich bylo plně naočkovaných.
Vyplývá z toho, že vakcíny nefungují a očkování je zbytečné? Podle
některých dezinformačních webů ano. K tomuto názoru se ale často
přiklánějí i lidé, kteří jsou zvyklí informace ověřovat.
Ve skutečnosti zní jednoduchá odpověď ne. A složitější pak „ne,
jen s více čísly“. Ve svém článku to vysvětluje třeba biostatistik z
Perelmanovy fakulty medicíny Pensylvánské univerzity Jeffrey Morris. K
pochopení problému je potřeba v první řadě připomenout, že Izrael
dlouhodobě patří mezi státy s nejvyšší proočkovaností.
V době, kdy se informace o vysokém podílu vakcinovaných lidí v
nemocnicích začala šířit, bylo v Izraeli plně naočkováno 5,635 milionu
obyvatel, naopak bez jediné dávky bylo 1,303 milionu Izraelců. Pokud
srovnáme počet hospitalizovaných na 100 tisíc (ne)očkovaných, poměr se
obrátí. Účinnost vakcín proti těžkému průběhu vyjde na 67,5 %. Na 100
tisíc neočkovaných bylo totiž hospitalizovaných průměrně 16,4, zatímco
u očkovaných byla hodnota 5,3.
Co z toho vyplývá? Že data nebyla ani zfalšovaná, ani že očkování
nefunguje. Jen bylo potřeba znát kontext, v tomto případě proočkovanost
země. Pokud bychom udělali stejné hrubé srovnání se zemí, kde by bylo
procento lidí s ukončenou vakcínou nízké, pak by naopak byla první a
nejjednodušší interpretace poměrově ve prospěch očkování.
Tomuto fenoménu se říká Simpsonův paradox a patří mezi matematické
triviality. Ke špatné interpretaci čísel, kterou popisuje, dochází právě
při srovnávání výsledků dvou skupin nebo jednotlivců. Velice
zjednodušeně se dá říct, že čím jsou konkrétnější data, se kterými
pracujeme, tím je výsledek přesnější.
Pokud se totiž vrátíme k hospitalizovaným Izraelcům, zjistíme, že ani
67,5% úspěšnost vakcín není konečné číslo. Země totiž má 90%
proočkovanost populace starší 50 let a 73 % u mladších ročníků. U
zranitelnější části populace tak efektivita proti těžkému průběhu
vychází na 85,2 %.
A posledním detailním pohledem zjistíme, že překvapivě v každé
skupině přesahuje efektivita vakcíny hranici 80 %, ve třech z deseti je
dokonce vyšší než 90 %.
Původní zpráva, ze které mohlo na první pohled vycházet, že
očkování v boji s koronavirem nezabírá, tak dokázala pravý opak.
Simpsonův paradox je často používán – ať už úmyslně či nechtěně
– pro nepravdivé potvrzení domněnky za pomoci pravdivých dat.
Statistiky z medicíny i sportu
Při čtení statistik je proto důležité znát nejen otázku, ale také
kontext, ve kterém s daty pracujeme. Zde je možné použít příklad ze
světa sportu, konkrétně basketbalové NBA.
Při srovnávání toho, kdo je lepší střelec, se často používá
procentuální statistika dávající proti sobě počet pokusů a počet těch
proměněných. Tabulka níže ukazuje kariérní úspěšnost střelby za dva a
tři body Reggieho Millera a Michaela Jordana.
Na první pohled to vypadá, že Miller byl celkově přesnější. V obou
kategoriích má totiž lepší čísla než Jordan. Když však tato čísla
„rozložíme“ na již zmíněný počet pokusů a ty úspěšné, zjistíme,
že Jordan střílel mnohem více.
Pokud tedy chceme zjistit celkovou úspěšnost, musíme vzít v úvahu i tento
faktor. Při zachování stejného vzorce pak vyjde, že i když v obou
jednotlivých statistikách byl Jordan horší, všeobecně byla jeho
úspěšnost vyšší.
Podobný problém se řešil například v červenci minulého roku, kdy Čína
měla oproti Itálii příznivější celkovou smrtnost koronaviru, v každé
jedné věkové kategorii však byl lepší jihoevropský stát. Tento fenomén
tehdy vedl k časté interpretaci, že s daty někdo uměle manipuluje.
Podobná situace může nastat i v České republice. V nemocnicích nebo
mezi nakaženými mohou začít očkovaní tvořit větší procento. Nebo
nebude celková efektivita vakcín na první pohled odvoditelná z jednotlivých
věkových skupin. Nebude to však způsobené chybou v datech ani nadnárodním
spiknutím. Jen je třeba data číst v pohledu toho, na co se vlastně
„ptáme“.
Tématem Simpsonova paradoxu v souvislosti s koronavirem se v minulosti
zabýval například spolek studentů a přátel vědy UP Crowd z Palackého
univerzity v Olomouci na svých webových stránkách vědátor.org.