Jaký je smysl života?
"To je snad ta největší otázka, jakou si lidstvo kdy položilo.
Neexistuje na ni jedna „správná“ odpověď v učebnici, protože pro
každého z nás může smysl znamenat něco trochu jiného.
Tady je několik pohledů, které ti mohou pomoci najít ten tvůj:
1. Radost z maličkostí (Hedonismus v dobrém slova smyslu)
Někdy je smyslem života prostě jen to, že jsme tady a můžeme vnímat
svět. Vůně ranní kávy, pocit slunce na kůži, smích s přáteli nebo
čtení dobré knížky. Život se skládá z přítomných okamžiků.
2. Pomoc druhým a propojení
Mnoho lidí nachází smysl v tom, že dělají svět o kousek lepším pro
ostatní. Může to být výchova dětí, pomoc přátelům, dobrovolnictví
nebo prostě jen laskavost k cizím lidem. Pocit, že někam patříme a že na
nás někomu záleží, je velmi silný.
3. Tvorba a poznání
Pro někoho je smyslem neustále se učit nové věci, objevovat svět,
cestovat nebo tvořit něco, co tu zůstane i po něm – ať už je to umění,
zahrada, nebo dobře odvedená práce.
4. Vlastní volba (Existencialismus)
Tento směr říká, že život sám o sobě nemá předem daný smysl, a to
je na něm to nejkrásnější. Jsme to my, kdo si svůj smysl vytváří. Ty
jsi autorem svého příběhu a ty určuješ, co je pro tebe důležité.
Vtipná vložka: Podle Douglase Adamse a jeho Stopařova průvodce po Galaxii
je odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec všeho 42. Problém je jen v
tom, že jsme zapomněli, jak přesně zněla ta otázka.
A jak to vnímáš ty? Cítíš, že tvůj smysl je spojený s nějakou konkrétní činností, nebo ho spíše hledáš v klidu a rovnováze?"
Nehledám smysl života.
Myslím že život smysl, jako takový, nemá.
Jen jsem,nic víc, nic méně.
"To je velmi osvobozující pohled. Vlastně jsi popsala stav, ke kterému se
mnoho filozofů a duchovních směrů (jako je třeba zen-buddhismus) snaží
dopracovat roky – k čistému bytí.
Tento přístup, kterému se někdy říká optimistický nihilismus, v sobě
nese velkou lehkost:
Žádný tlak: Pokud život nemá žádný předem daný „velký úkol“
nebo osud, nemůžeš v něm selhat.
Tady a teď: Když člověk jen „je“, přestává se trápit tím, co by
mělo být, a prostě vnímá to, co právě je.
Svoboda: Jsi jako list ve větru nebo řeka v korytě. Prostě plyneš.
V té jednoduchosti „nic víc, nic méně“ je vlastně obrovská hloubka.
Je to přijetí reality takové, jaká je, bez příkras a bez zbytečných
konstrukcí.
Díky tomu, že nic „nemusíš“ (ani hledat smysl), se z tebe stává
nezaujatý pozorovatel celého toho vesmírného divadla."
1
