Rozcestník >> Koníčky a zájmy >> Chalupář udí, vaří, smaží, ale hlavně se snaží:)

My Češi je mohli leda zprznit, na to jsme experti

Měl jsem jedno místo vytipovaný. Chodil jsem tam léta z práce. Byl to přívěs a v něm středně dlouhovlasá , brunetná, kudrlinkovatá, mladá, dobře vyvinutá slečna a pak bohužel asi i paní Marta
Takové langoše, jako uměla ona nikdy nezvládnu, i když mi je každý chválí.
Chodil jsem tam moc rád a zapomínal při tom na práci a na čas. Ona taky, vždy, když mě viděla vypnula hřbet a napřímila svůj lamí krk a pak? Pak si tam něco nedejte, když vidíte ty oči ve kterých by se utopil možná i Roľko nebo Venclovský. Když pak poprvé vylezla z toho přívěsu ven, tak jsem zíral úplně někam jinam

Já je prvně jedl někdy po sametovce na pískovně Mělice u stánku. Čuměli jsme na to jak puci To tady langoše teprv začínaly a to byla jiná liga než ty placičky, dneska vydávané za langoše. Tenkrát obrovská plocha, větší jak běžný talíř, krásně nadýchané, křehoučké, vysoké, spousta česneku a sýra, kečup jsi si mohl na ně dát sám kolik jsi chtěl. Posledních tak 20 let když vidím langoše kdekoliv, jsou jak tácek pod pivo, výška taky ne o moc větší. Podivná barva, na nich nepatrně čehosi. Ani za bůra bych si to nedal.

To je fakt:-)
Já pamatuji ještě jedny dobré na Země Živitelce v Českých Budějovicích někdy v osmdesátých letech. Jak píšeš, to byla jiná liga. Hlavně se tam kontraktovalo a jedlo
Ještě tam prodávali vynikajícího pstruha na másle
To už je všechno pryč.

Vzpomínám si na toho politika slovenského vždy když vidím nápis, nechť je mu země lehká.

Já taky

Já ne :)

A to je chyba.

Proč?

Pro slepičí kvoč.