Jo není nad zážitky prožité, teď se nám jich moc nedostane...
Prožitých zážitků můžeme mít dostatek i teď - jenom si je
uvědomovat! Já před cca 8 lety dostala docela "dobrou čočku" od kamarádky
mé maminky. Bydlela sama, ranila ji mrtvice, syn ji našel až na třetí den.
Zůstala ochrnutá. Sice mluvila ale nemohla polykat, krmili ji sondou do
žaludku. Byla v domově důchodců poblíž mne, tak jsem se za ní občas
zastavila. Měla jsem tehdy dost starostí a k ní jsem si chodila - světe
zboř se - pro dobrou náladu! Ona i na tom lůžku, na kterém se nemohla sama
ani pohnout a sestřičky ji chodily polohovat, měla každý den spoustu
zážitků! Přinesla jsem jí kdytici - a ona mi za týden vyprávěla, jak
která květina prospívala, kolik poupat se ještě rozvinulo a kolik jich
uvadlo....jak rostou větve na stromě, na který viděla z lůžka.... jak se
střídají stíny... naprosto neuvěřitelné! Dobrou náladou byla snad ceká
zahalená! Nepochopitlné! Celý život to byla aktivní ženská s těžkým
životem: dělala dojičku v kravíně, vstávala ve dvě hodiny ráno, pak doma
tři děti, postavili s manželem dům, manžel zemřel, dcera se provdala přes
půl republiky, starší syn zemřel... vyprávěla o nich s klidem a
láskou....
Jaké si to uděláme, takové to budeme mít!
Njn jsem taky toho názoru, jenomže většina lidí tě bere sebou. Já osobně vymazaný mozek nemám, ale mám respekt a sleduji i zahraniční komentáře, videa a podle toho to nějak slepuji...
Já, samozřejmě, taky. ALE: je potřeba rozlišit, co nějak ovlivnit mohu
a co ne. Udělám tedy to, co je aktuálně v mé moci a ostatní se snažím
"vypustit". Ono je to totiž (většinou) hlavně v naší hlavě.
Kdysi jsem četla, že "nemůžeme zabránit ptákům aby létali nad našimi
hlavami ale můžeme jim zabránit, aby si na našich hlavách postavili
hnízda". Považuji to za moudrý příměr a snažím se podle toho
řídit.
Na svých toulkách posledních 10 let sbírám magnetky a "lepím" ja na
plynový kotel v kuchyni. Pak mi stačí juknout - a - hned jsem....třeba ve
Stanišovské jeskyni 
(jenom ta medovina už není...)
