Rozcestník >> Koníčky a zájmy >> Chalupář udí, vaří, smaží, ale hlavně se snaží:)

Hm, to je hezké. Naši tolik peněz neměli, ale praděd byl docela bohatý. Bohužel nějak se neshodl s mým dědou, Přesto mu odkázal nějaké polnosti, které se stále řeší a řeší a řeší... za socialismu to nikou nevadilo a nepídil se po tom, dnes to dělá zlou krev.

Když hospodářství staříček převzal od svého tchána, byl zadlužený až po uši. Stařenka totiž byla ze šesti dětí. Ze šesti dcer! Takže když převzali hospodářství tak musela zbylých pět sester vyplatit. Každé ze sester deset tisíc. Což byla obrovská suma: dobrá kráva - dojnice - se dala prodat maximálně za osm set. Tak si to spočítej: museli by vychovat a prodat 62 krav. Když počítáš s úživností 1 velká dobytčí jednotka na hektar zemědělské půdy, pak mohli mít ve stáji maximálně patnáct krav. Ale už nic jiného! Protože museli půdi nějak obhospodařovat (traktor žádný) tak to znamenalo ještě dva koně (2x1,1 VDJ) no a aby mohli odchovat telata, tak na každé tele ještě 0,5 VDJ! Pak ještě nějaký brav (prase, ovce) - víc jak osm dojných krav mít nemohli. Měli sice les, jenže: v tom lese nebyly vzrostlé stromy, které by se daly pokácet! Můj pradědeček totiž nebyl moc dobrým hospodářem a když mu chyběly peníze, vykácel a prodal co se dalo. Když staříček se stařenkou chtěli vykácet stromy na chalupu tak zjistili, že budou mít jenom na tři stěny srubu a krov, víc použitelného dřeva v lese nebylo....takže čtvrtá stěna chalupy byla vypletena z větví a mezi tím upěchovaný jíl... více než po třiceti letech jsem spávala na peci. Krávy byly jenom přes tuhle "tlučenou" stěnu, ve světnici obitou rákosem, omítnutou a vybílenou vápnem. Tehdy na to "poslední stání", u stěny, postavili mladého vola. Vůl krásně rostl, rostl mu i roh. Přes zimu se krávy nepásly, nechodily ven a nikdo z těch, kdo přinášeli krmení nebo ho čistili si evšiml, že roh roste vodorovně a že volek ve chvílích, kdy se nudí (přes zimu často, téměř stále) ťuká rohem do stěny vedle něj. Stále na stejné místo. Jednou jsem se probudila a u nohy jsem měla díru až do chléva
Tož tolik k tomu bohatství...

Naši na tom byli mnohem hůře. A z druhé strany se jednalo dokonce o deset dětí a mlýn:)))

Sympaťák.

Pole na kopcích trpěly často nedostatkem vláhy. Můj děda si si na kopci založil kadlátkový sad, pamatuji, jak jsme v předjaří vozili sníh z nepoužívané hluboké cesty a vozili ho ke stromkům. Jenže radost mu zkazili JZĎáci, protože dědovo pole začlenili do lánu, rozorali meze a pak smutně koukali na vodní erozi a vesnici zanešenou hlínou z polí.

Hm, ono mnohdy to rozorávání mezí nemělo moc velký přínos, to neříkám, že nebylo třeba spojit lány, kvůli obdělávání.
Já si vzpomínám třeba u nás na kapičky v poli... do kterých často někdo nacouval... nebo se vůbec neopravovali... přišla nová doba a ty největší ničitelé zase byli největšími ochránci takových památek.
Je to těžké.
U nás to bylo také v kopcích, skály a tak...

Ano, bylo napáchána spousta nesmyslů.
Ale to by bylo na dlouhé povídání.

Vzpomínky... někdy máme radost, že je máme a někdy na ně raději zapomínáme.

To spojování do lánů a následné meliorace bylo děláno diletantsky, bez znalosti základních vlastností půdy. O krajinotvorbě nemluvě.
Jenže jak tak sleduji vývoj v zemědělství tak po pádu komunistů se napáchalo na polích a přírodě x-krát víc zvěrstev

Já koukám na ty meliorace zase z hlediska jejich odsuzování. Neříkám, že to bylo vždy dobře, ale také hodně pomohly. Tam kde jsou dnes narušené, je to na polích znát. Nedávno u nás pokládali nové... tentokrát plastové svody, žlutá trubka s otvory... no popravdě řečeno moc tomu nevěřím, že to dlouho vydrží a bude plnit svou funkci.
Po revoluci jsem se koukal na nesklizenou pšenici a ječmen na polích... nebyly dostatečné výkupní ceny a tak se to ani nesekalo, dokonce pak ani nezaoralo. To bylo období Bohumila Kubáta v čele rezortu zemědělství. Pak na orné půdě začaly vyrůstat supermarkety a satelitní komunity a nakonec sluneční kolektory.
Tak v té době předrevoluční se zase sledovala bonita půdy právě z hlediska jejího případného využití. Dnes mám pocit, že je právě v BPEJ chaos.
V zemědělství existovaly výživové tabulky pro technické pracovníky, dělala se brakace stáda. Tabulky byly celkově na ledacos, dokonce existovaly tabulky časové... myslím ,že i dnes by se uplatnili, je škoda vše vždy úplně zahodit a pak to někde hledat a znovu objevovat.
Černostrakatý skot byl vyšlechtěn na vysokou užitkovost... v plemenařině se s tím pěkně zatočilo právě po revoluci. O tom by se dalo povídat celé hodiny a to jsem ještě nezmínil kvalitu potravin.

Já vím, když se řeknou normativy času mnohý znalec minulé doby zpozorní:)