Sumerské písmo je najstaršie známe písmo v Mezopotámii. Používalo sa v Mezopotámii od konca 4. tisícročia do 18. storočia pred Kr. (a sekundárne až do 1. stor. po Kr.). Vyvinulo sa z neho akkadské písmo, z ktorého sa následne vyvinula celá škála klinových písem Predného východu.
Akkadština (akkadsky: 𒀝𒅗𒁺𒌑) je mrtvý semitský jazyk (člen širší afroasijské jazykové rodiny), kterým se hovořilo v oblasti starověké Mezopotámie. Tento nejstarší doložený semitský jazyk k zápisu používal klínové písmo, převzaté ze starší sumerštiny
Semitské jazyky je samostatná podskupina afroasijských jazyků. Z jazykového hlediska je celkem přesně vymezena a zahrnuje živé i mrtvé jazyky. V semitských jazycích význam slova nesou souhlásky (souhláskový kořen) a proto zpravidla používají písma, ve kterých se zaznamenávají pouze souhlásky (arabské písmo, hebrejské písmo), samohlásky se doplňují až při čtení (vokalizace písma).
Název semitský pochází ze jména Šém, což byl podle bible jeden ze tří synů Noemových.
V současnosti je za nejstarší známé písmo či protopísmo
euroasijskoafrické oblasti považováno dunajské písmo kultury Vinča
(vinčanské znaky) nalezené v Rumunsku, datované do 6. tisíciletí př. n.
l. Bylo rozeznáno již asi 230 znaků. Podle některých odborníků jsou
podobné (tvarem i zářezy) znakům Urucké kultury v Mezopotámii. Také zde
jsou v blízkosti mladší nálezy údajného písma (například Dispilio v
Řecku či Градешница v Bulharsku).
Zdroj https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%ADsmo
