Poustevnictví

Kdyby hledal nejdřív sám v sobě, tak nemusel provádět takové koniny.

Nepřipadá ti geniální?
Mně ano. Kdybych měl dostatek hlíny a velkou pec, pak se snažím o takový sud:-)

No, geniální nevím, ale za mě, ten sud z hlíny je dokonalej. )

Já mám tvořivého ducha:-)
Takže bych ho vyzdobil i nějakými ornamenty a možná bych si uvnitř udělal sedátko, postel a stůl a otvor jako boční okno a pod ním parapet na květiny a díru ještě vespod, na co? No, na ho...:-)

A právě proto, že tě mám ráda a záleží mi na tobě, tak ti řeknu tajemství. )
Podívej se na to jinak.
Není možné, že to vše dělá proto i tak žije, protože už se absolutně našel, v samotě, jako poustevník, čímž získal jeden z největších darů života?
Tudíž, byl sám sebou tak, jak jen člověk může snad být?

Našel něco, s čím se většina lidí nikdy nesetká, nikdy to neuvidí a bohužel jí to ani nikdy nevytane na mysli:-)

KDYBY žil o samotě, tak neřeknu ani popel. Jenže on žil uprostřed města a evidentně se silně vztahoval k lidem. Přinejmenším je neustále hodnotil.
Ten, kdo oškube chudáka kohouta jen kvůli nějakým svým myšlenkovým konstruktům, se rozhodně nenašel.
Možná, že se bál té prázdnoty, kterou by našel, kdyby byl poctivě hledal ...

Díogenés ukazoval pošetilost Platónova přístupu.

Tím, že oškubal peří kohoutovi?
Platón byl jistě natolik chytrý, že si kohouta pár týdnů ponechal a dokázal tím Diogénovi, že se o člověka nejedná.
(Protože mu peří dorostlo.)
Měl mu radši darovat opici.

Přiznám se, neznala jsem jej toliko, ale zaujalo mě tvé psaní natolik, že jsem si o něm něco načetla a co pro mě asi vyjadřuje nejvíc to, o čem mluvíš, jsou slova Alexandra Velikého. ) po setkání s Diogénem )

vypůjčím si AI:

Po slavném setkání kynického filosofa Diogena ze Sinópé a Alexandra Velikého v Korintu (kdy Diogenés na panovníkovu nabídku jakéhokoliv daru odpověděl: „Ustup mi ze slunce“) následovala okamžitá reakce, která vstoupila do dějin.

Alexandr Veliký byl reakcí fascinován. Podle antických životopisců Plutarcha a Diogena Laërtia se Alexandr otočil ke svým dvořanům a pronesl slavný výrok:

" Kdybych nebyl Alexandrem, chtěl bych být Diogénem. "

Co mě ještě zaujalo, proč se nechal nazývat tím, kým se nechal nazývat. )

(Upraveno 13.09.2026 16:16)

Víš, že nejsi marná? Marnost je to nejsmutnější, co člověk v životě jednou objeví, ale s tebou to nejspíš ani nehledá:-)
Ještě, že nezávidím:-)
Buď taková, jaká jsi.