Kde jsme to přestali?
Končí každá pohádka dobře a nebo každá pohádka čeká na svůj
šťastný konec?
Co je víc víra v něj a nebo touha po něm?
Kde jsme to přestali?
Končí každá pohádka dobře a nebo každá pohádka čeká na svůj
šťastný konec?
Co je víc víra v něj a nebo touha po něm?
Voda.
Voda je něco krásného, šeptajícího, mohutného i jemného, mihotavého,
třpytivého, bláznivého, uhrančivého. Bez ní by nebylo lidí, bez ní by
nebylo zvířat, bez ní by nebylo ničeho živého. Uvědomuje si to?
Možná si to ani neuvědomuje. Voda totiž není pyšná. Teče si poklidně od
pramene, kolem břehů, přes kameny. Bublá si to vyhloubeným korytem, kolem
hor a přes lesy, aby pak nakonec skončila kdesi v dáli ve velké spoustě
slané vody, která je lidmi nazývána mořem.
V jednom malém okamžiku nevědomí objalo vědomí a vše se propojilo. Kdyby
voda mohla plakat, plakala by. Jenže pak by jí bylo moc a přinesla by svému
okolí jen bolest, bídu a strach. Tekla tedy dál a zároveň si uvědomovala,
že je něco špatně.
Cítila!
Cítila lásku, něhu a odhodlání a nemohla s tím nic dělat, jen a jen nést
a smýkat a dál a dál a dál…
Ne, tak to nemůže být!
Rozhodlo se náhle něco v ní. Chtěla změnit, to cosi v sobě, co jí žene
vytyčenou trasou. Ona už přeci není obyčejnou vodou. Před krátkým
okamžikem s čímsi splynula.
Utichli ptáci, přestal šumět les, naducané těžké mraky pokryly oblohu a
voda se zastavila.
Jak to trvalo dlouho? Okamžik? Den? Týden? Kdo ví? Vždyť čas plyne jako
voda a ona najednou zůstala stát. V jednom okamžiku nebylo nic!
Světlo.
Zpoza jednoho naducaného, těžkého mraku vysvitlo náhle světlo. Sluneční
paprsek je už odedávna zvědavý a také si rád hraje se se svým kolegou
stínem na honěnou. Jako by jí náhle zasvítil do očí, kdyby nějaké
měla. Oslněná voda přivřela svá víčka, zamyslela se a otočila proud.
Ve vodě třpytivě zazářila silueta srpu...
Voda dosáhla na své dlouhé cestě sebelásky a sebeúcty, zmoudřela a vrací se ke svému prameni - domů...jen jinou cestou
No to jsou mi pořádky teda babka stále hledá cestu domů, zvířectvo už hlady a
žízní pochcípalo a děda je asi vysmátej a užívá si se
slečnou....holomek jeden
nezodpovědnej...nespravedlivej...zblblej...
Jj, ať si v tom děda pěkně vymáchá čumák...brzy pozná, zač je v Pardubicích perník
S dědou??? Taky jsem byla mladá slečna...a už třicátníci byli staří... natož děda...no, přejme jim to, že?
Nezdáš a nevzdáš:-)
Tvůj manžel musí každý den dobývat, aby mohl poznat a uchopit:-)