ale vím že vyhrál, udělal mojí ženě dítě, ta mě potom opustila, nebyl jsem se svojí láskou
ale vím že vyhrál, udělal mojí ženě dítě, ta mě potom opustila, nebyl jsem se svojí láskou
kdyby to byl můj fotr, udělá si místnost, pak svůj nick smaže a má praporčíky v píči
už za komoušů hrál korespondenční šachy s amíky, kanadany, je jiný než ostatní, chytřejší, myslím že mi nezbude nic jiného, než vzít plichtu, já mám její lásku, on její dítě
ten idiot to neví, že to dítě chtěla zabít, když bylo malé ... chtěla být se mnou
udělals jí dítě, byl jsem zavřený tři měsíce v Rakousku, nedostaneš její srdce, to dala mě
k tomu dítěti ... jeli jsme za její rodinou do Olomouce, myslím že se s těmi ženamy o tom bavila, zda mě má opustit, jeli jsme nazpět do Brna, pršelo a ten kluk pořád vzadu otevíral dveře, nemohu v dešti hlídat provoz a k tomu ještě dítě vzadu, víte jaká byla? bylo jí to jedno, vlastně ne jedno, ona chtěla aby se to dítě zabilo, chápeš to zmrde????????????? dala přednost mě před vlastním dítětem
je to její dítě se zmrdem nebo já, nechci to tak ale stavět, chci aby to bylo její dítě a já
když jsem přišel na pravdu, je to pár let, chtělo mě to zabít, roztrhnout hrudník za živa
několik měsíců mi máma musela na sebe chodit brát prášky na spaní, je hodná, to ano, ale ono to celé se stalo vlastně kvůli ní
když mě má žena opustila a já byl potom roky a roky smutný, vlastně jsem nežil, věděla to a nic mi neřekla
já tu pravdu musím hledat sám, strašně dlouho, ale nakonec mi ji Bůh zjevil, už se nemohl dívat na mé trápení
dozvím se to ve chvíli, kdy ten zmrd umírá, nemohu už ho zabít, prostě to nejde
když jsem se to dozvěděl, že je to on, proč mě má žena opustila, musel jsem tehdy jít pěšky domů, šel jsem přes pole, brečel jsem, vážně jsem brečel a řval na Boha
vím že toudělal schválně ... v jediný okamžik jsem tak ztratil tři lidi, otce, i syna i ..... ženu
další má rada, důvěra je nejdůležitější, budte opatrni na to, komu ji dáte
to ten zmrd to chystal celou dobu, dnes už vím, že má žena jen podlehla, ženy to tak mají
chtěl bych na toho zmrda uplne zapomenout, Bůh ví, že jsem se ho zřekl na věky věků, ale když myslím na svoji ženu, automaticky vyskočí i ten zmrd
moc hezkého jsem jako dítě nepoznal, neskuhrám, konstatuji, pak přišla má láska a celý můj život změnila, najednou měl smysl
a pak ji oplodnil můj otec, nežil jsem celou tu dobu, myslel jsem jen na ni, až mi Bůh ukáže pravdu, svině umírá, vše je naplánováno, uplne vše ne, ale skoro vše
milujete zenu a ona vas, a stejne vas musi opustit, prave proto, ze vas miluje
od té doby, co vím jak to je, píši ji na facebook, at se mi vratí, že stihnem i detatko, a pokud nekoho miluje, alespon zajit na obed, chci to opravit, co napachala svine
nebudete mi verit, ja to v tom Rakousku citil, že se deje neco spatneho, kazdý den jsem prosil Boha, at ji neztratim, tak to ale nefunguje
musím to napsat, jinak by to bylo neuplne, kdyz odesel od mamy, bylo mi tak ctrnact let, vypadalo to, jako má myslenka, znelo to presne takhle "uz nikdy si ho nepoustej do zivota" on pak prisel a ja ho pustil, ztratil jsem svoji lasku
je to, jakoby to nemelo reseni ... vzdy je reseni, zalezi to na jeji odvaze
casto si ctu toto ...
"Bez lásky nejsem nic
13 Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. 2 Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic. 3 Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, [a] bez lásky je mi to k ničemu.
4 Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; 5 není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, 6 není škodolibá, ale raduje se z pravdy; 7 všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.
8 Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví – ta zaniknou, jazyky – ty umlknou, poznání – to pomine. 9 Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme; 10 jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne. 11 Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil. 12 Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. [b] Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.
13 Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska."
vždy jsem byl smíšek, ze všeho si dělal prdel, toto mě změnilo, když má žena odešla, dlouho jsem hledal pravdu
každý den jí píši na facebook, ona se mě myslím bojí, spojuje si mě s tím marodem
Před mnoha a mnoha lety žil jeden chudý ovčák a ten měl sedm oveček, které každý den pásal na vysoké hoře. Jako každý jiný den se ovčák vydal napást ovečky na vysokou horu. Sledoval okolí, opřel se o svou hůl a zasnil se, jaké by to bylo, kdyby všude kolem nepanovala taková drahota. Jak by své děti každý den dosyta nakrmil. V tu chvíli se odněkud vynořil maličký mužíček v červené čapce a s dlouhou bradou.Kdopak to asi je
začnu tím, co se mi stalo asi před dvaceti lety, myslíte si, že neexistují lidé, co jedí lidi?
byl jsem ožralý jako slíva, čekal jsem na šalinu, asi dva dny :-) vzal mě pod rameno mladý kořínek a at jdu k nemu
je to kousek od náměstí, Lidická, myslím že pár domů, když jsem k nim přišel, jako bych se ocitl v jiném tisíciročí, ta paní mi naháněla hruzu hned od začátku
sedl jsem si zády ke stěně, už začali topit v kamnech, taková stará kamna jsem nikdy neviděl, a to jsem syn uhlaře
vím, chcete krev, nic takového, vycouval jsem po dvou hodinách u nich a už vím, že i lidé jedí lidi
takhle se to blbě vysvětluje, tam to bylo, jako v osmnáctém století a jako by tam stál čas
hlavně chci říct, že nemám žádnou zvláštní moc, jsem stejný člověk jako vy, jen už jsem třicet let sám
vnímáme bolest, myslím člověk, jako něco špatného, máme na to i prášky, myslím si, po své zkušenosti, že je to právě bolest, co nás posune dál