Rozcestník >> Koníčky a zájmy >> Povídám, povídám pohádku...

kdyby to byl můj fotr, udělá si místnost, pak svůj nick smaže a má praporčíky v píči

jsem té svini hodně podobný, ale nejsem stejný

už za komoušů hrál korespondenční šachy s amíky, kanadany, je jiný než ostatní, chytřejší, myslím že mi nezbude nic jiného, než vzít plichtu, já mám její lásku, on její dítě

ten idiot to neví, že to dítě chtěla zabít, když bylo malé ... chtěla být se mnou

já to dítě chránil

nevyhraješ zmrde, její srdce patří mě a mé zase jí

udělals jí dítě, byl jsem zavřený tři měsíce v Rakousku, nedostaneš její srdce, to dala mě

ty zmrde, tak strašně tě chci zabít a ty chcípneš

vím že na výkřiky sereš, zajímá tě jen ukázaná

k tomu dítěti ... jeli jsme za její rodinou do Olomouce, myslím že se s těmi ženamy o tom bavila, zda mě má opustit, jeli jsme nazpět do Brna, pršelo a ten kluk pořád vzadu otevíral dveře, nemohu v dešti hlídat provoz a k tomu ještě dítě vzadu, víte jaká byla? bylo jí to jedno, vlastně ne jedno, ona chtěla aby se to dítě zabilo, chápeš to zmrde????????????? dala přednost mě před vlastním dítětem

nevyhraješ, láska je víc

vím zmrde, nyní je to i láska její k vlastnímu dítěti ... uvidíme zmrde

ten zkurvysyn už chcípl, je to o tom, zda to překoná, nevím to

je to její dítě se zmrdem nebo já, nechci to tak ale stavět, chci aby to bylo její dítě a já

tak strašně si s ní přeji dítě

několik měsíců mi máma musela na sebe chodit brát prášky na spaní, je hodná, to ano, ale ono to celé se stalo vlastně kvůli ní

když mě má žena opustila a já byl potom roky a roky smutný, vlastně jsem nežil, věděla to a nic mi neřekla

ženy nejslou to zlo, ale jsou strašně zbabělé

nedokáží říct pravdu, odkopat se, raději chcípnou, než by to udělaly

já tu pravdu musím hledat sám, strašně dlouho, ale nakonec mi ji Bůh zjevil, už se nemohl dívat na mé trápení

nyní to kozy nedokáží pochopit, jak je možné, že to vím

vlastní matka ani žena mi nevěří, jak byste mohli vy

dozvím se to ve chvíli, kdy ten zmrd umírá, nemohu už ho zabít, prostě to nejde

když jsem se to dozvěděl, že je to on, proč mě má žena opustila, musel jsem tehdy jít pěšky domů, šel jsem přes pole, brečel jsem, vážně jsem brečel a řval na Boha

je to pár let, už je to lepší, už i usnu bez prášků

vím že toudělal schválně ... v jediný okamžik jsem tak ztratil tři lidi, otce, i syna i ..... ženu

další má rada, důvěra je nejdůležitější, budte opatrni na to, komu ji dáte

to ten zmrd to chystal celou dobu, dnes už vím, že má žena jen podlehla, ženy to tak mají

pořád ji miluji

chtěl bych na toho zmrda uplne zapomenout, Bůh ví, že jsem se ho zřekl na věky věků, ale když myslím na svoji ženu, automaticky vyskočí i ten zmrd

moc hezkého jsem jako dítě nepoznal, neskuhrám, konstatuji, pak přišla má láska a celý můj život změnila, najednou měl smysl

a pak ji oplodnil můj otec, nežil jsem celou tu dobu, myslel jsem jen na ni, až mi Bůh ukáže pravdu, svině umírá, vše je naplánováno, uplne vše ne, ale skoro vše

milujete zenu a ona vas, a stejne vas musi opustit, prave proto, ze vas miluje

kdyz odesla, prestal me bavit zivot, kdysi mel vune, vsechno zmizlo

od té doby, co vím jak to je, píši ji na facebook, at se mi vratí, že stihnem i detatko, a pokud nekoho miluje, alespon zajit na obed, chci to opravit, co napachala svine

vite co napachala svine? udelala ji dite, miluje sve dite, vsak je jeji

nebudete mi verit, ja to v tom Rakousku citil, že se deje neco spatneho, kazdý den jsem prosil Boha, at ji neztratim, tak to ale nefunguje

musím to napsat, jinak by to bylo neuplne, kdyz odesel od mamy, bylo mi tak ctrnact let, vypadalo to, jako má myslenka, znelo to presne takhle "uz nikdy si ho nepoustej do zivota" on pak prisel a ja ho pustil, ztratil jsem svoji lasku

je jedno zda mi verite, uz se to stalo ... je to to dite

nemohu porazit jeji vlastni krev, toho zmrda ano, jeji dite ne

je to, jakoby to nemelo reseni ... vzdy je reseni, zalezi to na jeji odvaze

casto si ctu toto ...

"Bez lásky nejsem nic

13 Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. 2 Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic. 3 Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, [a] bez lásky je mi to k ničemu.

4 Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; 5 není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, 6 není škodolibá, ale raduje se z pravdy; 7 všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.

8 Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví – ta zaniknou, jazyky – ty umlknou, poznání – to pomine. 9 Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme; 10 jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne. 11 Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil. 12 Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. [b] Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.

13 Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska."

vždy jsem byl smíšek, ze všeho si dělal prdel, toto mě změnilo, když má žena odešla, dlouho jsem hledal pravdu

smrt přijde, to je jediné, co vím ...

nebojím se smrti, bojím se toho, že to "neopravím"

každý den jí píši na facebook, ona se mě myslím bojí, spojuje si mě s tím marodem

jenže s tím marodem má dítě, chápete?

Klaus?

pak vám jich ukáži mnohem víc

byl jsem ožralý jako slíva, čekal jsem na šalinu, asi dva dny :-) vzal mě pod rameno mladý kořínek a at jdu k nemu

je to kousek od náměstí, Lidická, myslím že pár domů, když jsem k nim přišel, jako bych se ocitl v jiném tisíciročí, ta paní mi naháněla hruzu hned od začátku

sedl jsem si zády ke stěně, už začali topit v kamnech, taková stará kamna jsem nikdy neviděl, a to jsem syn uhlaře

pořád se mi ten mladý chtěl dostat za záda

vím, chcete krev, nic takového, vycouval jsem po dvou hodinách u nich a už vím, že i lidé jedí lidi

takhle se to blbě vysvětluje, tam to bylo, jako v osmnáctém století a jako by tam stál čas

hlavní je, že mě nesežrali

a třeba někdo může pomoci, to by bylo moc fajn

vím, je ještě živá a rvou se o ni hyeny a lvy, ta chudinka pořád žije

žerou její vnitřnosti a ona se na to dívá, je stále živá

tak by se přece Bůh nemohl chovat?

vnímáme bolest, myslím člověk, jako něco špatného, máme na to i prášky, myslím si, po své zkušenosti, že je to právě bolest, co nás posune dál

Mě bolí koleno

také mám strach