Radárku, ty malá píčo, víš jak to funguje? stačí dát tečku a je to nahoře, nemusím to hledat, mám to na liště
Radárku, ty malá píčo, víš jak to funguje? stačí dát tečku a je to nahoře, nemusím to hledat, mám to na liště
zítra ti povykládám pohádku o tom, jak Rusko pořádá Olympijské hry a jako naschvál se stane Majdánek
jj, radárek si myslí, že když nebudou odpovídat, že tato místnost zapadne, vážně jsi tak debilní?
toto je diskuze pro mě, žádný správce, pořád ty pičo debilní nevíš o čem mluvím?
O perníkovém chlívku.
Žil byl jeden malý tlustý chlapeček, kterému ve škole nikdo neřekl
jinak než Mařenka. To podle jeho kamarádky, která byla tenká jako nitka a
byla jeho dokonalým životním vzorem a ikonou i co do výšky. Mluvil o ní o
přestávkách, o hodinách, na obědě a nepřestal ani po vyučování, a
neustále tím hodně pozdě večer, po desáté hodině, narušoval noční
klid.
Aby se to spolužákům nepletlo, tak začali Mařence říkat, podle jejího
malého tlustého kamaráda Jeníček. Také byl pro ní vzorem, jak by neměla
nikdy vypadat a děsila se tou představou o něm o přestávkách, o hodinách,
na obědě a nepřestala s tím ani pozdě večer, když na ní tatínek ve
strachu o její duševní zdraví vytáhl ze skříně pásek.
A tak to pokračovalo i v době kdy už byli oba dospělí.
Vždy k ránu opouštěli své domovy, aby se mohli scházet v nedalekém lese a
pozorovat a zkoumat svůj idol znovu a znovu a naživo a naživo.
Mařenko jsi to ty? Volal Jeníček, aby se pak takto zmaten jejím hrubým
hlasem vydal za chrochtáním divokých prasnic, které si pod statným dubem
nacpávaly své bachory letošními žaludy.
Jeníčku? Volala Mařenka v nejistotě, ještě na cestičce k lesu, spatříc
tam nedaleko kočku, která si právě hlasitě ulevovala pod mezičkou.
Když se konečně sešli, to bylo panečku radosti. Hned si při svitu baterky
začali vyčítat, co se jim na tom druhém nelíbí a líbí, hádali se a
křičeli a při tom často zapomínali i na obezřetnost, ke které je
nabádala paní učitelka ještě kdysi v jejich milované škole. Les může
být nebezpečný, Jendo, Maruško! Vy už zase nedáváte pozor! Budete dnes
oba po škole a každý zvlášť!
Jejich zvýšené aktivity si povšimla starší dáma, s neupravenými,
rozcuchanými vlasy, s orlím nosem a bradavicí na něm velkou jako švestka,
která je pozorovala z úkrytu v křoví v nedaleké honitbě, kde se
schovávala před kulkami z kulovnice pytláka s poruchou zraku, na kterou nosil
pro všechny případy vždy v pravé kapse své zálesácké vesty,
osvědčení od očního lékaře.
Už dlouho nic pořádně nejedla a tak hledala pelyněk, puškvorec a také
zeměžluč a další čarodějné bejlí, jež má právě v noci tu
největší moc a které by jí určitě na její trávicí potíže
pomohlo.
Chtěl jsem napsat o červeném, ale pak si říkám, budu vypadat jako blázen:-)
Grilované jehněčí medailonky, napadlo jí v okamžení. Až přijdu
domů, určitě si je udělám. Pak si samou radostí olízla, svými mohutnými
pysky, obrovský palec na levé ruce.
Auuu! Ozvalo se z křoví.
Co je to Jeníčku? Zeptala se Mařenka.
Ježek, v noci leze a hledá, co by ještě mohl slupnout a hrozně při tom
dupe. Buď v klidu.
Mně se to nezdá Jeníčku. Bylo to moc vysoké C.
Jeníček, který hudbě rozuměl stejně tak jako Mařenka odpověděl. Bylo to
C a já jdu na WC. Dal jsem si po večeři čtyři piva a ona se mi tam spolu
hádají.
Chceš mě tady nechat s tím ježkem samotnou? Zamumlala.
Je daleko, někde támhle v houští. Ukázal tím směrem. Pak ježek má
raději vejce. Dodal lišácky Usmál se při tom doširoka, což odhalilo jeho
zlatý špičák, který mu třpytivě rozzářil měsíček shlížející z
oblohy. Neboj se. Odvětil na její obavy.
Bojim. Odpověděla Mařenka.
Tak já tam něco mrsknu. Jeníček docela dobře a daleko házel tříkilovou
koulí ve škole při tělocviku. Vzpomněl si na to a také, aby se trošku
více předvedl před svou kamarádkou, zaujal polohu v předklonu s kamenem pod
pravou částí brady, otočený směrem vzad. Druhá ruka natažená vřed a
pak hop hop z nohy na nohu, obrat a druhá ruka vymrštila kámen.
Mařenka sledovala všechny pohyby a v mysli, jen na vteřinu viděla Jeníčka
trošku jinak, než dřív.
Jak kámen dopadl, ozvalo áááááááá!!!!!!!!!!!