Rozcestník >> Koníčky a zájmy >> Povídám, povídám pohádku...

Radárku, ty malá píčo, víš jak to funguje? stačí dát tečku a je to nahoře, nemusím to hledat, mám to na liště

zítra ti povykládám pohádku o tom, jak Rusko pořádá Olympijské hry a jako naschvál se stane Majdánek

jj, radárek si myslí, že když nebudou odpovídat, že tato místnost zapadne, vážně jsi tak debilní?

tak mluv, ty hovne :-)

tak co radárku, ty kundičko? můžeš hovno

je třeba zastavit vrahy z USA, kradou naše peníze

toto je diskuze pro mě, žádný správce, pořád ty pičo debilní nevíš o čem mluvím?

Také Vám:-)

Takovou pohádku ani neznám . Hezký den )

O perníkovém chlívku.

Žil byl jeden malý tlustý chlapeček, kterému ve škole nikdo neřekl jinak než Mařenka. To podle jeho kamarádky, která byla tenká jako nitka a byla jeho dokonalým životním vzorem a ikonou i co do výšky. Mluvil o ní o přestávkách, o hodinách, na obědě a nepřestal ani po vyučování, a neustále tím hodně pozdě večer, po desáté hodině, narušoval noční klid.
Aby se to spolužákům nepletlo, tak začali Mařence říkat, podle jejího malého tlustého kamaráda Jeníček. Také byl pro ní vzorem, jak by neměla nikdy vypadat a děsila se tou představou o něm o přestávkách, o hodinách, na obědě a nepřestala s tím ani pozdě večer, když na ní tatínek ve strachu o její duševní zdraví vytáhl ze skříně pásek.
A tak to pokračovalo i v době kdy už byli oba dospělí.
Vždy k ránu opouštěli své domovy, aby se mohli scházet v nedalekém lese a pozorovat a zkoumat svůj idol znovu a znovu a naživo a naživo.
Mařenko jsi to ty? Volal Jeníček, aby se pak takto zmaten jejím hrubým hlasem vydal za chrochtáním divokých prasnic, které si pod statným dubem nacpávaly své bachory letošními žaludy.
Jeníčku? Volala Mařenka v nejistotě, ještě na cestičce k lesu, spatříc tam nedaleko kočku, která si právě hlasitě ulevovala pod mezičkou.
Když se konečně sešli, to bylo panečku radosti. Hned si při svitu baterky začali vyčítat, co se jim na tom druhém nelíbí a líbí, hádali se a křičeli a při tom často zapomínali i na obezřetnost, ke které je nabádala paní učitelka ještě kdysi v jejich milované škole. Les může být nebezpečný, Jendo, Maruško! Vy už zase nedáváte pozor! Budete dnes oba po škole a každý zvlášť!
Jejich zvýšené aktivity si povšimla starší dáma, s neupravenými, rozcuchanými vlasy, s orlím nosem a bradavicí na něm velkou jako švestka, která je pozorovala z úkrytu v křoví v nedaleké honitbě, kde se schovávala před kulkami z kulovnice pytláka s poruchou zraku, na kterou nosil pro všechny případy vždy v pravé kapse své zálesácké vesty, osvědčení od očního lékaře.
Už dlouho nic pořádně nejedla a tak hledala pelyněk, puškvorec a také zeměžluč a další čarodějné bejlí, jež má právě v noci tu největší moc a které by jí určitě na její trávicí potíže pomohlo.