Moje máma měla problémy hodně velký se žlučníkem. Operace se bála,
dlouhý roky ji odkládala. Její záchvaty, to bylo lezení po čtyřech po
zemi, probrečený noci. A že to byla fakt hodně odolná ženská, zvyklá na
těžkou práci vč. zedničiny, práce na poli, atd. A to hlavní: Když
snědla řízek z prvních, ne z už přepálenýho tuku, ať už sádla či
oleje, bylo to většinou v pohodě. Když ho zapila na radu doktora skleničkou
plzeňskýho, na 100% v pohodě. A tak se vším - karbanátky, atd. Prostě
smažená jídla mohla z čerstvého nepřepáleného tuku a zapít
plzeňským.
Co bylo pro ní horší jak smažená jídla, bylo koření. Jak si dala něco
hodně kořeněného, záchvat přišel na 100%.
Každý to má jinak, nepaušalizuj podle jednoho člověka.
Jo a nakonec když šla asi po 10 letech potíží na operaci, vyoperovali ji 2
kameny jak holubí vejce, který si přinesla domů
Nejhorší je podle lékařů, jak jí řekli,
písek. To je horší jak velký kameny. Aspoň to říkali doktoři v
nemocnici, kde byla na operaci.





Pho si dávám jako hlavní jídlo, ale
je tam na mě moc masa.
