Rozcestník >> Koníčky a zájmy >> S Lukáškem na zahrádce

Nejde jen o větu,ale někdy dobré mlčet jak zbytečně mluvit a naslouchat a přemýšlet. Přemýšlet třeba a dostat se do kůže druhého, proč momentálně reaguje a dle toho v té pauze mlčení si říct má cenu odpovídat či odpovědět po pauze kdy zmizí emoce vůči konstruktu. Někdy rychlá odpověď je další nepromyšlený výbuch emocí víš.

To mlčení se nejlépe probírá v mysli po nějaké situaci, aktu, kdy se člověk buď zdrží a nekomentuje a nebo naopak. Po bitvě se doplňují generálské řady

po bitvě je nutkání poskytovat generálské rady největší :-)

(četla jsem rady místo řady)

Vyjde to nastejno

No však zdrženlivost v mluvě je to že předchází zbytečné mluvě kór i když nám někdo říká o chybě, mlčení je i to že nekomentujeme tu chybu ,ale přemýšlíme jak zlepšit,aby chyba už se neopakovala a říct, což je důležitý postoj,nic neslibujici a to uvedu příklad: Budu se snažit,aby se tato chyba neopakovala. Což je ctnost a učení Stoicismu. Poněvadž slibovat něco o čem vím že nevím jestli splnim dělají ze mě nekompetentního člověka, stejně jako když udělám chybu a okecavam jí, poněvadž už se stalo lepší mlčet omluvit se a snažit se svou chybu neopakovat.

Teď zrovna zdrženlivý nejsi, ještě, že jde jen o psaní

Ber to jako hloubku co píšu, víš jak dlouho jsem to psal? V reálu ze mě dostaneš málo slov jen ty podstatné co vystihují mou mysl a tím i skutečnost letitou,proto nedávné objevení objeveného stoicismu. Uf 10 minut. V reálu za tu dobu jen jedno slovo.

To bych do tebe zase neřekl. Myslel jsem, že konverzuješ vesele a rád. Zase pokud je to slovo výstižné, pak stačí než jedno. Ženy to tedy moc neocení, to je pravda, ale zase když je to ano u oltáře, stačí jim jen to jedno

Občas musíš umět říct i né jinak tě pohltí kolo dharmy.

Před oltářem tě pak pohltí příbuzní

Psal si to tak dlouho a já to smet, coby hned
Teď je mi to fakt líto.

Podle této filozofie bychom se měli soustředit na to, co máme pod kontrolou, a nezatěžovat se věcmi, které nemůžeme ovlivnit (tvé desetiminutové psaní). Stoikové věří, že klíčem k duševnímu klidu je žít v souladu s přírodou a rozumem a přijímat osud s klidem a odvahou.

Tak a hlavně zdrženlivý ke všemu v mysli než cokoliv řekneme v tichu přemýšlet či mlčet i na slouchani stačí.

Není to tak jednoduché. Člověk je stvořen pro to, aby ventiloval, co si myslí

Věř že je dá se to cvičit. Nikdo neříká že hned budeš dobrý, když už se učíš je známka dobré vlastnosti.

Vidím tebe a věřím, že to nejde

Hloupý věří, chytrý ví.

Mám možnost volby?

Chtějícího osud vede, nechtějícího vleče.

To je podobné, jako příběh o zlomené holi.

Myslím, že to by nám nejlépe odvyprávěl Saji

Asi prošel Samadhi

To by tady už otravoval

Kde pak se nám schováváš, nepolapitelný indiáne?

Asi né hele .

Je někde na Sicílii s krásnou Palermankou

O té holi je z tohoto výroku

Jinak ti Michale fandím a vlastně tě všude chválím za tvoji houževnatost.

ješt k tý chybě co se nemá opakovat.

nevím zda to patří ke stoicismu, ale spíše bych doporučovala tu chybu akceptovat, přijmout s určitou statečnosti i za cenu že třeba okolí to bude iritovat. Pokud tu chybu přijmeš, jakože patří k tvému životu... projdeš skrze ní a zanecháš ji za sebou a jeslti se bude či nebude opakovat není vůbec důležité.

Pak už sem nebude psát nic

No důležité je dostát toho ,aby se neopakovala. Pokud to je v rámci možností.

Nevím o co jde... proto se k tomu těžko vyjádřím. Jestli je to chyba v práci, tedy že človk něco zapomene nebo není dost pozorný a splete si datum či objednávku, tomu se nedá vyhnout ale je možné se snažit i když se nedá nikdy vyloučit že udělá chybu pokud je nepozornost součástí jeho povahy.

JInak ale v rámci charakteru, kdaždá slabost může být předností a naopak.

Je to úplně něco jiného, ale všechno někde začíná