tak v tomto jsme oba jaksi odlišní....myslím s manželem k dětem a vnoučatům
Mému nejst.vnukovi je 31 let a když byl malý,nalézala jsem se v
produktivní věku a vnímání "babičkovství" bylo logicky jiné,než
nyní.Až jsem si říkala,jestli nejsem nějaká divná,že po jeho
přítomnosti až tak nešílím.Ne,že bych dnes šílela,taky jsem ráda,když
tihle mladší odejdou,ale za chvíli už se na ně zase těším.Dělají mi
radost,přestože to v životě nemají lehké.Možná proto jsou takoví. 
To už máš opravdu velké vnuky. Moji synové si dávali na čas, vnuky mám 12,6,3.1 a jedinou vnučku 3. Když jsou pohromadě, jsem z nich úplně hotová :-) Nejhodnější jsou když jedí.
Jo a dnes vařím segedín. Díky za inspiraci, už se dusí a knedle kynou :-)) mňam, mńam
Děláš svoje knedlíky, to tě chválím.
Ja jsem z vesnice, je tu hodně starych paní, vzdycky jsem je povazovala za
takove správné maminy, dobré hospodyně, skvele kuchařky. A pak jsem si
vsimla, jak v samoobsluze mnoho z nich kupuje hotovy knedlík. Hodně mě to
zklamalo 
.
Ber to tak,že už mají svoje odvařeno.Já už se taky občas uchýlím k
housk.knedlíku z obchodu.Ale zato v žádném případě k bramborovému-
bramborové knedlíky dělám zásadně sama a dokonce často.(Nejvíc se mi
hodí k pečeni se špenátem,nebo nějakému přírodnímu sosu.) 
A hnusný. Ty já dělám moc rada,a ještě radši jim. Třeba jenom s cibulkou.
Ja musím denně varit čerstvé jídlo, jeden člen rodiny to potřebuje ze
zdravotních důvodů. Je to řehole 
. Byt sama, tak jsem na salátech, v
pohodě. A pekáč masa bych si občas upekla, to jo.
Já bych si
sama pro sebe taky dělala něco hodně jednoduchého,taky nějaký salát
(třeba i s tuňákem),nebo mléčné výrobky.Mám navíc hrozný zlozvyk,když
jsem sama,tak si u jídla čtu knížky. 
Vařím ale kvůli rodině-pravidelné jsou neděle a pochopitelně
svátky.Nejenom v naší rodině bylo samozřejmé,že návštěva dostala
aut.jídlo a já tu tradici udržuji,přestože můj Míra zemřel už před
deseti lety.
Tay ráda vařím pro rodinu, manžel se ale rozčiluje že je to jednostranné. Tedy nahrnou se všichni k nám :-))) zejména švagrova a pak si poroučí co všecko ji máme přinést a nakonec si sedne k míse cukroví a všecko sní. jakoby nejedla 14 dní.
Já už se s tou jednostranností musela smířit.Přitom si ale
uvědomuju,že být stále ve středu dění a plně vytížená,má pro
stárnoucí ženskou určitou výhodu.
to znám...také vařím každý den, protože o jídlo třeba ze včera není nějak zájem...kromě polévky
