Rozcestník >> Koníčky a zájmy >> Vraždy v kuchyni

Aha, tak to jo. Když žaludek poručí, tak se člověk musí přizpůsobit. Já myslel, že je to jenom nějaký takový ten náš móres

vůbec ne móres, kdysi jsem celkem zvládala cokoliv. Pak jsem si v Jižní Americe urvala šílenou srajdu z mořských plodů a už jsem se toho nezbavila nikdy. No a v Asii jsem trpěla z jejích jídla taky, dokonce jsem to jednou nestihla doběhnout domů, nesla jsem dítě v náručí a ve výtahu se potento....

Ono nakonec z pohledu asijské kuchyně, tedy pokud tam člověk žije a nakupuje pak zjistí jaká vzácnost je mouka, chleba, cibule, mrkev, brambory.... nebo i mléko, smetana. To jsou ty nejvyhlášenější dobroty ze všech, a to co se nazývá asijskou kuchyní, je fakticky východisko z nouze, protože jíst se musí. Tak se jí tofou a různé houby, a různé sušené nevímco, protože kus čerstvé brambory nebo cibule není

Podle mě tradiční asijské kuchyně jsou vysoko nad moderními západními.
Mleko, to je kapitola sama pro sebe. Už jsem sem myslím davala studii o vzniku nádorů po mléčné bílkovině.

To asi záleží jak kde. Myslím že v Japonsku má jídlo velice vysokou úroveň. Tradiční Čína je smažená, tedy většina jídel se smaží v pánvi na oleji. To kvůli dezinfekci.

Ano, to je pravda, Japonsko ma vysokou úroveň a jídlo je i zdrave, viz dlouhověkost. Akorat nevim, jestli by mi chutnalo.
To Čínske smažení mě zaráží, trochu odrazuje, vždyť to neni zdrave...

Oni moc nepoužívají ledničky, nechávají jídlo stát nebo jen tak viset někde na šňůře. Kolem lítají muchy. Takže všecko vysmažit. I salát.

Taky se v Ásii tradičně chodí jíst ven, mají takové jídelní vesničky. Jsou to budky v který se vaří (smaží) jídla a lidé sedí uprostřed na lavicích a jedí to. Je to levnější než si nakoupit v supermarketu a uvařit doma. Ale také je to riziko, že člověk sní něco co nezná či nikdy neviděl :-) ale ono je to nakonec jedno když to pořádně usmaží. Po krátké době mi definitivně stávkovalo trávení a vařila jsem doma z toho co bylo k dostání.

To mě nikdy nenapadlo, ze tohle je důvod toho smažení . A toho, ze nepoužívají moc zeleninu syrovou, myslim. Tohle mě odradilo od makrobiotiky. Syrove povazuju za nejzdravější.

Syrové je určitě zdravé, v Asii tedy tam kde jsem byla se to alespoň hodí do vařící kuřecí polévky. Nejí se nic co by neprošlo varem.

Japonskou kuchyni znám jenom z kuchařky, a co jsem koukal, tak je to úplně jiná kuchyně než čínská. Oni mají třeba i dušená a vařená jídla, což číňská kuchyně asi moc nedělá, i když na druhou stranu čínská kuchyně je daleko pestřejší než jenom to, co známe ze zdejších čínských restaurací.

Ta pestrost čínské kuchyně spočívá v tom že snědí úplně všecko co se pohne

Já znám vlastne všechny asijské kuchyně jen z kuchařky, a útržkovitě. Na té japonské jsou zrejme nejzdravejsi syrové ryby. Jenze k tomu mam odpor, nevim, jestli bych se to naučila mit rada. Protoze zdrave to určitě je. My se ale stejne k čerstvým mořským rybám nedostaneme, takže to máme vyřešené.

Já jsem čerstvé ryby jedl jako sushi a to je opravdu výborná záležitost. Jinak oni ty ryby předtím než je dají do pusy, namáčí v sojové omáčcce, a to proto, že prý má desinfekční účinek (ta japonská tedy, ne ta naše).
S těma rybama máš pravdu, ryba se za čerstvou považuje do 24 hodin po zabití, což je ohledně mořských ryb vzhledem k naší zeměpisné poloze trochu problém.

Tak ono taky mléko je biologicky určeno mláďatům, dospělí jedinci by neměli mít potřebu ho pít (člověk je prý jediný živočišný druh, kde ho dospělí pijí).

Jiné druhy ovšem nevyrábí sýry a jogurt..

No je fakt, že kromě mrkve jsem se s těmito surovinami v čínské kuchyni nesetkal. Thajská kuchyně akorát používá kokosové mléko, ale to nebude asi vyráběno z živočišného mléka. Jinou asijskou kuchyni z praxe neznam.