Rozcestník >> Náboženství >> Andělé kolem nás

Uved originál!

Víš, co jsou manuscripty? Uved je a pokecáme, jaký je správný překlad!
Katolíci do Bible nasackovali celou lživou větu o trojici.....

KraLiCka Bible

1. JANA 5
7Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo, a Duch svatý, a ti tři jedno jsou.

Latin vulgata Klementina:
7Quoniam tres sunt, qui testimonium dant in cælo : Pater, Verbum, et Spiritus Sanctus : et hi tres unum sunt.8

možná máš pravdu možná ne podívám sa na to

Nauka o Trojici: Necelých 300 let potom, co byla Bible dokončena, jeden zastánce Trojice přidal do 1. Jana 5:7 tato slova: „Na nebi: Otec, Slovo, a Duch svatý, a ti tři jedno jsou.“ Ta se ale v původním textu nevyskytovala. Znalec Bible Bruce Metzger poznamenává, že tento dovětek se „od 6. století stále častěji objevoval v rukopisech napsaných ve staré latině a také v [latinské] Vulgátě“.

díky obrovskému množství rukopisů, které jsou dnes k dispozici, můžou znalci Bible najít chyby. Duchovní například po staletí učili, že jejich latinské rukopisy Bible odpovídají původnímu textu, včetně slov vložených do 1. Jana 5:7, o kterých jsme se už zmínili. Tato slova se dostala i do některých českých Biblí, například do známé Bible kralické. Co ale odhalily jiné rukopisy? Bruce Metzger napsal: „Slova přidaná do [1. Jana 5:7] chybí ve všech starých rukopisech (v syrštině, koptštině, arménštině, etiopštině, arabštině a staroslověnštině) kromě latiny.“ Většina současných českých překladů proto tato slova neobsahuje.

V 19. století téměř všechny překlady Bible obsahovaly v 1. Jana 5:7 podvržený trinitářský dodatek. Ten se však v nejstarších řeckých rukopisech nevyskytuje. Není ani v Pešitě, což dokazuje, že se opravdu jednalo o svévolný zásah do biblického textu.

a co slov Jehova ,které se objevilo poprvé v 15ctém století a Jehovisti ho oprášili ve svém PNS?

V EP tento dodatek není, ten používej a ne PNS

Ekumenické Bibli žádný dodatek není, chtěla jsem to sem dát včera ale nestihla jsem.

Jsem nevzdelany, to je všechno!!!

Nevzdelany je nejvic Jonathan!
Zajěte koleje, naučené fráze a nepřemýšlet! Uved, který vers je v PNS přeložen špatně! Pokud žádný nemáš, tak jedeš jenom na předsudky!

V ROCE 1902 časopis The Presbyterian and Reformed Review informoval o překladu Bible, který vyšel v roce 1901 a je označován jako American Standard Version. Byla to revidovaná verze překladu King James Version pocházejícího ze 17. století. Článek v časopise pojednával o tom, jak žádoucí bylo, aby se v tomto revidovaném anglickém překladu důsledně používalo Boží jméno Jehova:

„Nechápeme, jak je možné, že existují rozdílné názory na oprávněnost tohoto kroku. Je to Pánovo osobní jméno, pod nímž se On sám rozhodl být znám mezi svým lidem. Škoda způsobená přepisem jména do popisného titulu se nám zdá být nezměrná. Samozřejmě se diskutuje o tom, jaká je pravá podoba tohoto jména, a nikdo nepředpokládá, že touto pravou formou je ‚Jehova‘. Pro anglického čtenáře však má hodnotu pravé formy a byl by to pouze projev pedantství nahradit ji formou Jahve nebo jakoukoli jinou více či méně přesnou formou, kterou dnes učenci používají. Pokládáme to za nemalý přínos pro anglického čtenáře Starého zákona, že poprvé se bude moci v tomto oblíbeném překladu důsledně setkávat s ‚Jehovou‘ a poznat, co všechno ‚Jehova‘ pro svůj lid znamenal a udělal.“

Jonatan ma asi vyšší vzdělání, než následující odbornici:
EDGAR J. Goodspeed, překladatel řeckého „Nového zákona“ v An American Translation, napsal ve svém dopise z 8. prosince 1950 v souvislosti s Křesťanskými řeckými písmy — Překladem nového světa toto: „Zajímá mne misijní práce vašich lidí a její celosvětový rozsah a tento nenucený a mocný překlad se mi velmi líbí. Projevuje se v něm ohromná škála zdravých a vážných vědomostí, jak mohu dotvrdit.“

Znalec hebrejštiny a řečtiny Alexander Thomson napsal: „Překlad je zřejmě dílem zkušených a bystrých učenců, kteří se snažili odhalit tolik pravého smyslu řeckého textu, kolik jen angličtina může vyjádřit.“ (The Differentiator, duben 1952, strany 52–57)

Profesor Benjamin Kedar, izraelský znalec hebrejštiny, v roce 1989 řekl: „Ve svém lingvistickém bádání ve spojitosti s hebrejskou Biblí a překlady se často uchyluji k anglickému vydání toho, co je známo jako Překlad nového světa. Přitom se stále utvrzuji v názoru, že toto dílo zrcadlí poctivou snahu dobrat se toho nejpřesnějšího porozumění textu, jaké je možné.“

Jeden z mnoha problémů, před kterým stojí překladatel Bible, je přesnost. Je překlad stejně zřetelný jako originál? Bere ohled na odstín jednotlivých slov originálu? Mnoha překladům v tomto ohledu něco chybí. Jsou například dvě řecká slova, která většina překladů podává jako „pomazat“, totiž aleipho a khrio. Kdykoli se objeví slovo aleipho, vždy se vztahuje na tělesné použití oleje nebo masti, jako třeba po koupeli nebo u nemocného či mrtvého. (Mat. 6:17; Mar. 6:13; 16:1; Luk. 7:38, 46; Jak. 5:14) Avšak slovo khrio je používáno pouze v duchovním, svatém a obrazném neboli symbolickém smyslu, a proto mu vhodně odpovídá české slovo „pomazat“. Tak je tomu např. u Lukáše 4:18, kde čteme: „Jehovův duch je na mně, protože On mne pomazal, abych oznámil dobré poselství chudým.“ Kromě Překladu nového světa (NS) činí pouze málo biblických překladů — pokud to vůbec činí — důsledný rozdíl mezi těmito dvěma slovy.

A teď tvoje priklady Jonatane!!!!

Nejaké tí uvedu:
Tímto slovem je v Kralické bibli (i v katolické Bibli české a v některých dalších překladech) někdy přeloženo hebrejské slovo šeʼólʹ a řecké slovo haiʹdes. Slovo „peklo“ je v Kralické bibli 23krát přeloženo ze slova šeʼólʹ a 9krát ze slova haiʹdes. Tento překlad však není důsledný, protože slovo šeʼólʹ je v něm také 36krát přeloženo jako „hrob“, 2krát jako „propast“, 1krát jako „jáma“, 1krát jako „smrt“ a 1krát jako „zem“. Katolická Bible česká (vydání z roku 1921) překládá slovo šeʼólʹ 39krát jako „peklo“, 13krát jako „podsvětí“, 8krát jako „hrob“, 3krát jako „smrt“, 1krát jako „věčnost“, 1krát jako „podzemí“ a 1krát jako „onen svět“.

Prekladaj si, jak se jim kde hodí....

Stejne nedusledny je Ekumen:
V Ekumenickém překladu bylo původní hebrejské slovo šeʼólʹ 61krát přeloženo jako „podsvětí“, 3krát jako „hrob“, 1krát jako „hlubiny“ a 1krát jako „říše mrtvých“. Řecké slovo haiʹdes v Křesťanských řeckých písmech je v tomto překladu 4krát přeloženo jako „říše smrti“, 2krát jako „peklo“, 2krát jako „propast“, 1krát jako „hrob“ a 1krát jako „svět mrtvých“ a řecké slovo Geʹen·na je na všech místech přeloženo jako „peklo“ nebo „ohnivé peklo“.

no jo, to máš nějaké patolízaly SJ co vychvalují slovo Jehova.
Jenže před 2000 lety Jehovu nikdo neznal.

To dělá každý, proto je dobré nahlížet do všech překladů..

Jan 1:1
Překlady:
NS: Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo bohem.
EP: Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha , to Slovo bylo Bůh.
KB: Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.
R: Ev arch iv o Äoyo, icn o ?,.oyoç iv ipoc 'iov Oeov, icn OF-oç iv o Äoyo.
II. Rozbor textu a komentář:
...in OFOÇ ~v o Äoyo~
Substantivum O~~~ (Bůh) je v poslední části biblického textu bez určitého členu o. +Podobně je tomu však i na jiných místech, kde se jednoznačně píše o Bohu Otci, aniž by substantivum OF-oç bylo označeno určitým členem o:
Mk 12,27 oiic etv OF-oç veicpow - není Bohem mrtvých
L 20,38 OF-o; öe oiic ec'rv veicpaw - přece není Bohem mrtvých
J 8,54 ov wa~ ÄEyEIE oti OF-oç rI,10v etv - o němž vy říkáte, že je to váš
Bůh
Fp 2,13 OF-oç yap etv o evepyow ev iuv - neboť je to Bůh, který ve vás
působí
Zd 11,16 öio oiic eacvein aixiouc o OF-o; OFoç ElwcaÄao9al. aowv - proto
sám Bůh se nestydí nazývat se jejich Bohem
+Nebo se vyskytuje v témže kontextu dvakrát, jednou s určitým členem o a podruhé bez něho:
J 3,2 pal3l3, o~öciev oti wio OeoD eÄ~ÄiOc~ ö~öaciaÄo~ ... eav un 11 o
OF-oç jizť aioD - Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha ... není-li Bůh s ním
J 13,3 1cn oti wio OeoD eÄOev 1cn ipoc 'iov Oeov WXyE~ - a že od Boha
vyšel a k Bohu odchází
R 1,21 öoii. yvov'ec 'rov Oeov ouX Oeov oc eöoacav - poznali Boha, ale
nevzdali mu čest jako Bohu
1 Te 1,9 ia~ iwc EIEpEIjJa'E ipoc 'rov Oeov aiw 'wv aöoÄov öoDÄEDav
Oeo ~ovit ic(xt aÄiOvo - a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a skutečnému
1 Pe 4,11 a '~~ ÄaÄa, cç Äoyux OeoD ... cç e~ ~~~~oç nv xopnya o OF-OÇ - kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží ... ať to činí ze síly, kterou dává Bůh

V řecké gramatice není neurčitý člen, jak je tomu například v angličtině (a, an). Rečtina používá pouze určitý člen o (v angličtině the), ale jak vidíme z výše uvedených příkladů, v novozákonních spisech neplatí, že pokud určitý člen chybí, musíme chápat substantivum obecně, ve smyslu nějaký z různých možných. Absence určitého členu před slovem OF-oç rozhodně neznamená, že máme tento pojem chápat jako nějaký bůh, odlišný od Všemohoucího Boha, Hospodina. Ve skutečnosti přijmout názor, že Ježíš Kristus je nižší, menší bůh, je v radikálním rozporu s monoteistickým křesfansko-judaistickým učením. Bible jasně tvrdí o Hospodinu:
„...jsem jedině já, jiný bůh vedle mě není.“ Dt 32,39
„Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není.“ Iz 45,5 Je-li Ježíš Kristus BŮH, musí být buď pravý nebo falešný. Ale dělat z Krista menšího pravého boha je proklamací polyteismu.
Kdyby chtěl apoštol Jan touto gramatickou vazbou pouze říci, že Logos je božský (v adjektivním smyslu), jak tvrdí dále svědkové Jehovovi, mohl přímo použít řeckého adjektiva -8eu~ , které se vyskytuje v NZ ve 3 případech:
Sk 17, 29 'o Oaov aVai. ojioiov - božstvo se podobá něčemu
2 Pe 1,3 'c Oeux~ ö~vctEo~ aioD — jeho božská moc
2 Pe 1,4 va dia 'oiov yevicOe OF-t(xç iowovo~ ~nXEc~ - abyste se tak
stali účastnými božské přirozenosti

• Následující příklady dokazují, že Ježíš Kristus je přímo označen jako ten pravý Bůh - jasně specifikován určitým členem - o OF-oç:

J 20,28 o icipoc mou 1cn o OF-oç mou - Můj Pán a můj Bůh!
Mt 1, 23 'o ovojia aioD E avoi~Ä ... pRO' rI,10v o OF-oç - dají mu jméno
Immanuel ... „Bůh s námi“
Žd 1,8 ipoc öe 'wv iflov. o Opovoç cou o OF-oç - o synovi však: „Tvůj trůn,
Bože
III. Zhodnocení:
Svědkové Jehovovi tvrdí ve své publikaci „Měl bys věřit v trojici?“: „Vyžaduje tedy kontext u Jana 1:1 neurčitý člen? Ano, protože celá Bible dosvědčuje, že Ježíš není všemohoucí Bůh. ... Nazývat Jehovu Boha „všemohoucím“ by mělo pramalý význam, kdyby neexistovali jiní, kteří se také nazývají bohové, ale mají nižší nebo podřízené postavení.“ (str. 28)
Tato spekulace vychází z jejich předpojaté teologie, která striktně odmítá Kristovo božství. Svým překrouceným překladem dávají čtenáři vlastní výklad textu, který hrubě přehlíží závažné gramatické argumenty. Degradovali Ježíše Krista na nižšího boha, a tak sami ze sebe učinili polyteisty. Celý kontext Janova evangelia však jasně ukazuje na božství Ježíše Krista, a tím odmítá jakékoli gnostické spekulace o nižším bohu - je uctíván (9,38), dává věčný život (10,28), je totožný s Hospodinem (12,39-41x Iz 6,8-10).
xxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Jan 1:18
I, Překlady:
NS: Žádný člověk nikdy neviděl Boha, jediný zplozený bůh, který je v Otcově náručí, ten jej vysvětlil.
EP: Boha nikdy nikdo neviděl, jednorozený Syn (pozn. jednorozený Bůh), který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.
KB: Boha žádný nikdy neviděl, jednorozený ten Syn, kterýž jest v lůnu Otce, onf vypravil.
R: Oeov ou&tç E(OWCEV 7W)7IOE .‚lovoyevrl OF-OÇ o aw 'iov icoÄiov tou iXipoc eiavoc eyc(Xio.
II, Rozbor textu a komentář:

1. jovoyev~~ OF-oç — jednorozený Bůh

Tato obdoba je doložena nejlepšími řeckými manuscripty (např. Codex Sinaiticus, Codex Vaticanus, Codex Ephraemi, Codex Regius), včetně Bodmerova papyru a některých raných verzí (koptické a syrské). Potvrzují ji někteří z raných církevních otců jako např. Ireneus, Clement Alexandrijský, Origen.
Toto znění textu doloženo daleko věrohodněji než druhá verze.

2. jovoyev~~ iioc — jednorozený Syn

Tato obdoba pochází z pozdější doby, nachází se ve starých latinských a syrských textech, také v Codexu Alexandrinus. Je známá raným církevním otcům jako např. Athanasius, Clement, Hippolytus.

3. význam slova – govoyF-vllç

Toto slovo se vyskytuje v Novém zákoně celkem 9x.
Lukáš: 3x
7,12 (naimská vdova) jediný syn matky – govoyF-Vllç utoçcil ' 'i7u aioi
8,42 (Jairova dcera) jedinou dceru – ODya'~p govoyF-vllç
9,38 (posedlý chlapec) jediné dítě – govoyF-vllç jio
Židům: 1x
11,17 (Abrahám o Izákovi) jediného syna – 'wv ‚lovoyevrl
Jan: 5x
1,14 öoav oc jovoyevoi~ para ia'poc – slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn
1,18 jovoyev~~ iioc – jednorozený Syn
3,16 'wv jovoyev~ – jediného Syna
3,18 tou jiovoyevouc iioi tou OFoD – jednorozeného Syna Božího 1. J 4, 9 'wv ‚lovoyevrl – jediného Syna

• Výklad slova „monogenés“ podle Svědků Jehovových:

„Takže život Ježíše, jednozplozeného Syna, měl svůj počátek. A všemohoucí Bůh může být právem nayván jeho zploditelem, čili Otcem, ve stejném smyslu, v jakém zplodil syna pozemský otec, například Abraham. (Hebrejcům 11:17) Když tedy Bible mluví o Bohu jako o „Otci“ Ježíše, myslí tím, co říká – že jsou dva samostatní jedinci. Bůh je starší. Ježíš je mladší – věkem, postavením, mocí i poznáním.“ (Měl bys věřit v trojici?, str. 16)
Zásadně používají pro překlad tohoto termínu spojení „jediný zplozený“. + Biblický pohled na slovo „monogenés“:
Podle „The Complete Word Study Dictionary – NT“ toto slovo znamená jedinečný, jediný svého druhu, jediný. Pokud se vztahuje na lidské vztahy v rodině, znamená jeden jediný (syn, dcera), v případě Abraháma a Izáka ale nese význam jedinečný v postavení (jako vyvolené dítě, nositel požehnání podle Božího zaslíbení v Gen 22, 18).
Toto slovo použité v souvislosti s Ježíšem popisuje vztah Ježíše k Bohu Otci, představuje Ježíše jako toho jedinečného, jediného (mónos) svého druhu (génos) .
Popisuje synovství, které Kristus vlastní, ale ne proces, kterým by se takový vztah uskutečňoval. Kristus je Boží Syn svým postavením, jen On je takový a nikdo jiný.
Nazývá Boha Otcem po svém (J 5,18), nikdy nemluví o Otci jako o společném Otci svém a věřících (J 20,17). Nikdy není nazván ieicvov OeoD (dítě Boží), jako jsou nazýváni věřící (J 1,12, 1. J 3,1,2).
III, Zhodnocení
Ježíš Kristus je jedinečný Bůh nade všemi (Ř 9,5), věčný, nikdy nestvořený Boží Syn, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných (Mi 5,2), prožívá unikátní přízeň a požehnání od svého Otce (Zi 1, 4.5).
Pokud Svědkové Jehovovi chtějí srovnávat vztah Ježíše Krista a jeho Otce se vztahem lidského otce a syna a na tomto základě odvozovat, že je tedy stvořen, pak ale stejně pragmaticky musí nutně přijmout myšlenku, že Ježíš musí mít i nebeskou matku. Což je naprosto heretický závěr.
Chápání Krista jako stvořené bytosti však není novým učením, ale moderní formou arianismu, který byl už v raných dobách odmítnut církevními otci r. 325 na koncilu v Nicaei.
Svědkové Jehovovi si pro svůj překlad biblického textu J1,18 sice vybrali předlohu řeckého textu jiovoyev~~ Oeo~, ale stejně jako u J 1,1 ignorují božství Ježíše Krista a degradují ho na nižšího boha, jinou stvořenou bytost
xxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxx
Jan 8:58

I. Překlady:
NS: Ježíš jim řekl: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Dříve než Abraham začal existovat, byl jsem já.“
NS: ... before Abraham came into existence, I have been. (angl.)
EP: Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.“
KB: Rekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prvé nežli Abraham byl, já jsem.
R: EUtEV (Xinotç I1coç av av ÄEyú ugtv, ipw Aaaji yEVEO9(xt EQ) E1JIL
II. Rozbor textu a komentář ... EO) E1U

1. Výklad podle Svědků Jehovových

„Výraz u Jana 8:58 je docela jiný než ten, který je použit ve 2. Mojžíšově 3:14. Ježíš je nepoužil jako jméno nebo titul, ale jako způsob vysvětlení své předlidské existence ... Ježíšova přirozená odpověď byla říci pravdu o svém věku. Proto jim tedy oznámil, že byl ‚naživu, než se narodil Abraham‘.“ (Měl bys věřit v trojici? (str. 26)

2. Biblický pohled na text:

Sloveso „eimi“ je v1. os. sg. ind. préz. V řecké gramatice neexistuje perfektní tvar slovesa „být“, takže anglický překlad „I have been“ je naprosto nesprávný a vykonstruovaný. Jediný legitimní překlad tohoto spojení je „já jsem“.
Ježíš použil termín „já jsem“, aby se tak identifikoval s Bohem Jahve, který se představil Mojžíši v Ex 3,14 jako „JSEM, KTERÝ JSEM“. V Septuagintě: „Eyo EiU o ow.“ – identické s J 8, 58.

• Další příklady použití termínu „ego eimi“:

J 8, 24: Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších.
... ~~ EiIE oti EyO Ei~U....
J 8, 28 : Teprve až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám
od sebe nečiním nic ...
...yCcecOe oti EyO EiU. ...
J 18, 5.6.8: (na otázku: Koho hledáte?) „Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“ Rekl jim: „To jsem já“. ... Jakmile jim řekl „to jsem já“ (eyo ajn), couvli a padli na zem. Ježíš odpověděl: „Rekl jsem vám, že jsem to já.“ (eyo eiju )
J 4, 26; 6, 35.48.51; 8, 12; 10, 7.1.14; 11, 25; 14, 6; 15,1.5
Když Ježíš používá u Jana spojení „ego eimi“, má tento výraz mimořádný teologický význam, Ježíš Kristus je identický se Všemohoucím Bohem. Proto

vojáci, kteří přišli zatknout Ježíše couvli a padli na kolena, když jim Ježíš řekl, kdo je.
Jméno „JSEM, KTERÝ JSEM“ vyjadřuje myšlenku, že Jahve vždy existoval, nebyl nikdy zrozen, nikdy nezemře, je věčný. „...Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“ (Zj 4, 8b) Bůh aktivně manifestuje svou existenci, je dynamický, zapojen do života svého lidu.
Je zřejmé, že Ježíš v tomto kontextu u J 8,58 nepoužívá „ego eimi“ jako odkaz na svůj věk, ale na svou identitu. On je ten, který věčně existuje sám od sebe, bez počátku, je starší než Abrahám. Ale to není primární sporná otázka. Tady Ježíš reaguje na znepokojení židů, kteří chtějí vědět, KDO je.
J 8, 25: „Rekli mu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš jim odpověděl: „Co vám od začátku
říkám.“
J 8, 53: “Co ze sebe děláš?”
Nakonec ho ve v.59 začínají kamenovat, protože jeho jasnou proklamaci o jeho božství považují za vrcholné rouhání. (Lv 24, 16) Pouhý fakt, že je starší než Abraham by nebyl legálním důvodem ke kamenování.
Podobně i u Marka 14, 61-64: „Opět se ho velekněz zeptal: ‚Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?‘ Ježíš řekl: ‚Já jsem.‘ ... Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: ‚Nač ještě potřebujeme svědky? Slyšeli jste rouhání. ... Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti.‘“
III. Zhodnocení:
U Jana 13,19 je psáno, Ježíš řekl svým učedníků věci předem, „...abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to.“ (oti EY0 ~~~~)
Jedině Bůh Jahve zná budoucnost předem, takže Kristovi učedníci potom v budoucnosti, až se Jeho předpovědi naplní, poznají, že jejich Mistr Ježíš Kristus je totožný s „JSEM, KTERÝ JSEM“, Bohem Jahve.
Svědkové Jehovovi záměrně překroutili toto místo Písma, navzdory tomu, že proti nim mluví pádné biblické a gramatické důvody. Odmítají božství Krista, přestože je z Písma naprosto jasné, že Jahve a Ježíš Kristus jsou identičtí:
lz 48, 12: (Hospodin) „Já, já jsem ten první, já jsem ten poslední.“
LXX: „Ey0 Ei~U ipo~oc 1c~~ Ey0 Ei~U El~ 'iov a~~va “
Zj 1, 17 (Ježíš) „Já jsem první i poslední,“
„E~O) E1~U ~~i)1O~ 1C~~ ecy~aio~“

xxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxx
a takto mohu pokračovat stále dál a dál

To je katolické patolizalstvi, když chceš své dokazování založit na nadavkach, jak ne u katoliku dobrym zvykem.....
Celá přidaná věta o trojici, je vaše zoufalost......
Všimni si však, že i zde dává kontext podklad pro správné porozumění. I Kralická bible říká: „To Slovo bylo u Boha.“ (Kurziva od nás.) Ten, kdo je „u“ nějaké jiné osoby, nemůže být totéž, co ta osoba. Ve shodě s tím poznamenává Journal of Biblical Literature vydávaný jezuitou Josephem A. Fitzmyerem, že kdyby se závěr textu Jana 1:1 vykládal jako „ten“ Bůh, „odporovalo by to předešlé větě“, která říká, že Slovo bylo u Boha.

Všimni si také, jak tuto část verše uvádějí jiné překlady.

1808: „A to slovo bylo bohem.“ Nový zákon ve zlepšené verzi, na základě Nového překladu arcibiskupa Newcoma: s opraveným textem, angl.

1864: „A bohem bylo to slovo.“ Zdůrazněný diaglott, meziřádkové čtení, od Benjamina Wilsona, angl.

1928: „a Slovo byla božská bytost.“ La Bible du Centenaire, L’Evangile selon Jean, od Maurice Goguela.

1935: „A Slovo bylo božské.“ Bible — americký překlad, od J. M. P. Smithe a E. J. Goodspeeda.

1946: „a božského druhu bylo to Slovo.“ Das neue Testament od Ludwiga Thimma.

1950: „A Slovo bylo bohem.“ Překlad nového světa Svatých písem.

1958: „A to Slovo bylo Bohem.“ Nový zákon od Jamese L. Tomaneka.

1975: „A Bůh (neboli božského druhu) bylo to Slovo.“ Das Evangelium nach Johannes od Siegfrieda Schulze.

1978: „A bohu podobného druhu byl Logos.“ Das Evangelium nach Johannes od Johannese Schneidera.

U Jana 1:1 se dvakrát vyskytuje řecké podstatné jméno theos (bůh). První výskyt odkazuje na všemohoucího Boha, u něhož bylo Slovo („a Slovo [logos] bylo u Boha [tvar theos]“). Tento první theos má však u sebe slovo ton, což je tvar řeckého určitého členu, který ukazuje na zřetelnou totožnost, v tomto připadě všemohoucího Boha („a Slovo bylo u [toho] Boha“).

Zato před druhým theos u Jana 1:1 žádný člen není. Doslovný překlad by tedy zněl „a bůh bylo to Slovo“. Viděli jsme však, že mnohé překlady toto druhé theos [přísudkové podstatné jméno] překládají jako „božské“, „bohu podobné“ nebo „bůh“ s neurčitým členem („a“, „ein“). Co je k tomu opravňuje?

Řečtina koiné měla určitý člen, ale neměla neurčitý člen. Když tedy před přísudkovým podstatným jménem nestojí určitý člen, může být neurčité. Záleží na kontextu.

Journal of Biblical Literature říká, že výrazy „s anarthrózním [bez členu] přísudkem, který předchází sloveso, mají význam především kvalitativní“. Jak poznamenává Journal, naznačuje to, že logos může být přirovnán k bohu. O textu Jana 1:1 se tam také říká: „Kvalitativní platnost přísudku je tak výrazná, že na podstatné jméno [theos] nelze pohlížet jako na určité.“

Jan 1:1 tedy osvětluje kvalitu, vlastnost Slova, že je „božské“, „bohu podobné“, že je to nějaký „bůh“, ale ne všemohoucí Bůh. To je v souladu s celou Biblí, která ukazuje, že Ježíš, zde nazývaný „Slovo“ ve své úloze Božího mluvčího, byl poslušný, podřízený, vyslaný na zem svým nadřízeným, všemohoucím Bohem.

A mohu pokračovat dál a dál.......
NOVÁ katolická encyklopedie nabízí tři takové „dokazující“ texty, ale přiznává také: „Nauce o Svaté trojici se ve S[tarém] Z[ákoně] nevyučuje. Nejstarší doklady v N[ovém] Z[ákoně] jsou v Pavlovských epištolách zejména v 2. Kor. 13.13 [v některých Biblích 14. verš] a v 1. Kor. 12.4–6. V Evangeliích se doklad Trojice výslovně nalézá jen v křestní formuli Mat. 28:19.“

A to se má křtít v jejich jméno a tak toho jména je spolu se všemi pokřtěnými celkem mnoho osob.

JEŽÍŠ znovu a znovu ukazoval, že je tvorem odděleným od Boha a že má nad sebou Boha, kterého uctívá, Boha, kterému říká „Otče“. V modlitbě k Bohu, totiž k Otci, mluvil Ježíš o „tobě, jediném pravém Bohu“. (Jan 17:3) U Jana 20:17 řekl Marii Magdaléně: „Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.“ (Petrů) V 2. Korinťanům 1:3 potvrzuje apoštol Pavel tento vztah: „Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista.“ Protože Ježíš měl Boha, svého Otce, nemohl zároveň být tím Bohem.

Apoštol Pavel mluvil bez výhrad o Ježíši a o Bohu jako o zřetelně rozlišených: „Pro nás přece jest toliko jeden Bůh, Otec. . . a jeden Pán, totiž Ježíš Kristus.“ (1. Korinťanům 8:6, Sýkora) Apoštol ukazuje rozdíl, když se zmiňuje o „přítomnosti Boha a Krista Ježíše a vyvolených andělů“. (1. Timoteovi 5:21, Revised Standard Common Bible) Stejně jako mluví Pavel o Ježíšovi a o andělech jako vzájemně rozlišených v nebi, jsou rozlišeni Ježíš a Bůh.

Významná jsou i Ježíšova slova u Jana 8:17, 18. Říká: „Ve vašem vlastním Zákoně je. . . napsáno: ‚Svědectví dvou lidí je pravé.‘ Jsem to já, který svědčím o sobě, a svědčí o mně Otec, který mne poslal.“ Ježíš zde ukazuje, že on a Otec, totiž všemohoucí Bůh, musí být dvě odlišné bytosti; jak jinak by totiž mohli být oběma svědky?

Ježíš dále ukázal, že je odlišnou bytostí od Boha, slovy: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.“ (Marek 10:18, EP) Ježíš tedy říkal, že nikdo není tak dobrý jako Bůh, ani sám Ježíš. Bůh je dobrý způsobem, který jej odděluje i od Ježíše.

Tohle nemohl říct Bůh!!!!!

JEŽÍŠ nejednou pronášel výroky jako: „Syn nemůže sám ze sebe konat nic, ale jen to, co vidí konat Otce.“ (Jan 5:19, Petrů) „Vždyť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal.“ (Jan 6:38) „Co učím, není mé, ale patří tomu, který mne poslal.“ (Jan 7:16) Není ten, kdo posílá, nadřazen tomu, kdo je poslán?

Tento vztah je zřejmý z Ježíšova podobenství o vinici. Přirovnal Boha, svého Otce, k majiteli vinice, jenž odcestoval a nechal ji ve správě pěstitelů, kteří představovali židovské duchovenstvo. Když později majitel poslal otroka pro nějaké plody vinice, pěstitelé otroka zbili a poslali ho pryč s prázdnou. Pak poslal majitel druhého otroka, později třetího, a oběma se dostalo stejného přijetí. Nakonec řekl majitel: „Pošlu svého milovaného syna [Ježíše]. Snad si ho budou vážit.“ Ale zkažení pěstitelé řekli: „‚To je dědic, zabijme ho, aby dědictví připadlo nám.‘ Nato ho vyhodili ven z vinice a zabili ho.“ (Lukáš 20:9–16) Tak Ježíš znázornil své postavení toho, kdo je Bohem poslán, aby konal Boží vůli, stejně jako otec posílá poddajného syna.

Následovníci na Ježíše vždy pohlíželi jako na poddajného Božího služebníka, ne jako na někoho rovného Bohu. Modlili se k Bohu ohledně „tvého svatého služebníka Ježíše, kterého jsi ustanovil Mesiášem“, „aby se skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše dála uzdravení a zázraky a divy“. — Skutky 4:23, 27, 30, Petrů.