Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

To jsem si myslel v devadesátkách, byl to omyl....Střední Evropa neexistuje....

Geografický střed Evropy je kdesi poblíž Charkova.

A existuje vůbec Evropa?

Střední Evropa byl politický i kulturní fenomén od středověku až po druhou světovou válku. V letech 1918 - 1945 Střední Evropa postupně zanikala a poté byla rozdělena mezi východ a západ. Taky úsilím našich výtečníků, třebas Masaryka.
Pojem Západ je produktem bipolárního uspořádání světa. Podobně i Východ.
Do západní Evropy se před rokem 1945 počítaly státy na západ od Rýna, Německo se dotehdy počítalo do Střední Evropy.
Po roce 1989 svitly naděje na obnovení Střední Evropy, jenže státy, které kdysi tvořily její základ, Rakousko a Německo se k této minulosti odmítly vracet. Česko-Slovensko se rozpadlo vlivem podobných sil, které rozložily Rakousko-Uhersko. Myšlenka která by mohla integrovat země bývalé Střední Evropy dohromady dávno vyšuměla. Osud Viszegrádu je toho dokladem.
Rakousko a Německo jsou pro myšlenku Střední Evropy ztraceny již dávno a zbylé státy nacházející na území bývalé Střední Evropy tak mají jen dvě možnosti. Integrovat se do EU, anebo do Ruska.
Integrace České republiky do západní Evropy je problematická, protože k západu nás v minulosti pojila katolická církev, evropská aristokracie (třebas takoví Lichtensteinové) a (sudetští) Němci. To vše v minulém století dostalo pořádně na frak. Jak orientace na Západ oslabovala, tak posilovala orientace na východ. A to už od časů národního obrození.
EU, pokud chce přežít, tak se musí orientovat na posílení své integrace a nepřijímat další státy jako Ukrajinu či země na Balkáně. Poměry u nás a třeba na Slovensku či v Maďarsku by měly evropské státníky probudit ze snu o velké Evropě.

Jasně, ale po pádu železné opony, během jejíž existence jsme byli taženi na Východ, jsme se opravdu ocitli mezi tím Východem a Západem. Generace, které byli tímto tažením ideologicky ovlivněny a je v nich tedy chtě nechtě přítomna určitá reminiscence, postupně vymírají a myslím, si, že my Češi máme s postupem času čím dál více blíž k Západu než k Východu. Přispívá k tomu i chování Ruska. My se s hordama z asijských stepí neidentifikujeme, necítíme s nimi žádnou příbuznost. Jejich kultura nás taky neoslovuje tolik, jako ta Západní.

V roce 1945 se k nám sovětská armáda dostala vlastně náhodou. Do Čech až po pádu Berlína. Na Moravu SSSR pronikl ve válečných operacích podobně jako ve 13.století Tataři ve svém tažení na západ Evropy poté co byli poraženi u Lehnice.
České země jsou příliš zakousnuty do západu Evropy. To je zřejmé třebas na železniční mapě Evropy v takovém Holandsku. Z východní Evropy je do mapy železniční sítě zahrnuta jen Česká republika. Asi kvůli Rakousku, které tam chtěli mít.

Jo to je pravda, sovětská armáda šla nejdřív dobýt Berlín a pak až se usmyslila osvobodit zbytek Evropy.

Kontrola Rudé armády nad hlavními městy 2. SV.
Budapešť: 2.1945
Vídeň: 13.4.1945
Sarajevo: 4.1945
Brno: 26.4.1945
Praha: 9.5.1945
Berlín: 2.5.1945
Ukázka důvěryhodnosti tvých slov. Jistěže to není jediná tvoje trapnost. Za mých mladých let se takovým lidem říkalo. "Hovno víš a chtěl bys pomník".

Součet je klasickej chciválek pitomec. Není divu že je i jednostrannej. To obvykle pitomci bývají,to už by jsi měl vědět.

Budapešť: 2.1945
Vídeň: 13.4.1945
Sarajevo: 4.1945 - partyzánskými jednotkami, ne rudou armádou
Brno: 26.4.1945 - je hlavní město čeho?
Praha: 9.5.1945 - za pomoci pražského povstání asi o 4 dny později, než ji mohli osvobodit američani
Berlín: 2.5.1945 - no čili 7 dní před Prahou. pokud neměli to hlavní město "v cestě", nechali to "na potom"

O osvobození Prahy vznikly po roce 1945 pohádky. Jakože sovětští vojáci uslyšeli volání pražského rozhlasu a vyrazili na pomoc.
Sovětští vojáci však měli jiný cíl než Prahu. Mosty přes Labe a Vltavu aby Schornerova armáda Mitte, rozmístěná ve východních Čechách, neuprchla k Američanům.

A jak to odporuje tomu, co jsem napsal?

To zřejmě nikdy nepochopíš, to je na tebe zjevně příliš složité.

Aha, takže nijak.

Vitásku, nerozlišoval bych Evropu geograficky, to bychom se dostali do problému, co je jižní Evropa a co severní, řekněme Skandinávie. I mezi ni kdysi existovalo cosi jako opona, zejména když Švédové válčili jak pominutí anebo kdy víc než 200 let existoval poměrně silný stát Polsko-litevské království.

Rozdělení Evropy je dáno křesťanským kultirním prostorem a to následkem rozpadu Říše římské, kdy se křesťanství rozdělilo na část západního obřadu a část východního obřadu. Do toho patří i pravoslaví a všech křetanských církví a komunit je kolem 300, zdaleka nejde jen o konfesi římskokatolickou.

Ale to rozdělení na východní a západní Evropu už manifestuje případ tzv. slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří jednak vůbec nebyli Slované, a jednak šířili učení východního obřadu. Podle toho taky dopadli. Podle mne ta kulturní hranice Evropy je dána i existencí západního pravoslaví, které je například v Srbsku. Na základě křesťanské kultury může cosi jako velká Evropa či evropská konfederace vzniknout, za účasti moslimského vlivu ovšem nikoliv.

Dnes se vytváří kulturní hranice nová a to je inspirací pro militantní islám, který převládá na Blízkém východě a na Kavkazu. Šíří se rychleji než za Osmanské říše a pokud se křesťanský svět zavčas nevzpamatuje a nevrátí ke svým ideiím, bude islamizován tak jako kdysi Balkán. Ovšem celý ten vývoj je na generace a vidle do toho hodili především komunisti všech druhů svým bojem proti náboženství, když nabízeli jeko jedinou víru jenom tu svou, komunistickou.

Geografie nejsou jen hory, moře a řeky, ale taky pocity lidí.
Rusku se dnes vnímá jako země na východě Evropy, jenže před nějakými 400 lety se o ní mluvilo jako o zemi na severu Evropy. Za východ Evropy se tehdy bralo Turecko.

V prostoru dnešní České republiky nedošlo v minulosti jen ke střetu západu s východem, ale taky severu s jihem. Třebas za 30.leté války na Bílé Hoře. Z obou střetů pak došlo k rozdělení Evropy a taky vzniku mýtů o tom, že kdosi rozhodl "za nás". Na Jaltě, ve Vestfálsku.
Masaryk a jeho lidé vytvořili báji o kontinuitě husitů s českými bratřími táhnoucí se až k národnímu obrození a národ si tak,navzdory útlaku po Bílé Hoře, zachoval protestantský charakter. Tento výklad ve své době oslovil hodně lidí, dnes z něj v odborné veřejnosti vychází málokdo.
Realitou totiž je že při střetu mezi katolicismem a protestantismem na hranici slovanského a germánského etnika uspěl u Slovanů katolicismus. Nejen v Čechách, ale taky v Lužici, ve Slezsku...
Podobné mýty se vytvářejí i v případě střetu mezi východem a západem.