ne déle spát, ale mít delší sen... sám mám na sobě odzkoušeno, že člověk může být ve snovém čase celá desetiletí, dlouho předtím, než se daná situace odehraje v reálu... jako malý kluk jsem měl jednu noční můru za druhou a byly to opravdu chuťovečky (plavání v lávě ap.), později jsem se na to zaměřil a začal zkoumat sny a to nejen svoje :) postupem času jsem dospěl k názoru, že takzvaná deja-vu jsou vlastně situace ze snu, které si nepamatujeme...
Základní postulát zní - stvořil ho k obrazu svému... co si pod tím představit? Když budu uvažovat pragmaticky, tak mi to připomíná zrcadlové bludiště... tedy když je daný obraz na daném místě, tak se odráží donekonečna, jenže to má háček... my nejsme jen klasický obraz ze zrcadla - máme energii, jenže málo kdo si dokáže připustit, že bychom byli např. jako fotony - pokud bychom vzali např. světlo (laser) a na velice krátký čas, který nedokážeme ani změřit bychom posvítili jím do koule, která je zevnitř zrcadlová a následně onu skulinu po laseru zakryli co nejrychleji, atk co se uvnitř stane? Mohlo by se dané světlo odrážet do nekonečna? Asi ano (za ideálních podmínek). Jak by to asi vypadalo? Může tímto způsobem vzniknout v oné zrcadlové kouli velký třesk? I to je možné, uprostřed, kde se paprsky míjí se prostor a čas asi budou chovat dosti odlišně, než na okraji... je t ojen hypotéza, ale přemýšlím nad ní léta :)))
ale zpět ke snům... jak je možné, že člověk ve snu může vidět budoucnost, která ještě nenastala? Je možné, aby náš mozek dokázal spočítat tak složitou rovnici, tedy kde se budeme nacházet za deset, či dvacet let a jak to tam bude vypadat? Teoreticky to možné je, mozek ještě neznáme, co dovede... Ostatně využíváme dle odborníků zatím jen malou část jeho kapacity. A je možné takový náhled do budoucnosti (pomocí snu) zvrátit? Ano i ne... jisté věci se změnit dají, jiné jsou extra důležité... a nemusíme o tom ani vědět a přitom na tom závisí naše další cesta a to nejen naše, ale všech okolo...
A pokud by platilo výše uvedené (ideální zrcadlová koule), tak jsou jen dvě možnosti, buď velký třesk prolomí hranici oné koule a rozplyne se, nebo naopak k ničemu nedojde a budeme lapeni ve smyčce, která připomíná kruh(kouli), kde její obvod tvoří řetězec DNA... abyste to pochopili... kruh je složen z bodů a body jsou opět kulaté atd. už vám svitlo? v podstatě je kruh něco jako náhrdelník z perel (co do vzhledu), a my nevíme, kde se právě v tom kruhu nacházíme a co teprve ona DNA, či koule? :))
Hezké přemýšlení přeji... a omlouvám se že skáču jednou tam a jindy jinam... těžko udržím striktně samotnou nit, už i proito, že s tím souvisí mnohem víc věcí... vlastně všechno a všechno se nějakým způsobem podobá, takže ač se snažíme jak se snažíme, vždy budeme kopírovat daný stav, něco přidáme, něco ubereme, ale ve výsledku je to totéž... je to jako atom a Sluneční soustava obojí si je velice podobné a jedno zrcadlí druhé :) Otázkou je proč.