Také v Indii. Lidé hledají, i co by se ještě dalo použít a hlavně
sníst a nebo spálit. Viděl jsem v jednom dokumentu, takovou spalovnu. Místo
si nepamatuji a byl tam muž, který měl něco jako plechový kotel, seděl
vedle skládky a pálil, co mu z ní ostatní přinášeli. Dostával za to
peníze. Ekologie a skutečná bída si nikdy na ruku nepůjdou. Pak je hrozné
se na to dívat. Jsou to chudáci a my tady nevíme, co si dřív strčit do
úst a ještě si vybíráme.
Zase popravdě nevím, zdali by náš uspěchaný a nervově náročný život
chtěli měnit za ten svůj, myslím, že by si to museli vyzkoušet. Všechno
má své pro a proti. Pokud je, ale skutečný hlad, jde většinou vše
stranou.
Ta čísla jsou děsivá, ale vyjadřují, to o čem spolu píšeme. Zajímalo
by mě, kolik z těch spotřebičů bylo za určitých podmínek, v době
likvidace, ještě použitelných? Doufám si tvrdit že klidně 70 procent Jen
se jim třeba vylomila dvířka nebo praskl nějaký košíček, výplň nebo se
poškodila izolace. Bohužel to třeba nejde opravit, výrobce nedodává
náhradní díly, nebo by je musely objednat do několika týdnů až měsíců
a na to spotřebitel nemá čas (když budu potřebovat uchovávat někde
potraviny, těžko budu čekat měsíc na opravu). Pak to může být také z
jednoho kusu a nebo je oprava ve výsledku drahá, včetně posouzení, zda to
lze opravit, že si raději koupí spotřebič nový.
Eu rozhodla o tom, že spotřebiče musí jít opravit a mělo by to už platit.
Měly by tudíž být rozbíratelné a myslím, že je tam i povinnost vyrábět
10 let náhradní díly. Přiznám se, že jsem to celé nečetl a spíš
čekám na výsledek a výjimky.
Neděkuj. Třeba to sem někoho přitáhne, uvidíme:-)
Myslím ,že záběr to má značný:-))