Rozcestník >> Esoterika a záhady >> Cestou tajemna s panem LUNY

Budhismus ale nezná ani pojem prána, to je hinduistický termín. V knize Buddha a jeho učení je výslovně psáno, že budhismus popírá existenci Boha, duše, i duchovního světa. A vzpomínám si na jeden rozhovor s Dalajlamou, v němž řekl něco v tom smyslu, že nepopírá existenci těch faktorů, které se (na základě působení a prožitku) vnímají jako Božské, ale že není žádný důvod je zbožšťovat.

Oprošťování od jáství je naopak cestou vzdávání se lásky k sobě. To jáství je právě naše přehnaná láska k sobě samým, díky níž přehnaně zdůrazňujeme svou osobu (svůj význam, svou velikost). Stávat se NE-JÁ znamená vzdávat se sebe sama, tj. v zásadě nároků na svou velikost/důle­žitost, vlastnosti, schopnosti apod., jež ve skutečnosti nemáme (obecně pak veškeré touhy po uspokojení). Lidově se o tom mluví jako o zpokorňování, což je procesem ubírání na sebelásce. To ego ohraničení rozbiješ právě tímto.

Ale já toto vím co je NE JÁ učím se ho aplikovat,aby jsi uměl milovat druhé všechny bytosti, musíš právě najít vnitřně sebe tedy milovat sebe vzdát se jáství,tedy ega , vzdát se ega znamená oprostit se od všeho v tomto bytí a příprava odchodu zpět odkud pochazime odkud jsme sem přišli.Ja nezmiňuji sebe lásku,ale lásku umět milovat sebe,jinak se nedokážeme vžít k lásce k druhým ke všem bytostem.Tedy i umět se spokornit, soucítit . Je to utrpení na této strastí plné cestě v tomto bytí.Proste Samsára.

Vzdát se ega znamená vzdát se přehnané lásky k sobě. To ego je ta sebeláska.
Kauzalita je obrácená: nenajdeme sebe, dokud nebudeme milovat druhé. Tyhle procesy, vztah k druhým a prožitek sebe, jsou vzájemně svázány tak jako ty principy ping a pong.
Láska je vztah, poměr, nikoli vžití se.

Absolutní láska ke všemu bez ega,celou dobu o tom píšu,ale jinak nepoznáš lásku bezmeznou absolutní,dokud nemiluješ nepoznáš vlastní lásku.

Láska k sobě vyvstane přirozeně tehdy, když budeš milovat druhé. Cílená, zaujímaná láska k sobě je vždycky pýchou. Je to právě ta přehnaná láska (také žádné náboženství neučí, že máme milovat sebe, ale naopak, svojí lásku, své zaměření máme směřovat na druhé a od sebe odhlížet).

Jak poznáš že miluješ druhé když nevíš a neumíš milovat tak jak absolutno či mu můžeš říkat Bůh,universum.

Stejně tak jako poznám, když je nenávidím. Prožitkem citu k nim a také třeba tím, že k nim cítím soucit a s nimi svou účast.

Vidíš a milovat propojen s universem a Bohem ,tam není nenávist čistě jen láska,tu nenávist tvoří ego,neboli Mára.

Tu nenávist jsem uvedl jenom jako ilustraci situace, kdy vím co prožívam.

No,ale to prožívá vytváří negaci ego,tedy Mára.

Mára je myslím spíš tendence k jáství než ego samotné.

Mára je démon pokušitel co Buddhu sváděl, když odcházel od svého bohatství či se chtěl vzdát právě ega,se mu Mára zjevil před osvícením ,tedy zjevil,poslal své sestry aby ho svedli, když nepodlehl zkusil armádu démonů, když se nepohl Buddha,tak se před ním zjevil v podobě Buddhova já a Buddha ho klidem odehnal.

j, na to mi sedí to jáství

Řekl Marovi ty jsi mé ego ,tedy zde vidíš že vše kolem co si přitahujeme je ego,tedy jak jsi psal, když se miluješ jsi v egu,to zase tak není pravda. To by jsi musel milovat povrchně tedy, dělat si štěstí pro sebe,jako miluji se koupím si auto,a tak víš.Ale láska objevená v nás je právě bez ega,tedy když pochopíš v sobě stavy vnitřní, objevis Vnitřního člověka, můžeš dále na své lásce pracovat,tedy vnímáš vše intenzivněji a už ti láska vytvářena umělé koupy auta připadá malicherná a zjistíš že je to jen iluze.Pak aniž si uvedomis jsi propojen s Bohem, Absolutnem, či universem a tvá rozvíjející květina lotosu v tobě rozkvétá a ty tím že se o ní staráš z venčí je vidět, tvá vibrace lásky je nepřehlédnutelná že nemusíš soucítit s druhými,milovat je,ty jsi tím majákem, láskou soucitem,co z tebe jde ven a tím všem děláš radost, štěstí.

Spíš než ego bych ho nazval jástvím, i když slovo "ego" v běžné řeči označuje vlastní jáství.

Ta láska v nás se ale neobjeví jen tak sama od sebe. Ta je závislá na tvé aktivitě (tvého já). O to šlo.

Láska není narcismus.
Jde o to, co si s sebou nosíme, jako nezbytnou součást našeho bytí a co doopravdy prožíváme a dokážeme rozvíjet. Jedno bez druhého nebude.
Dva vlci v nás
Jednou vyprávěl starý indián svému vnukovi o velké bitvě, která probíhá v nitru každého člověka.
Řekl mu: „Chlapče, ta bitva v každém z nás je bitvou mezi dvěma vlky.

Jeden je zlý. Je to vztek, žárlivost, závist, smutek, sobectví, namyšlenost, hrubost, nenávist, sebestřednost a falešnost.
Ten druhý je dobrý. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, naděje, empatie, štědrost, věrnost, soucit, důvěra a víra.“

Vnuk o tom chvíli přemýšlel a potom se zeptal:„A který vlk vyhraje?“
Starý indián odpověděl:
„Thttps://www.pastorace.cz/tematicke-texty/dva-vlci-v-nasen, kterého víc krmíš...“

Ano, je pokušením, které každý máme, pokud se něčeho vzdáme příliš rychle a bez rozmyslu. Ženy si takto většinou na Nový rok dávají předsevzetí o tom, že zhubnou a pak se jim na konci roku zjeví Mára v podobě vlastního já

Mára to bude asi něco jako když se řekne že: ležíš na marách ..