Rozcestník >> Esoterika a záhady >> Cestou tajemna s panem LUNY

V Řecku jsem nebyla, ale vím, že se to tak dělá v různých zemích. Myslím, že mi to někdo říkal i o Egyptě, že se to takhle vyhazuje, protože trubky. Musí to tam docela smrdět. Být plno much všude. Jak to asi řeší, kdo ví? Zlatá kanalizace.

Tak kanalizace tam je, ale pevné exkrementy jsou jímány. Vybudovali čističky odpadních vod. Změnilo se toho hodně třeba od roku 2000. Lidé tenkrát moc úklidní nebyli. Alespoň co mohu soudit já. Dnes je to úplně jiné a Řecko je moc krásná země

Tam někde začínala civilizace, jak ji dnes známe. Na Krétě, v Mykénách, ve Spartě, v Delfách, v Olympii

Protože ses přestala smát

chacha, chichi, chocho...promiň, tatínku, ale nemohu se smát, když mi není do smíchu...

Ty budeš asi šíleně smutná princezna na hrášku

asi

Asi asi ráda šeptám...

ON: Tvé vlasy mi z dálky mávnou,
A v očích mi roztál sníh.
Jak pohádku dávnou
Najdu Tě v závějích.

Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo? Své jméno zapři, odřekni se otce, anebo, nechceš-li, zasvěť se mně a přestanu být Kapuletová

Ale písnička je to hezká, mám rád Zagorku

A co Korn?

Korn hrál ve skupině Olympic

Fakt? To ani nevím.

Trochu zpíval a hrál na kytaru.

On umí hrát na kytaru? Nikdy jsem ho hrát neviděl.

Já ano, určitě to někde bude na internetu. Jak začínal měl delší vlasy, myslím.

Tak to je jasné

Co je jasné?

Jsi zamilovaná

JULIE
Kde ses tu vzal? A proč jsi přišel? Mluv!
Zahradní zeď je vysoká a strmá,
a toto místo smrt, když uvážíš,
kdo jsi, kdyby tě zastih někdo z našich.

ROMEO
Na křídlech lásky přeletěl jsem zeď.
Let lásky nezastaví ani hradby.
Co láska může, to i udělá,
a tvojí příbuzní mi nezabrání.

My ti to úpřejeme

opr. přejeme

No aby ne...

Pro tvé první nesmělé krůčky doporučuji tuto knihu

díky...

Znáš ji?

znám, ale to už je dlooooouho, co jsem ji četla

No, pro kluky to není

pro kluky je Školák Kája Mařík

Toho nemusím

tak Malý Bobeš

Hm, toho jsem četl nerad. Pořád s ním otravovali.

taaaaak.....Rychlé šípy..

Oči sněhem zaváté ...

rampouchem srdce proklaté
http://www.buddhismus.cz/anatman.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Anatt%C3%A1

Lukáš 9
23 I pravil ke všechněm: Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne.
24 Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, zachováť ji.
25 Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, kdyby sám sebe zatratil, nebo sám sebe zmrhal?

To je o změně hodnot a životního stylu. Tedy o egu, touhách a lpění. Ta slova mohou být cestou k poznání ne- já, ale musí být správně pochopena. Tady nejde o boha, ale o cestu následovatelů učitele (Ježíše).
Ježíš řekl: Jestliže povstalo tělo kvůli duchu, je to zázrak, pokud ale duch vznikl kvůli tělu, je to zázrak nad zázraky. Já se ale podivuji, jak se toto veliké bohatství mohlo usadit v takové chudobě. (J 3,6; J 6,63)
Ježíš řekl: Když slepý povede slepého, spadnou oba do jámy. (Mt 15,14; L 6,39)
Ježíš řekl: Od Adama až po Jana Křtitele není nikdo, kdo se zrodil z ženy, větší než Jan Křtitel, takže jeho oči neklesnou. Avšak řekl jsem: Kdo bude mezi vámi malý, ten pozná království a bude větší než-li Jan. (Mt 11,11; L 7,28)
(Tomášovo evangelium, v závorkách odkazy na podobné výroky kanonizovaných evangelií)
Musíme si vše vložit do doby pravděpodobného vzniku. Je těžké někoho přesvědčovat, aby se vzdal zakořeněných tradic a rituálů a přijal něco nového. Tak se to musí obléci do starého hávu, aby to bylo srozumitelné, lákavé a bylo v souladu se starým učením (či vírou). Žáci jsou pak neustále plni otázek, proto, aby si ověřili, jestli nedošlo k narušení jejich společných posvátných základů.
Myslím si, že už tím neustálým vyptáváním Ježíše otravovali. Přesto jim odpovídal v podobenstvích, aby to snáze chápali, bohužel se mu to moc nedařilo. Pak, když odešel, každý z následovníků měl svou pravdu, podle toho, co pochopil a přijal za své. Pak se sešli, aby rozhodli co dál. A nakonec se objevil třináctý (samozvaný) apoštol, aby vše obrátil ve vlastní vidění.

Takže všechny naše cesty mají společný cíl, ať chtěný a nebo ne. Nemůžeme si ho vybrat.

Jak málo stačí ke štěstí

Viďte.

Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá; oblétá ti skráně, v kadeři se kryje, v dlaně hlavu skládáš, ruka utlačí je.
Štěstí jako rosa na květech se skvěje, ale bludná noha náhle zašlápne je; zašlápnuto vzdechne, v oblacích se tratí, snad se jinovatkou na tvou kadeř vrátí...

Mám záhady rád, tak jsem to tam prolezl. Dobrý typ na letní, necovidovou dovolenou

To je super. A řekl nějaký řidič oč tam jde, nebo nikdo nemá ani páru?

Nikdo nemá ani páru. Mají to jako divadlo pro turisty. kdybych neviděl to stoupání, pak bych si myslel, že je to optický klam. Někde to mám natočené na kameře.
Možná to tam zanechali bohové, jako vzpomínku na svůj příchod na Zemi.

Ještě že tady to nemazete jak na Covid 19, taková senzace v biatlonu.

Velká to pravda, někdo pěstuje plody celý život a pak se z něj stává sadař přátelství a nebo přátelský sadař, nebo ještě přesněji přátelský pomolog

jej, to byla reakce na ty dva vlky v nás

Také si myslím, že je to hezké. Je to o egu, touze, smyslnosti, marnosti, závislosti a lpění. Bohužel tomu každodenně podléháme a krmíme, aniž si to uvědomujeme a pak jsme na tom jako ta žena, co si dala Novoroční předsevzetí zhubnout. Tedy nechtěla se vzdát své představy (lpěla celý rok)

Ono je to o obou těch silách. Ta druhá je taky aktivní a neustále se snaží prosadit (i když jinak, neinvazivně) a zavést nás zpátky k podstatě, absolutnu. Ale je fakt, že se jí to nedaří hlavně pro naší neuvědomělost, v níž krmíme tu první.

Ale tak nevíš, třeba se to předsevzetí někomu podaří naplňovat.

Představte si situaci, že se někde prezentuje nějaký svatý muž, třeba v televizi. Pokud touží po mediální prezentaci, pak je to lpění. Nejhorší je nevědomost a bída ducha. Pak člověk třeba celý život prožije jako asketa a nepochopí nic. Přijde někdo jiný, který vedl nezřízený život a třeba najednou si uvědomil, že něco dělá špatně. Nepotřeboval k tomu cvičení, držet hladovku a nebo odříkávat věty ze svatých textů.
Vše je marnost, ale nikdo by neměl přestávat v hledání a v poznávání
Já jsem měl jednu kolegyni v práci a ta se to opravdu snažila naplňovat. Jenže její povolání si vyžadovalo, tam na kávu, tam na čaj a ještě k tomu nějaký ten zákusek, kdyby odmítla, bylo by to nezdvořilé. Takže na jaře třeba dala kg dolu a už se s tím chlubila a na podzim jich měla deset zpět. Jednou mi vyprávěla, že ji někde v obchoďáku drželi dveře a to jí naštvalo. Odešla ze zaměstnání a já jí viděl asi po roce, možná o chlup déle a vůbec jsem jí nepoznal. Doslova. To jí moc nenadchlo. Byla sice hubená, ale hrozně vrásčitá a unavená. Takže asi všeho s mírou

To je pravda, jsou například praktikující křesťané, kteří nemají takový vhled do věcí, jež jsou podstatnou složkou duchovna, jako má řada ateistů.

Neřekl bych, že vše je marnost; marnost je jen vše, co není v souladu s Pravdou.

jj, všechno s mírou a s rozumem. Člověk by měl být dostatečně rozumný, aby věděl, co je pro něj reálné a co ne.

Já myslím, že jakékoliv konání je ve svém důsledku marnost, neb všichni jsme smrtelní.
Tím se nevzdávám hezkých prožitků, ač vím, že jde o lpění

Já si myslím, že ne. Například snaha o dosažení osvícení (či spásy) a konání v tom směru není marnost.

Otázkou je, čím je motivována taková snaha, zda strachem ze smrti, zatracení či z návratu do samsary. Pochybuji, že má někdo ušlechtilé cíle v tomto směru, myslím, že jde o nutnost vyrovnat se se změnou stavu a tedy nevědomostí, kterou je obestřeno "potom".
Rozumné je život žít. Přesto veškeré konání končí smrtí. Je ty marné hledat cesty s jiným cílem

Zpočátku může motivace klidně být neušlechtilá až egoistická (a tipnul bych si, že to tak bude u většiny), ale to není problém, postupně má toto člověk zkorigovat, a praxí na to přijde nebo ho k tomu dovede učitel - cesta je koneckonců postupná korekce, postupná proměna sebe sama v určitém směru.

Křesťansky vyjádřeno, všechno konání co není v souladu s Boží vůlí je marnost.

Bez prožitků, není zkušeností. Každý to zkouší a na konci je smrt. V tom je tam marnost. Všechna konání k ní vedou i kdybych byl světec rovný nebi.

Tak ke smrti vede jenom konání sebevraha.
A co se týče té smrti, ne pro každého je problémem.

Pokud by nebyla pro každého problémem, pak by se jí žádný křesťan nebál, neb co může být pro něj krásnějšího, lepšího a smysluplnějšího než setkání a splynutí s nebeským otcem?

Oni se jí také křesťané nebojí. Alespoň k tomu nemají důvod, jak vystihuje i Ježíš:
Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte Toho, který může duši i tělo zahubit v pekle. (Matouš 10:28)

Ale bojí a jak. Ptal jsem se na to a doslova jsem vyvolal koktání a červenání. Oni často věří do té doby než dojde na lámání chleba, jak se říká. To ostatní je podle nich fanatismus a nedobré. Je tam cítit strach. To není radost se kterou přispěchají k otci.

Myslím si a je to můj osobní názor, že tomu zase tolik nevěří a proto ten strach z toho co bude. Pokud by tam byla pevná víra, nebyl by tam ten strach, ale naopak radost z naplnění cesty k vysněnému cíli i kdyby to bylo třeba ve dvaceti letech.

Ted nepíšu o sebevrazích, ale o životních situacích které mohou vyvrcholit smrtí jedince (věřícího).

A z čeho ten strach mají? Ze smrti samotné nebo z toho, co po té smrti má přijít, tedy ze soudu?
Ale taky záleží na tom, kolika lidí jsi se ptal. Mezi křesťany stejně jako mezi ateisty je spousta různých lidí různého ražení a různé psychické konstituce.

Oni mají plná ústa víry a když se pak dostaneme k takovým konkrétním projevům víry, jakým je odstranění strachu ze smrti a jejího skutečného přijetí, jako možnosti setkat se s nebeským otcem o které přeci usilují, je to pro ně něco nepředstavitelného, Ještě jsem nepotkal ani jednoho, který by se na to těšil. Jediný, kdo tvrdí, že se na to těší je pan z diskuse Bůh tě miluje.
Pak je někde chyba.

No proto je důležité se otázat, z čeho konkrétně že mají strach. Protože ten strach ze smrti a ze setkání s Bohem může být obava ze soudu. Kdo by se taky na soud, po němž můžeš být uvrhnut do pekla, těšil, že.

V čase života,zde není nic jiného než život.V čase smrti,zde není nic jiného než smrt.

Zeptám se, jak tomu rozumíte vy?
Je to pro vás citace a nebo máte představu?

Je to tak že slova jsou jen představy naší mysli vytvářené do tohoto bytí a tak je máme jen brát že jsou.Nic víc nic míň.

Pak bychom si z nich nic nebrali. Na druhé straně jsou jiné mysli, které je přijímají a mají své představy, když se to které slovo vyřkne.
Slovo je věcí komunikace, abychom si rozuměli, přesto cestu máme každý svou.

Co přijímáme to přijímáme,tedy co vzniká v mysli jednotlivce , který neřeší stav mysli, neřeší co a jak od něj přijímají druzí.

Je to tak dobře a nebo ne?

Určitě ano je to dobře,kdybych měl řešit druhé a jejich myšlenkový pochod,nic jiného než je neřeším,nejsem od toho abych řešil druhé nýbrž sebe na své cestě probuzením.

Myslíte si, že cesta nemůže vést přes řešení problémů druhých? Že tím, že pomáháte druhým, dáváte jim, co se vám jednou bez vypočítavosti vrátí?

Každý máme svůj talíř s jídlem, nač pomáhat druhým jíst jejich jídlo když my ještě nemáme dojezeno.

To zní ostře. Připomíná mi to setkání Ježíše s kananejskou ženou:

21Ježíš pak odtud odešel a odebral se do okolí Týru a Sidonu. 22Jedna kananejská žena z toho kraje šla za ním a křičela: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem.“ 23On jí však neodpověděl ani slovo.
Jeho učedníci přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, když za námi pořád křičí.“
24Odpověděl jí tedy: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu Izraele.“
25Ona však přistoupila a klaněla se mu se slovy: „Pane, pomoz mi.“
26„Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům,“ odvětil.
27Ona však řekla: „Ano, Pane, ale i psi jedí zbytky ze stolu svých pánů.“
28„Jak velikou máš víru, ženo!“ odpověděl jí na to Ježíš. „Ať se ti stane, jak toužíš.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Pokud jde o interpretaci skutečností a zkušeností, pak je vnímána lidskými smysly a bohužel i mozek si dokáže hodně přidat. Vjemy se snaží ztotožnit s tím co zná a pak se na obloze objeví drak, jako projev abstraktního myšlení a tak to může být s duchy, bohy a pod.

No duchové a bohové jsou jednoduše popisem toho, jak se ty skutečnosti/zku­šenosti jeví. Je to vlastně ten samý případ jako třeba to učení o vibracích (vyšších a nižších). Je přirozené brát věci tak, jak se nám jeví, a v souladu s tím je i vysvětlovat. Děláme to běžně.

Vidíš? je to jednoduché

píšou tam "nezadané dívky"....

To je jedno, jde o to, zda máš doma zlatý déšť - myslím, že půjde spíše o zlatici (forsytii), tedy tu, co stříháme zpravidla na barborky. Pravý zlatý déšť je strom - štědřenec odvislý, který má žluté hrozny květů jako vistárie.
Také může záležet na odrůdě jablek a nebo na tom, jak jsou na tom s plodností a kdy plodí.
Než se však zorientuješ, kousne tě sousedů pes do zadele

nemám

Tak se můžeš třást třeba zimou

a chasník mě zahřeje?

No, ne ledajaký

Hlavně si z rozmaru pane nikdy nespleťte jablůňku venku s vánočním stromečkem, mohlo by vám opadat vše, co na něm ještě před chvílí bylo ;-). A pak by velmi záleželo na tom, kdy chodí Ježuch s dárečky, aby se nepolekal, a nepřipravil vás o příval štěstí a radosti :-).

A ještě by tam hrozila rána el. proudem 230V

Tohle neznám. Jaký to má význam?

Pokud nebude na Mikuláše mráz a tedy se pták bude moci napít normálně z kaluže (koleje od vozu). Pak bude pak tři měsíce mrznout tak, že se ani kůň nenapije ze zamrzlé řeky