To je o změně hodnot a životního stylu. Tedy o egu, touhách a lpění.
Ta slova mohou být cestou k poznání ne- já, ale musí být správně
pochopena. Tady nejde o boha, ale o cestu následovatelů učitele
(Ježíše).
Ježíš řekl: Jestliže povstalo tělo kvůli duchu, je to zázrak, pokud ale
duch vznikl kvůli tělu, je to zázrak nad zázraky. Já se ale podivuji, jak
se toto veliké bohatství mohlo usadit v takové chudobě. (J 3,6; J 6,63)
Ježíš řekl: Když slepý povede slepého, spadnou oba do jámy. (Mt 15,14; L
6,39)
Ježíš řekl: Od Adama až po Jana Křtitele není nikdo, kdo se zrodil z
ženy, větší než Jan Křtitel, takže jeho oči neklesnou. Avšak řekl
jsem: Kdo bude mezi vámi malý, ten pozná království a bude větší než-li
Jan. (Mt 11,11; L 7,28)
(Tomášovo evangelium, v závorkách odkazy na podobné výroky
kanonizovaných evangelií)
Musíme si vše vložit do doby pravděpodobného vzniku. Je těžké někoho
přesvědčovat, aby se vzdal zakořeněných tradic a rituálů a přijal něco
nového. Tak se to musí obléci do starého hávu, aby to bylo srozumitelné,
lákavé a bylo v souladu se starým učením (či vírou). Žáci jsou pak
neustále plni otázek, proto, aby si ověřili, jestli nedošlo k narušení
jejich společných posvátných základů.
Myslím si, že už tím neustálým vyptáváním Ježíše otravovali. Přesto
jim odpovídal v podobenstvích, aby to snáze chápali, bohužel se mu to moc
nedařilo. Pak, když odešel, každý z následovníků měl svou pravdu, podle
toho, co pochopil a přijal za své. Pak se sešli, aby rozhodli co dál. A
nakonec se objevil třináctý (samozvaný) apoštol, aby vše obrátil ve
vlastní vidění.