Rozcestník >> Kultura, umění a filozofie >> Citáty a poezie >> Básně-Poezie

oó´moje drahá
touhy máš veliké
nádrže vášní
možná jsou přelité
při každém průletu
ozářiš oblohu
já koukám na tebe
a vážně už nemohu.
jsem studený jak
kámen bludný
občas jsem taky
tak trochu nudný.
třeba jsem z měsíce
z odvracené strany
tam kuju tajné
obrovské plany

Pokoušel se štěpit atom,
někde přehlíd chybu.
Z dálky značí jak je na tom
mrak ve tvaru hřibu.

Nepočítal s riziky
jaderného štěpení,
za neznalost fyziky
po zásluze zcepení.

Ze třetí koleje čtvrtého nástupiště
vlakem, co nečeká, zmizelas v dáli kdesi.
Už žádné pozítří, za týden, nebo příště.
Loučení beze slov, čísla i bez adresy.

Na srdci z rány gejzírem bolest prýští,
nad hradbu mraků ční slunce celé rudé
a po dešti kapky se třpytí v kolejišti.
Stále tě tu cítím. Cítím tě tu všude.

Vteřina, ve které člověku dojdou slova;
odletí náhle jako husy v hejně.
Dál syrový vítr vane od hřbitova
a Země se točí, ale už ne stejně.

než trávit ráno v kostele
to raděj nevylezu z postele
duchovno ovšem není mi cizí
kostelní soudím však není ryzí

zřejmě jsem z jiného těsta
kostel to není má cesta
nevěřím ve snadnou spásu
ve spravedlnosti vidím krásu

sklidím co zaseju, tak zákon zní
měří všem stejně, je univerzální
změnit se k lepšímu, to je můj cíl
ještě mám před sebou veliký díl

v závanu motýlích perutí
čumím do korun borovic
snad mravenci mě donutí
nemyslet na nikoho víc..

Čelo mám zpocené, v uších mi hvízdá,
do tváře liják naráží.
Utíkám zoufalý z vosího hnízda
minovým polem k nádraží.

V pohledech davu čtu výhrůžná gesta,
komíny sypou mi do vlasů saze.
Tupými údery odbíjí šestá;
už chci být odtud pryč. Třeba i v Praze.

Usedám do kupé. Na zadní straně džín
pomalu usychá nahnědlá skvrna.
Radostí pláču a vítězně piju gin.
Přežil jsem ve zdraví návštěvu Brna!