O větříku.
Přiletěl z louky za lesem.
Byl cítit vůní kopretin.
Proletěl vrátky do zahrádky
a usadil se za komín.
O větříku.
Přiletěl z louky za lesem.
Byl cítit vůní kopretin.
Proletěl vrátky do zahrádky
a usadil se za komín.
Hlava se mi točí,
nesmím se dívat
do tvých tmavomodrých očí.
Dávno to vím,
ale nikdy nelením.
Když ty oči se s mými potkají,
šeptám si v duchu
i potají.......
Ještě,
ještě jednou......
Havran a čarodějka...
Tanči se mnou, dívko snová.
Je čarovná noc. Úplňková.
Odložil jsem meč i zbroj,
dnes nečeká mne věčný boj.
Já vyhlašuji příměří.
Ať padne ten, kdo udeří.
V noci luně zpívat budu.
O lásce a o osudu.
Na noc tu jednu jedinou,
se moje hříchy prominou.
A tobě pošlu pohlazení,
v něm zlého kouzla vskutku není.
Pojď tančit se mnou, kouzelná,
má luna nám dnes požehná.
Vím, prach a popel v patách mám
a nářek, pláč a slzy jen.
Ty neslyšel jsem, nevnímal,
jak neslyšel kdo kdy můj sten.
Do snů se mi tiše vkrádáš,
já lákám, volám, slibuji.
Přes srdce černé, prohnilé
i já žiji a miluji.
Na hry starý, přestárlý jsem,
ty sil máš v sobě mnohem víc.
Jsem zloba, temno, žal a bol,
i člověk v lásku uvěříc.
A není sil, co zastaví mne,
Víš, dobře, milá, co bych chtěl,
mít křídla černá havraní,
na nich bych k tobě odletěl.
Autora neznám.
Znám tvuj dech,
lépe než vlastní
a nazpamět sbírku tvých básní.
Znám hořkou vůni dykianu,
tvé oči v tůni
o svatém Janu.
Má můza ... udělala si výlet
už nechce se mnou slůvka sdílet
Marně si hlavu pro to lámu
a sama sebe trochu klamu.
Snad snad zítra ráno,možná v noci?
Vrátí se ke mě ku pomoci...
Možná znavena múza jest...snad brzy síly nabere a znova o slůvka se popere.. Možná v noci,ráno nebo v poledne co na tom záleží...kde ty slůvka zrovna ...náleží...?
Tak se netrap,hlavu nelámej. Vydechnout, nadechnout a pár slov ...třeba...ještě....
Až jednou dojde inspirace.
Sednem si spolu na pavlači.
Zapálíš cigaretu,
chytnu tě kolem ramen,
prosmějem se k pláči.
Nekouřím, ale dáme si sklenku vína
na krásné lásky se přece nezapomíná
Já žárlila jsem na tu můzu
že usadila se ve tvých snech...
že k tobě byla vždycky milá
že krásné slůvka ti vykouzlila
až úžasem se tajil dech.
Smích i pláč ,jdou ruka v ruce
teď drž mě...a zase ráno vyjde slunce
Pevně mě drž.....
a můza ve mě se snad probudí...