ČAS.
Krade
zas
a zas.
Mužům
hustý
vlas.
Ženám
štíhlý
pas.
Ledový vzduch kůži mrazí
všude je chlad a my nazí
před sebou i celým světem
do sebe samých sebe pletem.
Z okraje pekla na kraj ráje;
žárem těl sníh kolem taje;
jde oheň z hor a pára z moří...
až každý z nás v tom druhém shoří.
Wauu, tak ta je úžasná mám ráda protiklady v čemkoliv, skvěle se doplňují, i když se vzájemně někdy mrví, ale když se vzájemně vyrovnají správné póly, stojí to za to, tak jako tady.
V ledové chýši ,zkrouceni chladem,
lásku si na srdce mimoděk kladem
Ztraceni spolu v ledové skrýši....
tvé srdce to mé, přece jen slyší....
Slunce zapadá.Mé srdce zamrzá. Možná měsíc se zasměje mé srdce opět okřeje.
Jen to, co je z pevné hmoty
má pozornost negramoty.
Ideje či mementa
zcela míjí dementa.
Ve tváři mám výraz cvoka
teče po mně káva mocca.
Na schodišti zakop jsem;
polil jsem se Jacobsem.
Stále se hledáme,
míjíme v čase,
podruhé třeba
v prostoru zase,
snad jsi jen přelud
a já jen víla,
k setkání v prostoru
chybí nám síla
Jednou se potkáme;
jen nevím a co pak.
Ačkoliv zatím jde
každý z nás naopak.
Povolím otěže,
dám tomu volný spád
doufaje prostě, že
stane se co má se stát.
Letí včely z úlu.
Zdá se, že mám smůlu.
V zadnici i v břichu
schytám mnoho vpichů.
Už ani ti medvědi,
medu tolik nejedí.
Nemůžou se kvůli břichu,
vejít ani do kožichu.
))) a proto jim na ně,
stát udělí daně.
Proč?
že se nesmí obžírat,
politikům užírat.
( medvědi, nevědí, že politici nemaj zbraně ....ale ....až se to dovědí, počíhají si na ně )
Medvěd nezná řádů,
parlament či vládu.
Ležíce na břiše
žvýká kus Babiše.
Čeští nebo saští
mědvědi furt baští.
I s napjatou koží
sbaští spoustu zboží.
Přišel mi Ježíšek nadělit smůlu,
že jí měl dost, dal mi jí fůru.
Povídám: Ježíšku, co takhle štěstí?
Listoval v seznamu, pak mi dal pěstí.
Kreslil jsem myš na papír,
vyšel z toho netopýr.
Je to důvod k zamyšlení,
jak ta křídla,všechno změní.
Když na tebe ze tmy zírá
přelud s tváří netopýra,
když se v ducha promění
záclon jemné zachvění,
nevěš hlavu, nejsi sama,
zachovej se jako dáma,
z plna hrdla ječ a řvi,
však on tě muž zachrání...
Byl jsi a nejsi, život je změna,
pocity odzněly, vyrostla stěna.
K sobě jsme hluší, noci jsou bez nás,
byl jsi a nejsi, o nich, až po nás.
Přesto že nemáme
společnou adresu.
Žijeme štastně
a hlavně bez stresu.