Řekl muž ženě,když dozrávaly třešně.
Když je máš za uchem,velmi vzrušuješ mě.
Navléknu ti prsten z trávy,
hrdě ho nos,
....stejně nemám na ten pravý.
Takovou chtěl bych,vím,
která má věneček z kopretin.
A s přírodou je propojena,
bez šperků,ale.....zlatá žena.
Moje přání se vejdou do oříšku:
Uvidět v lese lišku Ryšku.
Ulovit měsíc do sítě.
Najít ten trn na větvi šípku,
co na sto roků uspí tě
a probudit tě objetím.
Očesat perníkovou střechu,
sednout si na koberec z mechu.
V kapse mít střevíc pro Popelku
a až ji najdu........aby ji padnul.
Moje přání ...ani nevím -snad...
vidět slunce za obzor zapadat
projít se městem v dešti,
a poznat co je štěstí...
parkem se brouzdat v ranní mlze
a tvář nastavit sněhu...i když mrzne
a taky...držet se při tom za ruku s někým
který mě umí rozesmát,
je to přítel a má mě rád
pozná mou radost, žal i splín
a nemusí být ,,manekýn,,
To všechno skryji pod víčky
a budou snad i ...střevíčky.
Láska je jak hvězda,
která v srdci září.
Bez Lásky jsme pouhá nic,
se smutnou tváří.
K Lásce modlíme se častěji než k Bohu,
na Lásku je krátká,
smrtka s kosou v rohu.
Lásko do tmy volám,
když se v dáli ztrácíš,
o lásce mi šeptáš,
když mi city vracíš.
S láskou se nám Lásko,
nemůže nic stát,
láska je dar z nebes,
to na každý pád.
Stínu se nezbavíš,
neutečeš,
ani když se svlečeš.
Vypneš jističe,
slunce uhasíš,
pošleš mě pryč,
vrátíš klíč.
Stínu se nezbavíš,
bude s tebou provždy.
Občas se dívám na nebe
a taky....myslím na tebe
den se mi rázem rozjasní
a nejde jen o počasí
ten klíč ti nikdy nevrátím
to spíše chmury zatratím
já vím, že stíny různé jsou
a sny mě k tobě zanesou
počkám až mraky odtáhnou
vždyť já jsem přece stále tvou.
Miluji tvá slova čím dál víc
a s léty,miluji i tečku,
na konci tvé věty.
Chvíle s tebou,
mají pro mě cenu zlata,
čas bez tebe se vleče
s tebou příliš chvátá.
Dávám se ti celý,
upisuji duši,
zasáhla jsi srdce,
láskyplnou kuší.
Tu úlevu, co právě cítím...
nezaplatím ani svým žitím
ten klid a víra v tebe...
zase je modré nade mnou nebe
Vnímám ten klid, naděje vzrůstá
zahrada lásky nebude pustá
cestička k tobě srdcem se vine
bojím se trochu ?...ano i ne. 
Každý den není posvícení.
Mák hořkne,růže trny má.
Štěstí se v noční můru mění.
Žár střídá blizárd,světlo tma.
Jsou dny, kdy nic se mi nechce
vstávání vážně ,nejde mi lehce
mám noční můry, pálí mě oči
bolí mě srdce, hlava se točí
vyhlížím ráno, snad vyjde slunce
nevsadím na to ani půl pence...
S láskou se bolest vytratí,
bez lásky sílí,ze sna budí.
S láskou jsou chudí bohatí,
bez lásky bohatí chudí.
Vidím to, kam se podívám...
a nad sebou si stavím stan,
spíš velký ,modrý baldachýn...
ten nad hlavou mi rozežene stín
já doufám že zas zmizí ten splín...
1
1
1