Znám tvuj dech,
lépe než vlastní
a nazpamět sbírku tvých básní.
Znám hořkou vůni dykianu,
tvé oči v tůni
o svatém Janu.
Má můza ... udělala si výlet
už nechce se mnou slůvka sdílet
Marně si hlavu pro to lámu
a sama sebe trochu klamu.
Snad snad zítra ráno,možná v noci?
Vrátí se ke mě ku pomoci... 
Možná znavena múza jest...snad brzy síly nabere a znova o slůvka se popere.. Možná v noci,ráno nebo v poledne co na tom záleží...kde ty slůvka zrovna ...náleží...?
Tak se netrap,hlavu nelámej. Vydechnout, nadechnout a pár slov ...třeba...ještě....
Až jednou dojde inspirace.
Sednem si spolu na pavlači.
Zapálíš cigaretu,
chytnu tě kolem ramen,
prosmějem se k pláči.
Nekouřím, ale dáme si sklenku vína
na krásné lásky se přece nezapomíná
Já žárlila jsem na tu můzu
že usadila se ve tvých snech...
že k tobě byla vždycky milá
že krásné slůvka ti vykouzlila
až úžasem se tajil dech.
Smích i pláč ,jdou ruka v ruce
teď drž mě...a zase ráno vyjde slunce
Pevně mě drž.....
a můza ve mě se snad probudí...
1
1