Tam na nebi nad mraky slunce svítí stále jako ve slunečním sále. Tam nad mraky je vesele stále.
Zítra půjdu do terénu,
jako za mlada.
Sbalím nějakou pěknou kočku,
je jich hromada.
Napřed obarvím si vlasy,
krémem na boty.
Trochu vystužím i řasy,
žehlím kalhoty.
Ještě vezmu léky na tlak,
chroupám mrkvičku.
Naposledy mě zradily oči......
Já balil babičku.
Jen dej bacha...milý hochu
není to lehké ani trochu,
krásných holek jako kvítí...
spousta z nich jsou travestiti... 
Místo Amazonskeho pralesa
Bude druhá Sahara,
Až tam běloch, až tam běloch
Všechno dříví vyfara.
Jsem jen vánek při východu slunce z rána...
Jsem jen slovo, které ti někdo zašeptá do ucha...
Jsem v srdci tvém rána...
Jsem jen tvá...
Tíživá samota!
Když dnes tě potkávám,
básníku, ty... prokletý,
jen jediné na mysli mám:
Měls vskutku žít v jiném století!
Jak ve větru květy jabloní,
jak měsíc v úplňku,
kapky deště na hladině,
je tvůj život ve snění...
Tvé srdce, co zemřelo pro lásku,
tvá mysl, samotná v pustině...
Jsem jen myšlenka,
ta mravná, i ne...
Jsem tvůj úděl přeci!
Na obzoru mlhovina...
Tvé pokušení ve dne...
Tvé touhy v noci...
Jsem polštář po ránu, tak osiřelý.
Tvůj smutek i žal v jednom!
Jsem obraz v zrcadle tvůj... neoholený!
Osamělý šálek na stole...
Jsem tvůj nechtěný přítel jenom,
jsem tvé oči bloudící
po kráse všech žen a slečen...
Tvé srdce po lásce ještě toužící...
Tvůj život v ústraní čtyřmi zdmi obklopen!
Jsem písnička od Nazarethů.
Několik krásných vzpomínek.
Růž z těch nelíbaných retů.
V kamnech už jen docela malý plamínek...
Jsem jen vánek při východu slunce z rána...
Jsem jen slovo, které ti někdo zašeptá do ucha...
Jsem v srdci tvém rána...
Jsem jen tvá...
Tíživá samota!
Tvá košile sepraná,
tvé nádobí nemyté...
Jsem každý nový den tvůj,
když na obzoru slunce vychází...
Stesk i žal bezdomovce.
Jsem rozhodně to, co ti neschází,
když se kolem sebe podíváš...
Jsem tvé ruce,
jež nikoho nepohladí...
Jsem... to jediné, co máš!
Jsem jen vánek při východu slunce z rána...
Jsem jen slovo, které ti někdo zašeptá do ucha...
Jsem v srdci tvém rána...
Jsem jen tvá...
Tíživá samota!
Když dnes tě potkávám,
básníku, ty... prokletý,
jen jediné na mysli mám:
Měls vskutku žít v jiném století!
( z deníku)
O větříku.
Přiletěl z louky za lesem.
Byl cítit vůní kopretin.
Proletěl vrátky do zahrádky
a usadil se za komín.
Hlava se mi točí,
nesmím se dívat
do tvých tmavomodrých očí.
Dávno to vím,
ale nikdy nelením.
Když ty oči se s mými potkají,
šeptám si v duchu
i potají.......
Ještě,
ještě jednou......
Havran a čarodějka...
Tanči se mnou, dívko snová.
Je čarovná noc. Úplňková.
Odložil jsem meč i zbroj,
dnes nečeká mne věčný boj.
Já vyhlašuji příměří.
Ať padne ten, kdo udeří.
V noci luně zpívat budu.
O lásce a o osudu.
Na noc tu jednu jedinou,
se moje hříchy prominou.
A tobě pošlu pohlazení,
v něm zlého kouzla vskutku není.
Pojď tančit se mnou, kouzelná,
má luna nám dnes požehná.
Vím, prach a popel v patách mám
a nářek, pláč a slzy jen.
Ty neslyšel jsem, nevnímal,
jak neslyšel kdo kdy můj sten.
Do snů se mi tiše vkrádáš,
já lákám, volám, slibuji.
Přes srdce černé, prohnilé
i já žiji a miluji.
Na hry starý, přestárlý jsem,
ty sil máš v sobě mnohem víc.
Jsem zloba, temno, žal a bol,
i člověk v lásku uvěříc.
A není sil, co zastaví mne,
Víš, dobře, milá, co bych chtěl,
mít křídla černá havraní,
na nich bych k tobě odletěl.
Autora neznám.
Znám tvuj dech,
lépe než vlastní
a nazpamět sbírku tvých básní.
Znám hořkou vůni dykianu,
tvé oči v tůni
o svatém Janu.
Má můza ... udělala si výlet
už nechce se mnou slůvka sdílet
Marně si hlavu pro to lámu
a sama sebe trochu klamu.
Snad snad zítra ráno,možná v noci?
Vrátí se ke mě ku pomoci... 
Možná znavena múza jest...snad brzy síly nabere a znova o slůvka se popere.. Možná v noci,ráno nebo v poledne co na tom záleží...kde ty slůvka zrovna ...náleží...?
Tak se netrap,hlavu nelámej. Vydechnout, nadechnout a pár slov ...třeba...ještě....
Až jednou dojde inspirace.
Sednem si spolu na pavlači.
Zapálíš cigaretu,
chytnu tě kolem ramen,
prosmějem se k pláči.
Nekouřím, ale dáme si sklenku vína
na krásné lásky se přece nezapomíná
Já žárlila jsem na tu můzu
že usadila se ve tvých snech...
že k tobě byla vždycky milá
že krásné slůvka ti vykouzlila
až úžasem se tajil dech.
Smích i pláč ,jdou ruka v ruce
teď drž mě...a zase ráno vyjde slunce
Pevně mě drž.....
a můza ve mě se snad probudí...
1
2
1