Ráno jsem prošla podzimní zahradou
stromy se zbarvily a listy krásné jsou
hrají si s barvami od žluté do ruda...
oči se ,,napasou,, nehrozí tu nuda
na trávě vytvoří barevný koberec,
podzim nám ukáže, jak dobrý je herec.
Ráno jsem prošla podzimní zahradou
stromy se zbarvily a listy krásné jsou
hrají si s barvami od žluté do ruda...
oči se ,,napasou,, nehrozí tu nuda
na trávě vytvoří barevný koberec,
podzim nám ukáže, jak dobrý je herec.
večer už fouká studeny vánek
ježek se chystá na zimni spánek
slepicim vyžirá s korytek žrádlo
do rána trochu sněhu už spadlo
na zemi nechal sem pár spadlych ořechu
veverky zbiraj je do svých pelechu
pod klády dřeva i myši je nosí
v budově pasti ve velkém je však kosí.
podnebi jižňanské tu pořad máme
kdoví jestli te zimy se vůbec dočkáme.
Miluji tě miláčku,
jako rajskou omáčku.
Až ji jednou sním.....
Tak si znovu přidám,
nikomu tě nedám.
A co že to mám rád?
Mám rád zmrzlinu ve tvaru rakety,
mám rád kečup,sýr a špagety.
Mám rád ledovou tříšt,brambůrky,
šunkové toausty bez kůrky.
Chléb,hořčici,párky,
na Vánoce dárky.
Zmrzlinu co zebe.......
Ale nejraději mám tebe.
miluješ ji jak rajskou omáčku
na záchod poletíš a nevybereš zatáčku
pročpak ji nemiluješ jako biftek
nebo smažený řízek
nebo jsi takový pořízek
miluj ji jak květinu jak orchidej
a svou lásku ji ze všim všudy dej
nebo ji nechceš a v básni si jen hraješ
potom synu pro kriminal ty zraješ
drogy a chlast uliční život
tak nějak žil John Wolkr Skot
Chytni ho za ruce,líbej ho,vraždi,
jen at se neztratí,ve skvrnách na zdi.
Jen at se neztratí v trhavé řeči,
kterou ti přísahal,že v tobě klečí.
Na rudých dlaždicích,na zrnku kávy,
jen at se neztratí v bolestech hlavy.
Chytni ho za ruce,líbej ho,dráždi,
jen at se neztratí......tak jako každý.
Jak vločka sněhová,
taji tvým žárem.
Sfinga jsem ledová,
divným jsme párem.
Až žár chlad umoří,
láskou též vzplanu.
Nač další příkoří,
tvojí se stanu.
Už nejsem ledová,
unikám splínu.
Něha tě přiková,
vítej v mém klínu.
( autor-.PS- převzato)
Když led taje , žár se umoří ... už nebude příkoří! Láska vždy vítězí.
možná někde v zámoří
láska zrádná však i tvrdá býti může
cit pro lásku nic nezmůže
může před ni třeba pokolenou lézti
bolet ho však bude jako kdyby lezl v lesním klesti
láska není nebesky ráj
není ani boží svět
tá tě zničí třeba hned
Trochu to odlehčím:-)
Koťátková
Po ulici běží kotě,
v horku, v dešti,
v každé slotě.
Prská, funí...
Nakonec se schoulí v botě.
Přede, vrní,
je to zkrátka jenom kotě.
Celý večer jsem ucpával
otvory ve flétně,
abych ji mohl naplnit inkoustem
a v noci poslouchal,
jak se inkoust vpíjí.
Ráno budu hrát
modré písničky.
V hudbě síla je ukrytá,
v tanci Tvá touha rozkvétá
dlaně Tvé umí krásu vytvořit
Tak vezmi flétnu ať zasténá.
A můžeš nás klidně ohromit
jen hrej...a nalaď do modra...
ale pozor ať oko nezmodrá
ať nedostane ránu pěstí
to by bylo po lásce i po štěstí
a klidně misto fletny na bubny zabubnuj
postav se u dveří a tiše si boty zuj
zabouchej na dveře plány pomsty kuj
ty mu však skočiš kolem krku
řekneš si miláček muj
pomsta se rázem v prostoru ztratila
on zaslzel se slovy
pojď dovnitř má drahá moje milá.
Mlha vlezla do průhledna
jak rychle se krátí den
otázka mi zbývá jedna
kam si asi zalezem.
Bude pršet
bude chladno
bude zima
bude bahno
A jak jsme stěžovali
na vedro a sluníčko
budem ještě hodně rádi
za sucho a teplíčko.
Miláčku,
ty máš v puse zralou třešni,
Jak chutná ti?
Takové odpoledne jako dnešní,
se nevrátí.
Miláčku,
ty máš v puse plno jahod
a v očích vřes.
A já,jenž žiji celý život z náhod,
jsem štasten dnes.
Máš v očích vodu,
ve vlasech sníh
v srdci máš lásku
na rtech máš smích
v rukou máš něhu
a v obětí teplo
v mysli máš to, co spolu nás svedlo...
O Popelce.
Popelka přebírá hrách:
zrníčka špatná,zrníčka dobrá.
Ano a ne.Ano a ne.
A nepodvádí.A neklame.
Popelka ví
a zná tu hloubku,
ví,že je sama,bez holoubků.
A přece ten hrách přebere.....
Popel a hrách,
a hry, co se nedají vyhrát
než s velkejma ztrátama
Popel a hrách,
kdo ví,
s kým Popelko půjdeš spát
Holubi odlítli, přeber si to sama
přeber si to sama
(Xindl X Popelka)
Kudy tudy do Hajan?
To se dáte kolem plotu,
od Klímadel na Dřímotu.
Z Dřímoty dál na Zívánky,
ze Zívánek na Hajánky.
Z Hajánek dál na Polospaní
a tam dole na stráni,
to už budou Hajany.
Děkuji vám,pane moc.
Na shledanou,
dobrou noc.
Josef Kainar.
Ty jsi nás tu ukolébal,
večer byly červánky
a v posteli posloucháme
tvoje tiché... hajánky.
a pod peřinou rojime své moldánky
ve snu se nám o tom všem zdá
spocená peřina své kouzlo má
Běhavá kachna
Kachna běží po mezi,
spěchá k řece Zambezi.
Místní zelí krouhají,
sliny se jim sbíhají.
V neděli se vískou celou,
line vůně…huby melou.
Hrajte mi Schuberta,pane Konvalinka,
tiše a lehounce,zpomalinka.
Hrajte mi Schuberta,pane Konvalinka,
jako když otvíráte dlouhý,dlouhý zip,
na jejich černých šatech večerních.
Hrajte mi Schuberta,pane Konvalinka,
hrajte ho od boku,
lehce zpomalinka.
Jako bychom tu byli navěčnost,
pan Schubert,já a vy,
pane Konvalinka.
Hrajte mu Schuberta,pane Konvalinka,
V hudbě síla je ukrytá,
v tanci Tvá touha rozkvétá
dlaně Tvé umí krásu vytvořit
A my ženy?
My víme, jak muže ohromit...(smích)..
když líně otvíráme dlouhý zip na šatech tanečních.
Hrajte nám Schuberta,pane Konvalinka,
Nevím,kde rajský pramen tryská,
teskním a teskním tam i tu.
A stýská se mi,blaze stýská
a záhy potom šíleně.
A to je ta Láska......
Chci dlaní v dlani tě hřát
chci dlaní v dlani tvé spát
chci dlaní do dlaně lásku ti skrýt
chci tě tu mít
a dál už nic nemusím
chtít....
Telascop míří svůj pohled do nebes
na slunce koukal sem včera a chtěl sem i dnes
to slunce krásné svou silu má
praskla mi clona tim teplem spálená.
hnedka si obědnám a rovnou nové tři
o tento pohled každý hvězdář si sni.
překrásně veliká byla ta slunečni skvrna
vidět ji mohl každy od Prahy i od Brna
a krásné hvězdy i galaxie vzdálená
asi mě ovládlá posedlost vrozená
kosmos a temno je duši naší
občas nás ve snu i trochu straší
zjevuji se vám blizcí i otcové vaši
prostory cizí lidé i města
kde nás to vede ve snu ta cesta
přichází k nám snad s dimenze jiné
o tom však vůbec do dnes nic nevíme.
Jsi lakmusový papírek svých nálad,
tak nač se s tím párat.
Jsi odrazovým sklem svých emocí
od bezmoci až k nemoci.
Jsi svými slovy pokroucený list,
a neumíš v nich vůbec číst.
Jsi kontrolka na barometru vlastní duše,
jsi ztracená, nenaplněná nůše.
vidiš to špatně realitu stráciš
snad ani nevíš jak život si krátíš
tvé sklo a vidiny máš na vodní hladině
a emoce spadnuté v údolní kotlině
když voda se rozvlni zrcadlo mizí
a najednou ti lidé jsou si až moc cizí
skončila pohádka skončila báseň
ty si však udržuj basnickou vášeň.
Vidím to tak, jak život běží.
Ty tohle pochopíš jen stěží.
Emoce moje vždy kladné jsou,
i když se setkám s osobou tvou.
Jdu dál svou cestou,
platím své daňe,
emoce blbé nemají na mě.
Přátelství lidí já cením si dost...
a tak tě vítám....budeš můj host.
nechápu mnoho a někdy zas víc
dívám se na růb a myslim na líc
koukám se do kosmu do toho tajemna
nemyslim na to jak žena je nevěrná
všem život běží, všichni maj tajnosti
mnohdy tu chybí trošička věrnosti
mnohdy tu chybi jen pouhé přátelství
bojím se bojím s vývoje ve světě
a bojím se s toho co děje se na této planetě
bojím se toho co vše nás čeká
proč lid této planety k bohovi na kolena s prosbou kleká
vše se už spustilo návratu není
země se ohřivá a voda se pění
lepšího osudu už pro tuto zemi není.
Hejbejte se,
kosti moje.
Já mám doma,
Ještě dvoje.
Až ty jedny rozlámu,
hodím s nimi na slámu.
A druhé si popadnu.
Tu mě bolí, tam mě píchá...
že už mě to někdy míchá
lehnu si já na slámu a do jara nevstanu.
I na jaře tu i tam rostou kvítky...I ty kosti tvé srostou, bez servítky.
radost si ji udělala
až kopretinka štěstím zaplakala
nebylo však vše tak veselé
kosti už má umělé
Bilancuješ život vlastní...
tuhle píchá, támhle bolí
ledacos už nedovolí
tvoje tělo zchátralé,
i když kdysi mělo ...pré)))
toto bolí, a tam píchá,
v hlavě se to divně míchá
zbyly malé buňky šedé...
bohužel ...už ,,roztroušené.
sednul sem si na kolotoč
ten se semnou roztočil
tím sem v těle šede buňky
prostě strašně vytočil.